Diskuse:Arciděkan

Pro informaci uvádím, že jedna osoba nemůže být arciděkanem ve více farnostech. Jiří Rajmund Tretera k tomu uvádí ve své publikaci Církevní právo (vydal Jan Krigl, Praha 1993) na straně 122-3 s tím, že se to týká jen Čech (tedy ne Moravy a Slezska): „nazývání některých farností děkanstvím nebo dokonce arciděkanstvím. Faráři na takových místech používali a někde dosud používají označení děkan nebo arciděkan. V obou případech jde o pouhý titul Arciděkani měli právo nosit infuli (mitru); toto právo ztratili po Druhém vatikánském koncilu. Podobným reliktem je používání titulu probošt pro faráře místa, v němž snad byla kdysi kapitula kanovníků.“ Dlužno dodat, že autor (tj. nyní již profesor Tretera) se k této praxi staví značně skepticky a vyjadřuje se v tom smyslu, že by tomu měla co nejdříve učinit přítrž. Nám ovšem hodnocení této věci nepřísluší. Faktem zůstává, že k 1. 7. 2004 byla většina farností nově označena jako „Římskokatolická farnost“, čímž v podstatě řada děkanství a arciděkanství „zanikla“. Pokud si některá děkanství a arciděkanství „ponechala“ tento status, musel s tím tehdy souhlasit příslušný diecézní biskup. Arciděkanství zůstalo 6 v litoměřické diecézi, 5 v královéhradecké a 1 v českobudějovické. Děkanství zůstalo 40 v litoměřické diecézi, 41 v královéhradecké a 1 v českobudějovické. Z toho mi vyplývá, že v pražské arcidiecézi zrušili všechna děkanství a arciděkanství, v českobudějovické diecézi se dvěma výjimkami (arciděkanství Nepomuk a děkanství České Budějovice) taky, zatímco v litoměřické a královéhradecké diecézi jim status ponechali. Proboštství jsou čtyři, z toho dvě v královéhradecké diecézi (Litomyšl a Poděbrady) a po jednom v litoměřické diecézi (Mělník) a českobudějovické diecézi (Jindřichův Hradec). Mám za to, že odvozování proboštského titulu od dřívější kapituly je pravda jen zčásti (Mělník a snad Litomyšl), avšak v případě Jindřichova Hradce a Poděbrad jde spíše o památku na probošta kláštera (podobně v Roudnici nad Labem, kde měla farnost dříve také status proboštství). Fagnes 12. 1. 2012, 18:37 (UTC)

Ještě doplňuji tolik, že duchovní správce (arci)děkanství je buď (arci)děkan (ten má postavení úplně stejné jako farář), nebo administrátor (arci)děkanství (s postavením shodným s administrátorem jakékoliv jiné farnosti). Dnes, kdy jeden kněz zpravidla dělá duchovního správce ve více farnostech, je dotyčný (arci)děkanem samozřejmě vždy jen v jedné farnosti (tj. na příslušném arciděkanství/děkanství), zatímco v okolních farnostech je administrátorem excurrendo. Myslím, že farář, děkan ani arciděkan nemůžou být nikdy excurrendo, protože mají povinnost ve farnosti, v níž jsou do této funkce ustanoveni, i sídlit (tj. nejspíš i bydlet). Fagnes 12. 1. 2012, 19:22 (UTC)

Několik poznámek k děkanům a arciděkanům. Děkan je odvozen od slova decem = deset (decanus - odpovídalo by to vojenskému: desátník - velí deseti lidem). Základní myšlenka byla, že takový kněz vedl deset ostatních. Přirozeným centrem bylo většinou nějaké město, těch deset bývalo vesnickými faráři. Sídlo, kde sídlil děkan, se nazývalo děkanství. Respektive dostalo tento titul (předpokládám, že existoval právní akt, který povyšoval farní úřad na děkanství - výzkum jsem k tomu ale nedělal). Později už to bylo automaticky děkanství a kněz, který tam přišel, mohl získat titul děkan, jako čestný titul, tím že ho někdo jmenoval (většinou biskup). Pak existuje ještě titul propůjčený - to je figura, kdy mu právem nepřísluší, ale je mu propůjčen po dobu, kdy vykonává nějakou službu nebo úřad. Někteří kněží, i když titul nemají propůjčený, protože bydlí na děkanství, používají tento titul zaužíváním - bydlí na děkanství, tudíž jsou děkanové (jmenování nebo propůjčení ignorují, ale titulují se podle místa pobytu).

Shrňme si to - titul děkan (u osoby):

• jmenováním (plnohodnotný, legitimní způsob), mající validitu veřejnou - publico (tzn. je o tom listina)
• propůjčením (jedná se také fakticky o nějaký typ jmenování - propůjčení se děje ad tempus - dočasně, či ad personam - k osobě), také má validitu publico (tzn. je o tom listina)
• zaužíváním (nelegitimní, právně slabý úkon, založený na zvykovém právu), mající validitu notorio (všichni to vědí, ale jmenovací listina chyb)

Zajímavé by bylo, a někde to je, že existují heraldické štíty jednotlivých děkanátů (v českých zemí vikariátů) a děkanství. Tohle může splývat. Rozdíl je mezi Čechami a Moravou.

Excurrendo děkan nebo arciděkan nemohl k farnosti, kde byl takto jmenován, být z logiky věci. Protože tam jenom "zabíhá". Ale občas se může objevil někdo, kdo to zmatečně používá.

Často přemýšlím nad tou předponou arci. Asi se to dá někde vygooglovat, jakou to má genesi. V praxi to znamená nějakou nadřazenost. Viz arcibiskup (má pod sebou sufragální biskupy, arciopat - má více podřízených opatství, arciděkan - má pod sebou více děkanů atd.). Klíčová je ta předpona ARCI- Zlom nastal právě při novém Kodexu v roce 1983. Protože se jednalo o privilegia, prošel celosvětovou církví oběžník, který vybízel k tomu, aby se diecéze nebo církevní instituce zřekly privilegií. U privilegií (lex privata - soukromý zákon) je to tak, že je podle tradice římského práva nelze odebrat, může se jich však někdo veřejně zříci. Vlna zříkání církevních privilegií proběhla v Československu už v roce 1968, bez ohledu na neexistenci Kodexu a v další fázi pak ještě po listopadu 1989. Dozvěděl jsem se k tomu, že v devadesátých letech se v kněžských radách jednotlivých diecézích hlasovalo o tom, zda-li zrušit tituly děkanství a arciděkanství, v litoměřické diecézi (a možná i v dalších) to kněží zrušit nechtěli, takže to zůstalo (historická děkanství a arciděkanství). Osobně se mi to líbí, protože to znamená, že určitá města nebo regiony mají těmito starobylými názvy vlastní identitu. Naopak titul probošt např. u mělnického faráře byl vzhledem k historické kapitule obnoven a myslím, že současný probošt je v pořadí asi 5., 6. nebo 7. Hraje tady také roli, zda-li je to zvyk starší sta let nebo nepamětný - toto stanoví kánon 76 (§1: Privilegium neboli výhodu ve prospěch určitých fyzických nebo právnických osob, poskytnutou zvláštním právním aktem, může udělit zákonodárce i představený s výkonnou pravomocí, kterého k tomu zákonodárce zmocnil. §2: Stoleté nebo nepamětné držení zakládá právní domněnku udělení privilegia). Obecně o privilegiích jsou kánony: De privilegiis cc. 76-84 CIC 1983. Bylo by zajímavé o tom zjistit více. To je spíš práce pro historika. Tak snad toto mě napadá k danému tematu. S pozdravem Martin Davídek 12. 1. 2012, 22:10 (UTC)

Podle údajů z roku 1908 byly v Čechách tato arciděkanství: Bílina, Falknov, Krumlov, Kutná Hora, Liberec, Plzeň, Police a Horšův Týn. Z toho vyplývá, že až po tomto roce vznikla arciděkanství ve Šluknově, Jičíně, Trutnově, Říčanech, Kašperských Horách, Chebu, Domažlicích, Klatovech a Tachově. V seznamu není uvedena Chrudim, ve které mělo být arciděkanství od roku 1894, takže zde došlo k chybě, možná seznam vznikl opsáním nějakého staršího seznamu a na doplnění Chrudimi se zapomnělo. Naopak Bílina v seznamu je uvedena, takže údaj o zřízení tamějšího arciděkanství v roce 1934 je evidentně chybný. Fagnes 20. 1. 2012, 22:12 (UTC)