Diskuse:Anarchismus

Asi by nebylo od věci tohle téma trochu rozčlenit

Asi by nebylo od věci tohle téma trochu rozčlenit, a uvést třeba i seznam doporučené literatury... teď vyšla ta historie anarchismu od Slačálka, mezi klasiku patří třeba i Anarchistická etika od Kropotkina, a ohledně Španělské občanské války zase vycházím z knihy Hold Katalánsku od Orwella a z filmu Guernica od Arrabala... --Xchaos 11:48, 17. 3. 2006 (UTC)

Jinak při tvorbě tohohle hesla čerpám taky z anglické Wikipedie, zejména třeba heslo en: Anarchism_in_Spain, konkrétně tento odstavec:

In what became known as the "Barcelona May Days", the most dramatic repressive effort against the anarchists came in May of 1937. Communist-led police forces attempted to take over a CNT-run telephone building in Barcelona. The telephone workers fought back, setting up barricades and surrounding the Communist "Lenin Barracks." Five days of street fighting ensued, causing over 500 deaths. This tragic series of events greatly demoralized the workers of Barcelona.

Pro-stalinští komunisté evidentně tehdy měli svoje vlastní záměry, a pochopitelně - protože jsme vyrůstali v komunistické zemi, tak jsme se o tomhletom ve škole nikdo moc neučili. Proto mě přijde, že moje zásahy do tohohle hesla jsou docela podložené historickými fakty, Petrovi Kolářovi ještě zanechám zmínku v jeho soukromé diskuzi. --Xchaos 20:03, 17. 3. 2006 (UTC)

Mám dobrý pocit z Vaší snahy o korektnost, která je některým jiným přispěvovatelům cizí, přesto musím uvést poznámky. Orwella si zajisté ceníme pro něco jiného, než jeho nepochybně zaujatý komentář ke španělské občanské válce. Seznam literatury by k článku určitě patřil a bylo by skvělé, kdybyste svůj výběr uvedl.

Orwella si každý cení pro něco jiného ... na mě Hold Katalánsku udělal dojem, a rozhodně vidím díky té knížce zbytek jeho tvorby z jiného úhlu pohledu - a přesvědčivěji. Byl to velice racionální a vizionářský antikomunista - ale byl to taky aktivní anarchista, a na to by se nemělo zapomínat. Co se literatury týče, tak teď vyšly Slačálkovy Dějiny Anarchie, takže jen co je koupím a přečtu, tak podle nich tohle heslo náležitě rozšířím.

Ke větě, kterou jste redukoval: "... byli anarchisté důležitou součástí protifašistických republikánských sil, uvnitř kterých však následně bojovali proti svým někdejším levicovým spojencům." Co na ní není pravdivého? Tento krok nechápu.

Protože to vyznívá tak, že rozkol vyvolali anarchisté. Opak je pravdou - podle hesla Španělská občanská válka, v cs: i en: verzi, naopak komunistická policie zaútočila na anarchistickou telefoní ústřednou. Existují zmínky, v Orwellovi i jiných pramenech, že komunističtí vůdci ve Španělsku se snažili o zavádění bolševických totalitních praktik. O stalinistických totalitních praktikách se koncem 30. let už všeobecně vědělo, a zoufalství anarchistů obklíčených z jedné strany fašistickou vraždící mašinérií a z druhé strany stalinistickou zvůlí muselo být bezmezné.

Z pohledu neutrálního se jednalo o střet mezi komunisty a socialisty na jedné straně a anarchisty na straně druhé. Tento fakt by měl být zmíněn. Do jaké míry šlo v případě tzv. anarchistického povstání či puče (takto je ona událost v literatuře běžně zmiňována) o komunistickou likvidaci opozice je možné rozvést v jiném článku. --Petr Kovář 18:00, 25. 3. 2006 (UTC)

V tom případě asi budete muset přepsat heslo Španělská občanská válka - a to nejenom v češtině, ale minimálně ještě v angličtině. Pokud napíšete "anarchisté bojovali proti svým levicovým spojencům", tak tím automaticky podsouváte anarchistům útok, a jejich spojencům obranu. Opak je pravdou. Levicoví spojenci tehdy bojovali proti anarchistům, kteří se proti nim aktivně bránili, se zbraní v ruce, tak jak byli zvyklí. Ponechat tam větu o účasti anarchistů ve Španělské občanské válce, na kterou by pak vedl wikilink, mě přijde maximálně korektní. Rozkol uvnitř republikánských sil jistě nebyl tou nejdůležitější událostí, která s účastí anarchistů na protifašistickém odboji souvisela. Anarchistické odbory CNT pak jistě nebyly jedinou anarchistickou organizací v historii - a za zmiňovaný rozkol mezi odboráři CNT a mezi stalinisty pak nesli zodpovědnost právě jen tyto odbory a daní konrétní stalinisté, a nemělo by to být spojované s anarchismem jako takovým. Řekl bych, že tento rozkol již přesahuje rámec samotného hesla anarchismus. --Xchaos 17:30, 26. 3. 2006 (UTC)

Já bych onen vážný rozkol v lidové frontě nepodceňoval, jeho důsledky možná nejsou zcela doceňovány. Každopádně se přimlouvám za zmínku, vhodně formulovanou tak, abyste s ní mohl souhlasit, v článku Anarchismus i Anarchosyndikalismus, který bych chtěl vytvořit vyjmutím relevantního textu ze současného článku (stejně tak by měly být vytvořeny hesla i o anarchii a anarchokomunismu – alespoň tedy o těchto dvou pojmech). --Petr Kovář 22:25, 30. 3. 2006 (UTC)

Rozkol mezi anarchisty a bolševiky má každopádně zásadnější kořeny, a sahá dílem do doby ruské občanské války, dílem už do 19. století, kdy se anarchisté často neshodovali už s tehdejšími marxisty (tedy přímo s Marxem). Anarchisté v zásadě souhlasili s kritickou analýzou kapitalismu, ale nikdy nesouhlasili s tím, že revoluce musím mít nevyhnutelně násilný, krvavý průběh, ani s teorií tzv. diktatury proletariátu. Nejsem historik, ale každopádně bych se držel výklady, který se dá v češtině najít pod heslem Španělská občanská válka. Na ten samý výklad role stalinistů mezi španělskými republikány odkazují tuším i jiné prameny, napr. Tomek, Slačálek: Dějiny anarchismu, nakladatelství Vyšehrad, 2006 (tam jsem to zatím jen přelítl - ale o sporech anarchistů s marxisty, bolševiky a stalinisty se tam toho celkově dá najít hodně), a již zmiňovaný Orwell: Hold Katalánsku.

Rozkol mezi bolševiky a anarchisty? To je celkově problematické. Bakunin měl možná rozpory s Marxem, na druhou stranu významná část anarchistů později v rámci anarchokolektivismu zformovala anarchokomunistický směr. Někteří anarchisté skutečně byli proti násilné revoluci, byli pacifisté, ale věřím, že nechcete popírat ostatní anarchistické tábory. Blízkost kolektivistického anarchismu s marxismem nelze i přes určité neshody vyvrátit. --Petr Kovář 21:01, 1. 4. 2006 (UTC)

Nebyl to jen Bakunin. Anarchisté ve své většině neodmítali násilnou obranu proti nesnesitelným životním podmínkám - ale v drtivě většině odmítali institucionalizovanou revoluci, která je v podstatě jen svého druhu organizovanou občanskou válkou. Nepopírám existenci anarchokomunismu - ale je třeba si uvědomit, že vývoj po říjnovém/listopadovém převratu v Rusku byl pro většinu anarchistů obrovským rozčarováním. "Sověty pracujících" měly minimální kompetence - a celý vývoj se velice rychle podřídil centralistickému diktátu zhora, a tato diktatura více či méně přetrvala dalších 70 let. Jestliže anarchisté mohou navázat nějaký dialog s marxisty (já osobně si myslím, že je to nekrofilie, ale já mohu mluvit jenom za sebe), tak rozhodně určitě zůstanou velice nesmiřitelní vůči Leninově a Trockého bolševismu a následné stalinské genocidě - tedy v podstatě k většině oficiálně "levicových" sociálních experimentů 20. století. --Xchaos 10:39, 2. 4. 2006 (UTC)

Drtivá většina neodmítala revoluci, byla přeci součástí revolučního hnutí. Někteří odmítali revoluci v podobě, jak byla chápána marxisty. Později někteří anarchisté odmítli revoluci, jak byla provedena bolševiky. Ujasněme si také, v jaké době se pohybujeme. Pokud v 19. století, pak je pochybnost o nemožnosti navázat dialog s marxisty historickým nesmyslem a úvahy o leninismu taktéž. Pokud se bavíme o současnosti, pak je z hlediska historického vývoje marx-leninismu pochopitelné, že některým anarchistům tzv. smrdí. Nicméně k takovému závěru jim musela pomoci historická zkušenost, nikoliv jakási předem daná obezřetnost vůči marxismu, bolševismu, atd. --Petr Kovář 23:16, 3. 4. 2006 (UTC)

Anarchisté neodmítali revoluci - ale velice brzy se distancovali od směru, kterým se vyvíjela. Jako první si povšimli, že ve skutečnosti šlo vlastně jen o státní převrat a o nastolení nové diktatury. Co se týče časového období, tak se shodneme: v 19.století šlo o neshody anarchistických teoretiků s marxistickými - tedy právě o onu předem danou obezřetnost - a dlužno říct, že anarchistické výhrady se potvrdily, zatímco odpor jiných myšlenkových směrů byl postavený spíš na jejich snaze udržet se u moci. Ve 20. století pak šlo jednoznačně o praktické zkušenosti s vývojem bolševické frakce v ruské levici - takže zejména ruští anarchisté to schytali tak říkajíc "z první ruky", a další negativní zkušenosti získali právě interbrigadisté ve španělsku. Ostatně čeští komunisté po roce 1948 poměrně tvrdě postihovali právě české interbrigadisty, pokud se nepletu. Je to celé spletité, ale podstatné je toto: anarchismus se ve své většině důrazně distancoval od naprosté většiny komunistické "revoluční praxe" ve 20. století. Anarchisté v 19. století možná do značné míry pokládali za ospravedlnitelný individuální terror a spravedlivou obranu proti násilí - ale rozhodně ne masovou genocidu, jaká nastala ve 20. století. --Xchaos 15:04, 4. 4. 2006 (UTC)

Anarchisté se nedistancovali od revoluce. Nanejvýš se někteří distancovali od výsledků revoluce

Ano, přesně toto jsem napsal o odstavec výše. --Xchaos 08:15, 5. 4. 2006 (UTC)

bolševické. Ideál revoluce zůstal v anarchistických srdcích i nadále. První internacionála byla ve znamení neshody mezi marxisty a anarchisty. Přesto pak byla později značná část anarchistů idejím marxismu nekriticky věrná. Již jsem psal o názorové různorodosti v revolučním hnutí, nebudu se tedy opakovat. O obezřetnosti a priori tedy nemůže být řeč, pokud se bavíme o anarchismu jako celku a nikoliv o daných směrech, z nichž některé nepochybně byly nemarxistické (nikoliv antimarxistické). Co se tyče většiny současných anarchistů, kteří snad Marxe odmítají, toto lze stěží dokázat vzhledem k nesmyslnosti statistik v tomto společenském segmentu. Řekněme, že se jedná o značnou část. Individuální teror je vlastní i anarchistům 20. století, na to nezapomínejme (viz 70. léta 20. stol.). --Petr Kovář 23:24, 4. 4. 2006 (UTC)

S rozdělením na víc dílčích hesel samozřejmě souhlasím, a plánoval jsem ho někdy v budoucnu udělat sám. V anglické Wikipedii to tak také je. Já se s radostí zhostím hesla Anarchoindividualismus (Stirner, možná Proudhon, a další), a možná Anarchopacifismus (L.N.Tolstoj a další). --Xchaos 17:19, 1. 4. 2006 (UTC)

Proudhon byl mutualista a Tolstoj náboženský anarchista, s mnoha anarchopacifisty neměl nic společného. --Petr Kovář 21:01, 1. 4. 2006 (UTC)

Ať už byl Proudhon jakýkoliv -ista, tak byl mj. i anarchista - přinejmenším tak nazýval sám sebe. A jak řekl Chomsky: pojem anarchie nepatří nikomu. Tedy není podstatné, koho vy chcete označit za anarchistu - je podstatné, kdo za anarchistu označí sám sebe. --Xchaos 10:39, 2. 4. 2006 (UTC)

Nepochopil jste mě: Proudhon byl mutualista, nebyl tedy anarchoindividualista. --Petr Kovář 23:16, 3. 4. 2006 (UTC)

Po pravdě bych se raději držel rozdělení, které panuje na en:Wikipedia. Pierre Joseph Proudhon je tam označený jako The first self-labelled anarchist. Mutualismus je spíše ekonomická teorie. --Xchaos 15:04, 4. 4. 2006 (UTC)

S rozdělením hesel na anarchoindividualisty atd. jste začal Vy. Anarchistou nepochybně byl, mutualismus popřípadě vysvětlím v hesle. --Petr Kovář 23:24, 4. 4. 2006 (UTC)

K větě: "... první světové válce anarchistické hnutí ztratilo na svém vlivu." Opět se jedná o fakt, který bude jistě zdůrazněn v každém nestranném prameni pojednávajícím o dějinách anarchistického hnutí.

Nemyslím, že to je nějaká pravda nebo jednoznačný fakt. Těžko říct, co je to "vliv": vzhledem ke svému charakteru anarchismus nemohl zakládat politické strany, získávat křesla v parlamentu, a nebo po vzoru bolševismu nebo nacismu dokonce ovládat jednotlivé země. Na druhou stranu: to nemusí znamenat, že anarchismus nezískával rostoucí vliv mezi intelektuály, umělci a kvalifikovanými pracujícími. Během 20. století vliv anarchismu podle mě narůstá - a vývoj od 60.let 20. století do dneška v podstatě prokazuje, že je dnes anarchistická filosofie pevnou součástí hlavního proudu kultury.

Obávám se, že vývoj je opačný. Zkuste si postavení a vliv anarchismu převést na československé reálie po první světové válce. V mezinárodním měřítku ztrácí anarchismus (s pacifismem) na významu právě rozpoutáním světové války, a to tím, že revoluční hnutí se posléze bolševizuje. Určitá výjimka je zmíněná občanská válka ve Španělsku, tato událost však nemá obdoby. Taktéž si nemyslím, že by měl anarchismus dnes cokoliv společného s hlavním kulturním proudem (i když jeho vymezení bude dosti problematické), spíše je spojen jen s určitými subkulturami mládeže a jistou částí tzv. intelektuálů (jakkoliv to může znít hanlivě). Myslím, že toto je evidentní. --Petr Kovář 18:00, 25. 3. 2006 (UTC)

Já bych nezaměňoval to, o čem se píše v médiích za to, co se skutečně děje kolem nás. A nepodceňoval bych ani roli subkultur. Odpor anarchistického hnutí proti bolševismu byl silný, a nepodceňoval bych ho. Jestliže někdy během 20. století význam anarchistického hnutí poklesl, tak to byla dočasná záležitost - od 60. let jeho význam a popularita obrovským způsobem roste. Historii píší vítězové - a bolševismus je jedno z těch hnutí, které (naštěstí) prohrálo. Marxismus je dnes zcela marginální, okrajová ideologie - zatímco anarchistické myšlenky se staly nedílnou součástí popkultury a zajímají se o ně statisíce lidí, kteří o nich živě diskutují (například i prostřednictvím internetu). Noam Chomsky patří k nejcitovanějším a nejvlivnějším intelektuálům dneška. --Xchaos 17:30, 26. 3. 2006 (UTC)

V tomto výše uvedeném odstavci si, řekl bych, anarchismus poněkud idealizujete. Odpor vůči bolševismu? Ano, ale jen u některých anarchistů, ne u anarchismu jako celku (nebo jako součásti celosvětového revolučního hnutí). K popkultuře – opravdu záleží na tom, co si pod ní představujete, například já anarchismus určitě ne. --Petr Kovář 22:25, 30. 3. 2006 (UTC)

Od Kronštatu po Bondyho zde existuje odpor anarchistické, undergroundové "levice" oproti oficální centrálizovaně-byrokratické pseudolevicové diktatuře - ať už se zbraní s perem v ruce. en:Emma Goldman byla anarchofeministka, které se podařilo dosáhnout vyhoštění jak z USA, tak i z bolševického Ruska, a pravděpodobně byla použita i při pojmenování postavy en:Emmanuel Goldstein v Orwellově románu 1984. I toto je doklad toho, že anarchismus nepochybně JE PLNOHODNOTNOU SOUČÁSTÍ moderní popkultury. Nevím, co jste dělal posledních 20-30 let - ale sledování vývoje v rockové hudbě, elektrocnické hudbě, nebo třeba sci-fi literatuře a filmu to zřejmě nebylo. Doporučuji mj. i můj článek na téma en:DIY kultura, který (snad) vyjde v příštím čísle českého surrealistického časopisu Analogon. Kvůli tomu, že popkultura existuje na MTV na Internetu, to ještě není nutně měněcená forma kultury oproti té, která existuje na papíře nebo vytesaná do kamene. --Xchaos 10:39, 2. 4. 2006 (UTC)

Názorové střety můžeme pozorovat už od zmíněného Bakunina. První internacionála, bolševická revoluce, to vše mělo vliv na vývoj vztahů uvnitř revolučního hnutí. Vznikalo a slučovalo se mnoho směrů, mnoho názorových táborů. Proto tedy nelze paušálně říci "anarchisté odmítli marxismus", "anarchisté odmítli bolševismus" (co čeští anarchisté?), "anarchismus se neshodoval s komunismem", atd. atd. K popkultuře: nikdy jsem nezapíral vliv anarchistických myšlenek na určité segmenty dnešní společnosti, chcete-li popkultury společnosti. Odmítám ale, že by součástí popkultury byl anarchismus samotný, ať už je jeho různorodost jakákoliv. --Petr Kovář 23:16, 3. 4. 2006 (UTC)

Anarchisté se v 19. století lehce přiklonili k marxistické analýze kapitalismu, to ano. Ne bezvýhradně - protože měli spoustu vlastních teoretiků. Nicméně i když se s ním rámcově shodli na nějaké vizi světové revoluce, tak některé výhrady prostě existovaly. A ve 20. století pak už jasně viděli, že bolševická revoluce (a hlavně její důsledky) zcela zjevně není tím, co si pod pojmem revoluce představovali oni. Samozřejmě existovaly vyjímky - např. ten často citovaný Stanislav Kostka Neumann je v tomhle ohledu spíše taková "rudá ovce anarchismu". Tady si především troufám poznamenat, že anarchismus je ve své podstatě neorganizovaná, individualistická záležitost, a anarchisté se sdružují spíše za nějakým konkrétním cílem (např. odbory). "Organizovaní", či "evidovaní" anarchisté tedy logicky vždycky v historii museli mít menší problém s tím se začlenit do různých organizovaných struktur (např. komunistické strany), než anarchisté neorganizovaní, individualističtí. Nicméně právě individualističtí anarchisté se podle mě často stávají skutečnými historickými mluvčími anarchismu... vývoj českého anarchismu je nutné sledovat přes jeho umělecké projevy... k surrealismu, k undergroundu a později k popkultuře - a ne přes jeho ojedinělé reprezentanty, kteří v nějakém období konvertovali ke komunismu... --Xchaos 15:04, 4. 4. 2006 (UTC)

Zdá se mi, že výjimečné (ve významu významné) osobnosti anarchismu, které se Vám zrovna nehodí do Vaší teorie o marxismu prostém anarchismu, trochu lacině odsuzujete. S. K. Neumann je zosobněná tradice českého anarchismu, na něj by měla ČSAF navazovat, jelikož kromě něj v historii žádná tak důležitá osobnost není. Ano, byl marxista, obdivoval bolševismus. To dnes možná nezní pěkně, ale to byla česká anarchie. Dále se obávám, že rozhodovat o tom, kdo má větší právo na pravověrnou anarchii, zda individualisté či kolektivisté, postrádá smysl. To nemůžeme rozhodnout, správná odpověď neexistuje. Konečně: S. K. Neumann nebyl ojedinělým. Zdaleka ne. --Petr Kovář 23:24, 4. 4. 2006 (UTC)

Nevím na koho bude ČSAF navazovat, já se s lidmi okolo [www.csaf.cz] zas tak moc neznám - ale řekl bych to asi tak, že Slačálek si nejspíš bude navazovat na koho chce, a mě je to víceméně šumafuk. V dnešní době je západní anarchismus stejně spíše lifestylová záležitost - o autentických stávkách vykořisťovaných pracujících a jejich revolučních hnutích má dnes smysl mluvit tak nanejvýš v Číně, a v různých rozvojových zemích.

S českými anarchisty se jeden čas scházel i Franz Kafka. Prostě těch tradic je tu více. Anarchistické myšlenky a životní postoje existovaly před marxismem a budou existovat i po něm. Podstatné je, že anarchismus je i ontologický a meta-jazykový životní náhled, je to entita existující i mimo lingvistické hry západní civilizace (kam patří například i marxismus). Anarchista je subjektem, nikoliv objektem takovýchto jazykových her. --Xchaos 08:15, 5. 4. 2006 (UTC)

K anarchii, která by si patrně již delší dobu opravdu zasloužila vlastní článek: "Na druhou stranu, absence vlády podle stoupenců anarchismu nemusí znamenat nutně to samé, jako absence jakékoliv autority, byť takováto autorita bude pravděpodobně značně omezená v čase či prostoru." Zde ovšem hovoříte o společenské aplikaci anarchismu, nikoliv o anarchii. Anarchie jako bezvládí nemůže obsahovat žádnou autoritu, to bylo zjevné již z definice, kterou jste pak ovšem upravil. Je možné, že někteří anarchisté budou tvrdit něco jiného, to pak ale nebude, jak jistě uznáte, neutrální hledisko. --Petr Kovář 22:55, 19. 3. 2006 (UTC)

Jde o to, že anarchie je sice bezvládí - ale není to to samé jako "zmatek a chaos", které byly v téhle sekci citované původně. Bezvládí ve společnosti nastává v řadě případů - a ne vždy musí mít nějaké negativní souvislosti a následky.

Pro upřesnění: zkuste mi uvést nějaké bezvládí v dějinách s pozitivními souvislostmi. --Petr Kovář 18:00, 25. 3. 2006 (UTC)

Dějiny jsou umělý lidský konstrukt, je to soubor nějakých textů o historii, který (jak už jsem uvedl výše), obvykle píší vítězové. Dějiny jsou dnes obvykle chápány jako dějiny válek a dějiny boje o moc - a v takových dějinách samozřejmě zmínky o bezvládí nemají místo. Podle mě ale stačí se podívat na současnou historii lidstva, aby bylo jasné, že naopak málokterou vládu v dějinách je možné vnímat v pozitivních souvislostech. Tedy: jakékoli bezvládí v historii jednoduše nemohlo být horší, než to, co napáchali válečníci, vojevůdci a jejich armády. Vláda jedněch lidí nad jinými byla obvykle daleko krvavější, než jakékoliv myslitelné bezvládí. Jde o to, že já bezvládí chápu jakožto klidná období mezi jednotlivými válkami, revolucemi a konflikty - tehdy klesají zásahy vlády do života lidí často na naprosté minimum - a takové období je možné pokládat za aproximaci mírumilovného bezvládí. Thomas Jefferson prohlásil, že Nejlepší je taková vláda, která vládne co nejméně. Naopak kdykoliv začali mocní vybírat daně a desátky a nutit lidi do roboty, a pak vyzbrojovat vojska a vést války - tehdy vláda jednoho člověka nad druhým kulminovala, a lidstvo se maximálně vzdalovalo bezvládí (tedy ideálnímu nedosažitelnému stavu, zcela bez násilí).

Máte zajímavý pohled na historii. Co se týče toho, kdo píše historii – jsou nebo měli by to být historikové, nikdo jiný. K dnešnímu chápání historie – tak, jak uvádíte, se chápala historie před více jak sto lety. K modernějšímu pojetí (bál bych se říci nejmodernějšímu) si přečtěte článek škola Annales (raději snad cizojazyčnou verzi).

A víte co se obvykle dělo v době bezvládí? V největším možném zjednodušení si to určitě budete moci snadno představit, uvedu příklad: Ztráta autority (tedy té vládní) vedla k neomezeným právům, svobodě, ale také činům. Někteří v této souvislosti zmiňují zákon džungle, a nemyslím si, že by to byl protianarchistický bias. Jednoduše: velmi záleží na interpretaci dějin, kterou si zvolíte. Dovolil bych si poznamenat, že jste si zvolil interpretaci velmi velmi anarchistickou. A taková patří do diskuse, kde má své místo, ale nikoliv, a na tom se možná shodneme, do encyklopedie. --Petr Kovář 22:25, 30. 3. 2006 (UTC)

Ztráta autority vede jak neomezeným právům, tak i k neomezené odpovědnosti. Faktem je, že ať už anarchistické aktivity vedly k čemukoliv, ať už to byly individualistické atentáty v 19. století (od kterých se ale později anarchistická teorie odklonila), nebo různé násilné vzpoury, tak celkové množství obětí anarchismu bude určitě nejmenší ze všech ideologií - pokud je srovnáte např. s náboženským fundamentalismem, militantním nacionalismem, bolševickým komunismem, stalinismem, fašismem, nebo nacismem. Autoritativní ideologie prostě dokáží lépe zorganizovat jak výrobu zbraní, tak i zabíjení jedněch lidí druhými. Problémem realizace anarchistických myšlenek v praxi je právě ten, že agresivnější autoritativní struktury mají neustále tendenci vyplňovat prostor, který stát vyprázdní - tzn. moci se může chopit jakákoliv autoritativní struktura, kterou dosavadní autority až do vzniku anarchie nějak neutralizovaly. Tedy např. po odstranění autority státu se mohou moci operativně chopit místní ekonomické mafie nebo zločinecké gangy. V takovém okamžiku ale anarchie zaniká. Tady je třeba poznamenat, že jen velice málo anarchistických teoretiků mělo pocit, že někdy v historii byl ten správný okamžik pro nějakou globální anarchistickou revoluci - většinou docházelo pouze k decentralizovanému odporu různých utlačovaných skupin - a to v situaci, kdy situace těch skupin už byla tak jako tak nesnesitelná.

Přiznávám se, že Vašemu pojmu neomezené odpovědnosti v anarchii nerozumím. Dále: Někteří se od teroru odklonili, jiní ne. Musíte rozlišovat. K obětem: připadá mi to dost nesmyslné. Když už jste ale zmínil nacismus, myslíte si, že bychom na něho hleděli jako na absolutně odsouzeníhodnou ideologii, kdyby se neuplatnil v praxi (tak, jak se neuplatnil anarchismus)? Jsem přesvědčen, že by měl dnes mnohem, mnohem více příznivců. Utopie je pro mnoho lidí velmi přitažlivá... K mafiím: anarchie nezaniká, protože anarchie je (v překladu a ve svém významu) bezvládí. Zbytek textu je opět čistě anarchistický pohled. --Petr Kovář 21:01, 1. 4. 2006 (UTC)

Pokud se moci chopí mafie, tak už nelze hovořit o bezvládí. Nacismus byl zločinný už ve své teorii, zatímco komunismus až ve své praxi. Anarchismus podle mě není zločinný ani ve své teorii, ani ve své praxi (resp. diskuzi o etičnosti např. atentátu na policejního velitele, který nařídil střílení do stávkujících dělníku, je myslím možné vést donekonečna). --Xchaos 10:39, 2. 4. 2006 (UTC)

Nezlobte se, ale tvrdit, že komunismus nebyl ve své teorii zločinný, je nesmysl. V tomto myslím Marxovy spisy hovoří dostatečně jasně a v naší zemi jsme měli přes 16 let na to, abychom odmítli dezinterpretaci Marxových apologetických vykladačů. Prosazování individuálního teroru či terorismu anarchistických organizací je samozřejmě taktéž zločinné. Vaše zmínka o legitimnosti atentátů může být platná, ovšem, jak jistě víte, anarchisté v dějinách neútočili pouze proti tzv. zlosynům. Na druhé straně musím dodat, že ne všem anarchistům jsou takové postupy vlastní. --Petr Kovář 23:16, 3. 4. 2006 (UTC)

Takhle, marxismus je v podstatě chiliastické (=konce světa hlásající) náboženské hnutí, a já souhlasím s Popperovým - a nejen jeho, v již zmiňovaných Dějinách Anarchie je to takto nahlíženo také - výkladem, podle kterého byl fašismus nevyhnutelným svévolným aktem jakési "partyzánské" obrany střední třídy proti hrozbě marxismu, který s existencí střední třídy v podstatě nepočítal, a jakou takovou ji zjevně hodlal zničit či asimilovat spolu se skutečnými mocenskými elitami. Fašismus je nepochybně hnutí drobných městských příživníčků zahnaných do kouta marxistickou levicí. Nicméně komunismus jakožto obecný myšlenkový směr - ne jakožto bolševický komunismus 20. století - nečerpá jenom z marxismu, ale jde o širši myšlenkový směr, s delší historií. Např. anarchokomunismus je tedy v podstatě legitimní ideologie, která nemusí být nutně zločinná - i když většina dnešních anarchistů jsou podle mě spíše anarchisté individualističtí, pacifističtí nebo odborářští.

Jinými slovy: komunismus není to samé co marxismus. Marxismus byl v řadě svých analýz a postupů zjevně chybný, a mj. i v důsledku toho se vyvinul v praktický mocenský systém, který byl evidentně zločinný (i když pouze ve své staliniské variantě dosáhl hrůz nacismu; většina projevů levicových diktatur ve 20. století byla spíše podobná jakýmkoliv jiným militantním diktaturám třetího světa...no ale samozřejmě, tuhle diskuzi rád přenechám historikům, mezi které nepatřím). Nicméně daný výrok "komunismus je zločinný až ve své praxi, ale ne ve své teorii" by jistě šel vztáhnout i na raný fašismus. Skutečně zločinnou ideologií je např. nacismus a jeho Mein Kampf, nebo leninský bolševismus, nebo stalinismus (ovšem stalinismus není v pravém slova smyslu ideologií - je to jen čirý kult osobosti a čirá technologie moci - což je na něm právě nejzáludnější). Marx (na rozdíl od Hitlera) nikdy nebyl osobně projen se zločiny, které byly ve jménu jeho (chybné) ideologie napáchány - i to je jeden z důvodů, proč bych u marxismu raději mluvil o chybné, než o zločinné ideologii. Jestliže byl marxismus základní teorií reálného komunismu, pak je reálný komunismus zločinný až ve své praxi.

Shrnuto a podtrženo: jediný, kdo může mít důvod snažit se spolu s marxismem a bolševismem strhnout na smetiště dějin i anarchismus, jsou pouze nějací komunističtí historici. Všichni ostatní nemají důvod protestovat proti výroku, že "anarchismus je skrytá pravda západní civilizace" - a to i v případě, že se sami (zatím) za anarchisty nepokládají. Ten výrok je svým způsobem velice neutrální. Anarchismus obsahuje některé společné prvky s raným křesťanstvím i se sociálním liberalismem, a určitým způsobem k němu v západní kultuře vždycky směřovalo velké množství umělců, učenců i podnikatelů. --Xchaos 15:04, 4. 4. 2006 (UTC)

Marxismus vůbec a v ničem neohlašuje konec světa, naopak, ohlašuje lepší zítřky, ohlašuje komunismus. Dále upozorňuji, že marxismus chce třídy zlikvidovat, pouze zlikvidovat, a to i násilně. Komunismus je čistě marxistický pojem, to je snad jasné. Z ničeho jiného čerpat nemůže, je pouhým nástrojem marxismu. Žádnou delší historii nemá. Anarchokomunismus přejímá z marxismu i jeho zločinnost.

Komunismus není to samé, co marxismus, v tom máte pravdu. Marxismus je totiž ideologie a komunismus nevyhnutelná a definitivní fáze společenského vývoje, tak, jak byla určena marxismem. Marx byl teoretik, Hitler teoretik i praktik, potud tedy jejich možné zločiny. Zločinnost je chyba, tedy? Reálný komunismus nikdy nikde neexistoval, byť jsme se ho v Československu 40 let pokoušeli vybudovat. Byl pouze tzv. reálný socialismus, to je ale něco jiného, než jste měl patrně na mysli.

Proč by komunističtí historici měli chtít dostat na smetiště dějin marxismus? To mi nedává smysl. Dále mi z posledního odstavce plyne, že očekáváte nevyhnutelnou konverzi „všech“ k anarchismu? Opravdu? --Petr Kovář 23:24, 4. 4. 2006 (UTC)

Marxismus ohlašoval konec světa v té podobě, v jaké existoval v 19. století, a hlásal příchod světa nového, lepšího. V tomto smyslu byl náboženským hnutím. Absence pojmu Bůh není v tomto ohledu směrodatná - za náboženství jsou označovány i jiné myšlenkové směry, které tento pojem neznají. V podstatě byl marxismus i částečně určitou sociálně evoluční teorií - protože předpokládal, že pokud proletariát násilně vyvraždí "zlé kapitalisty", tak na světě zůstanou pouze samí "hodní proletáři". V tomto smyslu byl do jisté míry vědeckou teorií, kterou bylo možné ověřit experimentem (sociálním) - a tento experiment ukázal, že ta teorie byla chybná. Každopádně bych řekl, že podceňujete míru dekonstrukce, kterou marxismus podstopil v různých neformálních rodinných diskuzích právě třeba během 80. let 20. století.

Reálný socialismus a reálný komunismus jsou pojmy, které se pro mě překrývají. Pokud trváte na tom, že pojem reálný komunismus by se používat neměl, tak budiž. Co se zločinnosti týče, tak bych parafrázoval opět Chomského, konkrétně jeho rozhovor s Foucaultem Člověk, moc a spravedlnost: nešlo nutně jen o praktiky, které pokládá za zločinné stát, ale také o praktiky, které pokládám za zločinné já.

K těm komunistickým historikům: myslím to tak, že když už vidí nevyhnutelný odchod marxismu ze scény, tak se mohou zlomyslně snažit nacpat do stejné popelnice i anarchismus - ale to je něco, k čemu nevidím důvod.

Anarchismus jako politický směr je v jistém smyslu patetický a bezvýchodný - ale to neznamená, že jeho hodnoty neleží jinde, např. v rovině filosofické, umělecké či sociální. Neočekávám "konverzi všech k anarchismu" - ale troufám si říct, že anarchismus je natolik silný myšlenkový směr, že je jako jeden z mála schopen přežít i v podmínkách postmoderní relativizace všech lidských a etických hodnot, a nestat se jen jedním z mnoha potisků na tričkách dovážených z Číny. --Xchaos 08:15, 5. 4. 2006 (UTC)

Co se týče historie, tak musím upozornit, že zastávám určité, ehm., silně demokratické až mírně anarchistické :-) stanovisko k tomu, kdo má právo psát historii. Historii má právo psát každý - každý z nás. Samozřejmě, že profesionální historici s větší pravděpodobností budou interpretovat historii způsobem, který bude použitelný... co já vím, například, jako základ práce jiných profesionálních historiků. Ale v zásadě na vlastní výklad dějin má právo každý z nás.

Pokud byste řekl, že právo přístupu ke svobodnému výkladu dějin má mít každý z nás, pak bych souhlasil. Co se týče práva na svůj vlastní výklad: ono se to de facto děje, v knihkupectvích najdete spoustu historického bulváru, jak této literatuře říkám. Samozřejmě to ale nemá nic společného se skutečným a pravdivým výkladem dějin. Tím, že byste formálně poskytnul absolutní volnost výkladu dějin, nahrál byste opět oněm agresivním ideologiím, které zmiňujete jinde. A to by nebylo ve Vašem zájmu, nebo ano? Dále, vykládat dějiny si soukromě můžete jakkoliv, ale pouze soukromě. Nedávno byl odsouzen jeden člověk, který si to nemyslel – a musel být přesvědčen (pro něho dosti nevýhodným způsobem). A práci profesionálních historiků, mezi které onen zmíněný nepatřil, prosím nepodceňujte, už vůbec ne kvůli tomu, že s nimi většinou nejste ochoten souhlasit (z tohoto Vás trochu obviňuji). --Petr Kovář 21:01, 1. 4. 2006 (UTC)

Je třeba si uvědomit, že většinu radikálníchpožadavků anarchistických teoretiků 19. století splnila moderní demokratická společnost 20. století. Záchytné sítě sociální podpory, humanizace vězeňství, všeobecná dostupnost vzdělání, všeobecná zdravotní péče, antikoncepce, osmihodinová pracovní doba, právo na odmítnutí vojenské služby z důvodu svědomí, a nakonec i její zrušení - to, co v 19. století vypadalo jako zcela radikální požadavky odborů (často anarchistických), to se stalo ve 20. století součástí každodenního života. Bohužel - pouze v části současného světa, ne univerzálně. Tedy: to, o co anarchismus dnes usiluje, je mimo jiné i jakási emancipace anarchistických myšlenek a anarchistických teoretiků v dnešním pohledu na historii i v médiích. Anarchista je člověk, který se pravděpodobně v daném časovém období ve kterém žije bude vždycky chovat tak či onak "podivně" - ale na druhou stranu, často je to také člověk, kterému historie nakonec dá za pravdu! Myslím si, že Kellerův (?) výrok Anarchismus je potlačená pravda západní civilizace by v encyklopedickém hesle o anarchii rozhodně neměl chybět. A dokonce si myslím, že můj odkaz na postmodernismus je možná i trochu mimo mísu. Umírněný, teoretický anarchismus (aplikovaný pouze lokálně, na problémy každodeního života, a ne jako nějaký globální všelék), může představovat dobré východisko z postmoderního relativismu a bezedné ironie. Nicméně platnost a závažnost jakékoliv moderní kritiky anarchismu s nástupem postmoderní doby nevyhnutelně skončila - alespoň v tomto jediném bodě je postmodernismus pro anarchismus přínosem, protože se otevřela příležitost k přehodnocení historie anarchismu. Jen doufám, že na středních školách se to učit nebude, protože jinak by anarchismus už nikoho nebavil... :-) --Xchaos 17:19, 1. 4. 2006 (UTC)

Jestli si pod emancipací představujete nutnost zapomenout na zločiny některých anarchistů a na jejich spojení s totalitními ideologiemi 20. století, pak se možnosti takové „emancipace“ musím vážně obávat. Co se týká „zásluh“ anarchistické teorie, to nepopírám, byť na uvedeném nemají zásluhu jen anarchisté. (Nemohu si odpustit tuto poznámku: například je také nepopiratelné, že bolševici přispěli k elektrifikaci sovětského Ruska. Je díky tomu možné obhajovat bolševismus?) --Petr Kovář 21:01, 1. 4. 2006 (UTC)

Jiný výklad bezvládí

Jiný výklad bezvládí se odvíjí od jeho dočasnosti a omezenosti v prostoru. Není přece možné historii omezovat jen na obrovské lidské celky - a zanedbávat vše, co je malé a lokální. Pokud se nějaká skupina lidí domluví, že cokoliv společně podnikne - a nepotřebují kvůli tomu hlasovat (nebo dokonce bojovat o to) kdo bude vůdce, kdo bude koho poslouchat a jakými pravidly se budou řídit, apod. - tak v tuhle chvíli už mezi nimi vzniká anarchie (bezvládí) v pozitivním slova smyslu. Je to něco zcela samozřejmého - jakákoliv spontání, předem neorganizovaná výpomoc, solidarita, nebo třeba jenom nezávazná neškodná hra je příkladem pozitivního fungování anarchie. Příkladem může být třeba takový autostop. Občas možné dojde k nějaké tragédii - ale to při placené, organizované přepravě také. Pro spoustu lidí autostop prostě někdy zafungoval - a ani o tom moc nepřemýšleli, že jde vlastně o typicky anarchistický přístup k řešení nějakého problému.

Ne, to není anarchie. Pokud se daná skupina jedinců domluví na určité formě samosprávy, anarchie tím nevzniká. Sám výše uvádíte slovo vůdce, copak instituce vůdce má něco společného s anarchií?? Jestliže může určitá spontánní neorganizovanost (bál bych se říci anarchie) fungovat v mezilidských vztazích, proč si myslíte, že by mohla fungovat v celospolečenském měřítku? Z čeho tak usuzujete? --Petr Kovář 22:25, 30. 3. 2006 (UTC)

V moderní historii nelze najít nějaké území, na kterém by fungovala anarchie. Nikdo nepochybuje o tom, že anarchie je křehčí a zranitelnější společenské uspořádání, než třeba demokracie - a i ta je zranitelná dost, v historii byla spíše vyjímečným zřízením, a obsahuje v sobě (stejně jako anarchie) i algoritmus vlastní sebedestrukce. Tam, kde demokracie vydrží fungovat několik desetiletí, tam anarchie vydrží fungovat spíše roky, měsíce nebo dokonce jen dny. Anarchismus není strnulý, neměnný stav - ale je to proces, vývoj, evoluce. Lze ale najít jednoznačné případy, kdy anarchisté buď měli historickou pravdu, a nebo anarchistický přístup vedl k vytvoření pozitivních hodnot. Prvním případem je dlouholetá rozluka anarchistů s marxisty již od 19. století, a jejich ostrý rozkol s bolševismem po 1. světové válce. Tady se jasně projevilo, že anarchisté měli pravdu - řada anarchistů měla značnou představivost, a varovali před Stalinovými zvěrstvy během posledního zhruba půl století před tím, než k nim skutečně došlo. Příkladem pozitivní hodnoty, kterou anarchistický přístup k životu a k technologii předal lidstvu, byl pak koncem 20. století např. projekt GNU a vše co s ním souvisí. A ostatně i samotný princip Wikipedie představuje zčásti implementaci některých anarchistických ideálů... obecně se dá říci, že dnešní západní demokratická společnost v sobě zahrnula celou řadu reforem, které požadovali anarchističtí teoretici 19.století. Anarchisté, kteří dnes varují před nejrůznějšími znepokojivými jevy mají nejspíš podobnou pravdu, jakou měli anarchisté v 19.století a začátkem 20. století, když se obávali fašismu na jedné a bolševismu na druhé straně.

Vám se stále daří úspěšně zapomínat na anarchokomunismus... nakonec i Česká anarchistická federace byla přeci za jednotu marxismu a anarchismu. Tolik tedy k marxismu, bolševismu a anarchismu.

Ideály, na kterých stojí Wikipedie, určitě mají něco společného s ideály anarchismu, stejně tak ovšem s ideály liberalismu a mnoha dalších směrů. Z toho bych nic nevyvozoval. Mechanismus Wikipedie je ale natolik propracovaným systémem, že bych se spojování anarchismu s Wikipedií raději vyvaroval... --Petr Kovář 22:25, 30. 3. 2006 (UTC)

Obecně zákadní otázkou je, zda to, co na dnešní společnosti nějak funguje, je zásluhou státu - nebo zda to funguje spíš nějak navzdory státu. Existují teoretici, kteří se domnívají, že lidská společnost funguje spíše navzdory státu a navzdory represi, než díky ní. Stát pokládají prostě za parazitní ekonomickou a sociální strukturu, která se v lidské historii stále znovu a znovu vynořuje - jakýsi virus. Většinový výklad samozřejmě je, že stát znovu a znovu vzniká prostě proto, že je to nezbytné, že ho lidé potřebují, že je pro ně užitečný. To jsou prostě dva možné pohledy na roli státu v moderní společnosti: jsou to myslím v obou případech smysluplné a formálně korektní hypotézy, a domnívám se, že obě mají nárok na existenci. Nevím ale, jestli tato diskuze patří pod heslo anarchie nebo naopak spíš pod heslo stát. Obě tato encyklopedická hesla ale měla podle mě být vzájemně pro-wiki-linkovaná - jsou to vzájemně komplementární pojmy. --Xchaos 17:30, 26. 3. 2006 (UTC)

Ano, jistě, v rovině teoretické je možné uvažovat prakticky jakkoliv, pokud bude takový postup splňoval formální (logické) náležitosti. A proti zmínkám v článcích nic nemám, samozřejmě za předpokladu, že bude dodrženo pravidlo Wikipedie o NPOV. --Petr Kovář 22:25, 30. 3. 2006 (UTC)

Nebo jinak: Chtěl jsem zdůraznit, že anarchie může znamenat buď absenci vlády, nebo absenci autority, nebo obojího. Vládou se rozumí konkrétní jednotlivci nebo skupiny, které vykonávají činnost vládnutí - tedy činí nějaká rozhodnutí, a prosazují jejich realizaci v praxi. Na druhou stranu: autoritu můžou mít například nepsaná pravidla nebo zákony, jejichž dodržování může být dobrovolné, a nemusí být nutně nějak kontrolováno nebo násilně vynucováno. Tedy bezvládí jakožto absence vlády (vládnoucích jednotlivců či skupin, neboli prostě absence státu a jeho struktur) nemusí být identická s absencí jakékoliv autority. Tato autorita může být charakteru náboženského či jinak tradičního, nebo naopak charakteru nějaké racionální či spontání dohody či společenské smlouvy, psané či nepsané, může jít o autoritu neformální, nebo prostě o autoritu omezenou "v čase a prostoru", jak jsem poněkud nabubřele napsal. Uznávám, že moje formulace není zcela šťastná - není vhodná jako základ encyklopedického hesla. Ale princip je, že absence centrálizované moci a hierarchických struktur v anarchii byla v předchozí formulaci zaměňována s absencí jakékoliv formy autority - a to je nepochopení celé formulace.

Anarchisté přeci bojují proti formám autorit. A vláda není nic jiného než autorita. Tedy autorita v politologickém smyslu slova, tak, jak jej chápal třeba Weber. Kam byste do Weberových autorit zařadil onu autoritu spojenou s anarchismem? Co se týče autorit v širším slova smyslu (viz Vaše slova níže), to ne zcela souvisí s tímto článkem o ideologii a nevylučuje chápání autority v politologickém, či politicko-filosofickém smyslu slova, ve kterém je tedy autorita a anarchismus, dle mého názoru, v jasném rozporu. Ony anarchistické obce, které nejsou v článku dosud zmíněny a které mají být náhradou soudobého společenského řádu, jsou prosté autorit. --Petr Kovář 18:00, 25. 3. 2006 (UTC)

Anarchisté zdůrazňují, že autorita v lidské společnosti sice existuje - ale není důvod, aby nepřecházela mezi svobodnými, rovnoprávnými a svéprávnými jedinci zcela dynamicky, přirozeně plynule, podle aktuálních potřeb. Takovýto výklad vyplývá např. z Kropotkinovy Anarchistické etiky. Jiným příkladem než autorita konkrétní osoby je autorita neosobní. Já neznám Webera, ale mohu usuzovat na základě toho, jak k otázce autority přistupuje například hnutí GNU, souvisejí se svobodným softwarem. Alespoň do té doby, než někdo začne požadovat prosazování GNU licencí (pod jednou z těchto licencí je publikován například i obsah Wikipedie - jde o GFDL, en:GNU Free Documentation License) např. prostřednictvím státní moci nebo se zbraní v ruce, tak je hnutí GNU možné pokládat za v podstatě anarchistické či anarchokomunistické. Uvědomujete si vůbec, že vlastně pokaždé, když publikujete něco na Wikipedii, tak vás někdo může pokládat za součást hnutí, které je ve své podstatě hluboce anarchokomunistické ? --Xchaos 15:16, 4. 4. 2006 (UTC)

Kropotkin odmítá jakoukoliv autoritu, na tom trvám. Ano, hovoří o určité dynamické dohodě ve společenství, o určitých zvycích, které budou po dohodě dodržovány (nikoliv kvůli autoritě zákona), ale nespojuje to s autoritou. To slovíčko je prostě anarchistům cizí. O Weberovi byste si měl něco přečíst, je to, řekněme, naprostý základ ohledně teoretického rozvržení autorit (ovšem upozorňuji, že Weber není anarchista). Tématu Wikipedie a anarchie jsme se už dotkli, já si myslím, že byť mohou existovat určité shodné ideály, nemůžete z toho usuzovat, že se tyto pojmy překrývají. Ostatně, zajímalo by mě, jestli se J. Wales považuje za anarchistu (či dokonce anarchokomunistu). Myslíte, že ano? Zkuste se ho zeptat na jeho diskusní stránce. --Petr Kovář 23:24, 4. 4. 2006 (UTC)

Toto je zajímavá otázka, obecně vzato jsem jednou prohlásil, že za anarchistu je možné považovat zejména toho, kdo se za něj sám označí - a ne toho, kdo je za něj označen (zejména strukturami, pro které toto označení má negativní emocionální zabarvení). S tou autoritou je to velice složité, ale všeobecně je to podle mě chápáno tak, že má jít v první řadě o zpochybnění autority hierarchických mocenských struktur, v první řadě pak státu a jeho ozbrojených složek. Nikdo myslím nezpochybňuje dobrovolné a v čase omezené podřízení se autoritě - např. autoritě semaforu na křižovatce, nebo autoritě řidiče autobusu či tramvaje. Rozdíl ve významu slova "autorita" je v obou případech myslím zřejmý: autobus není primárně mocenská struktura, ale je to primárně dopravní prostředek, a určitá autorita která se odvíjí od jeho funkce je jaksi "vedlejším efektem". Svým způsobem podobně lze vnímat i autoritu bank a zdravotních či důchodových pojišťoven - ta autorita není cílem, ale je pouze vedlejším efektem společenské funkce těchto institucí. Anarchisté určitě v první řadě musí kritizovat takovou autoritu, která usiluje o moc pouze pro moc samotnou, a takové sociální struktury, které slouží POUZE k udržení moci, a ne k uspokojování ostatních lidských potřeb - tedy nikoliv autoritu řidiče autobusu, ale autoritu řidiče tanku. (Je třeba poznamenat, že před zahájením současné americké invaze do Iráku jsem byl daleko méně anarchistou, než nakolik se za něj pokládám nyní...) --Xchaos 08:27, 5. 4. 2006 (UTC)

Bavíme se o lidské společnosti - a kdykoliv spolu lidé jakkoliv komunikají, tak se podřizují třeba jen autoritě jazyka kterým mluví, autoritě jeho slovní zásoby, struktury a gramatických pravidel. Proto bych se podržel takové definice anarchie, podle které jde o stav, ve kterém se nachází lidské společenství, komunita či kolektiv, která si ze svého středu nevybrala žádné jednoznačně vládnoucí jedince či vládnoucí skupinu jedinců, a nestanovila žádná všeobecně závazné a jednoznačně formulované zákony a pravidla týkající se chování, práv a povinností jednotlivých členů daného společenství. Nicméně to ještě neznamená, že autorita uvnitř takového společenství spontáně nevzniká a hned zase nezaniká - pouze jak už jsem řekl, je trvání té autority omezené v čase a prostoru. Ten "prostor" je poněkud nešikovná formulace. Jde spíše o autoritu týkající se omezeného počtu lidí, a omezeného počtu záležitostí, a zanikající ve chvíli, kdy se její potřeba ztratila. Anarchie v tomto pojetí neustále vzniká a zaniká, a je spíše podobná např. pojmu Tao v čínské filosofii.

Šlo mi také o to zdůraznit různé emocionální zabarvení, se kterým různí diskutéři k pojmu anarchie přistupují. Zatímco část lidí anarchii ztotožňuje se zmatkem, chaosem nebo dokonce násilím a bezprávím, tak pro jiné osoby je tento pojem jakýmsi svatým grálem: jde o slovo označující stav svobodné tvořivosti, radostné hravosti, a současně i osobní svéprávnosti a odpovědnosti, která ale by ale neměla být tíživá a předem spojená s pocitem viny. Klasickým případem takovéhle pozitivní anarchie můžou být třeba lidská sexualita, dětská hravost nebo hudební improvizace (jam): činosti, které se nedělají na povel, na příkaz, ale v podstatě "jen tak". Přišlo by mi přiměřené, kdyby encyklopedické heslo anarchie zmiňovalo oba tyto výklady: jak výklad přisuzující danému pojmu negativní emocionální náboj, tak i ten výklad, který toto slovo spojuje s pozitivními emocemi. --Xchaos 21:34, 22. 3. 2006 (UTC)

Délka diskuse

Píše to, že stránka je příliš rozsáhlá. Už proto bych chtěl v nejbližší době provést vytvoření podhesel, jak jsme již prodiskutovali, snad k tomu budu mít dostatek času. Pokud bude zájem, můžeme diskusi k daným problémům zahájit na diskusních stránkách nově uspořádaných hesel, aby byla celková situace přehlednější. --Petr Kovář 23:16, 3. 4. 2006 (UTC)

Anarchopedia

Liebe Freunde!

Wir suchen Mitstreiter in allen Sprachen der Welt so auch in tschechisch. Wir wissen, daß ihr ein starke Organisation habt. Bitte helft uns, dieses grosse Projekt weltweit erfolgreich zu gestalten. Unsere deutschen Seiten findet Ihr unter http://deu.anarchopedia.org

Who like to start a wiki of anarchism in czech language? Please see http://meta.anarchopedia.org/Anarchopedia:en:proposal_for_new_project --217.84.39.129 17:47, 25. 4. 2006 (UTC)