Habřina (Úštěk)

část města Úštěk v okrese Litoměřice

Habřina je vesnice, část města Úštěku v okrese Litoměřice. Nachází se asi tři kilometry západně od Úštěku. Habřina leží v katastrálním území Habřina u Úštěku o rozloze 3,93 km².[3] Obcí prochází dnes již zrušená železniční trať Velké Březno – Verneřice – Úštěk a silnice II/260.

Habřina
Restaurace U Landů – novorenesanční dům na návsi
Restaurace U Landů – novorenesanční dům na návsi
Lokalita
Charaktervesnice
ObecÚštěk
OkresLitoměřice
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel78 (2021)[1]
Katastrální územíHabřina u Úštěku (3,93 km²)
Nadmořská výška291 m n. m.
PSČ411 45
Počet domů51 (2011)[2]
Habřina
Habřina
Další údaje
Kód části obce175480
Kód k. ú.775487
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Evangelický kostel

První písemná zmínka o Habřině pochází z roku 1426, kdy vesnice patřila k úštěckému panství. Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 stálo třicet usedlostí, z nichž dvacet bylo selských. Vesnice tehdy byla rozdělena na dva díly, které patřily litoměřickým a staroměstským jezuitům.[4]

Roku 1780 měla obec 48 stavení, o 40 let později již 51 domů s 271 obyvateli. Škola byla v obci založena v roce 1787 za panování císaře Josefa II. Po vydání tolerančního patentu roku 1781, byla v Habřině roku 1784 založena evangelická obec. Habřinská evangelická obec patřila mezi nejstarší v Čechách. V roce 1851 si evangelíci postavili ve vsi faru, v níž byla od roku 1862 jednotřídní evangelická škola. S finanční pomocí německého spolku Gustav Adolf si v letech 1850–1853 zbudovali svůj kostel a v roce 1861 založili na okraji vsi hřbitov. Evangelická škola v Habřině existovala vedle školy veřejné, jež dostala roku 1908 novou budovu, až do roku 1924. V roce 1945 měla obec 55 popisných čísel, ale osídleno bylo pouze 29 usedlostí.[5]

Obyvatelstvo editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 312 obyvatel (z toho 150 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci, 298 Němců, jeden příslušník jiné národnosti a jedenáct cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale 78 lidí bylo evangelíky a jeden člověk patřil k nezjišťovaným církvím.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 296 obyvatel: třináct Čechoslováků, 280 Němců a tři cizince. Až na jednoho člověka bez vyznání a 83 evangelíků byli římskými katolíky.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů[8][9]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 331 293 299 290 309 312 296 149 129 107 100 76 70 100
Domy 52 52 54 53 52 51 51 35 37 22 23 22 27 51
Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy místní části Dolní Vysoké.

Pamětihodnosti editovat

 
Dům čp. 2

Jádrem Habřiny je náves vřetenovitého tvaru, kterou vede silnice II/260 do Úštěka. Její existence se spolu s množstvím demolic ve druhé polovině dvacátého století projevila narušením původního vzhledu vesnice. Množství roubených staveb a dalších budov si přesto uchovalo památkovou hodnotu.[4]památkově chráněným stavbám ve vsi patří domy čp. 2, 3, 9, 33 a 46, usedlost čp. 45, vodní mlýn čp. 51, sýpka u domu čp. 10 a torzo evangelického kostela.

Patrový dům čp. 2 má roubenou přední část s podstávkovým patrem a bedněným štítem. Ve stavu z roku 2006 byl lépe dochovaný dům čp. 3. Do jeho zadní zděné části se vstupuje kamenným portálem a v patře vede pavlač s ozdobným zábradlím. Bednění štítu je vyskládáno do trojetážové lomenice. Dům čp. 9 má zděné přízemí a roubené patro s nádvorní pavlačí. V hmotě přízemí jsou patrná místa zazděného vjezdového portálu a kamenná ostění oken. Roubenou přední část má také dům čp. 46 s podstávkovým patrem, trojetážovou lomenicí ve štítu a dochovanými trámkovými zárubněmi oken v prvním patře. Autenticitu domu naopak snižují novodobá přízemní okna. Roubené konstrukce se dochovaly také v dalších domech: čp. 27, 33, 43, 36 a 51 nebo dřívější čp. 50. U některých usedlostí se zachovaly velké stodoly, často doplněné o chmelové sušárny v polopatrech.[4]

Mladší zděná zástavba pochází ze druhé poloviny devatenáctého a první třetiny dvacátého století. Usedlosti čp. 1, 13, 29, 31 a 44 mají dochované eklektické fasády. Dům čp. 49 na návsi má novorenesanční průčelí a sloužil jako škola.[4]

Reference editovat

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-08. 
  4. a b c d PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. 1. vyd. Díl IV. Ústecký kraj. Praha: Libri, 2009. 351 s. ISBN 978-80-7277-151-6. S. 82–84. 
  5. Archivovaná kopie. www.mesto-ustek.cz [online]. [cit. 2011-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-23. 
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 201. 
  7. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 202. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 390, 391. 
  9. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 301. 

Externí odkazy editovat

Město Úštěk

k. ú. Úštěk (Úštěk-Vnitřní Město • Úštěk-České Předměstí • Úštěk-Českolipské Předměstí) • Habřina • Dolní Vysoké (I) • Starý Týn • Ličenice • Držovice • k. ú. Brusov (Brusov • Třebín • Zelený) • Bílý Kostelec • Konojedy • Dubičná • Lukov • Ostré • Rašovice • Kalovice • Robeč • k. ú. Vědlice (Vědlice • Julčín) • Rochov • Tetčiněves • Lhota