Otevřít hlavní menu

Diskontinuita (geologie)

Diskontinuity kůryEditovat

Diskontinuita v zemské kůře se objevuje přímo v litosférické desce.

Litosférické desky se pohybují na plastickém povrchu tzv. astenosféře přibližně jako ledové kry na vodě. Během pohybu přicházejí do vzájemných interakcí, kdy se jednotlivé desky o sebe třou a nebo se pod sebe zasouvají. Tyto změny poloh mají za následek změny tlaků, které na desky působí a které způsobují poškození desek.

Rozlišujeme 3 základní druhy diskontinuit zemské kůry

  • konvergentní rozhraní - dvě litosférické desky se pohybují proti sobě, což má za následek jejich srážku. Můžou nastat následující možnosti, jedna deska se začne podsouvat pod druhou (subdukce – typická pro oceánsko-kontinentální rozhraní; typický jev pro oceánské příkopy obdukce – oceánská deska se začne nasouvat na pevninskou desku) a nebo se dvě desky zapříčí a nastane horotvorný proces (orogeneze). Příkladem je se zasunující Indická deska pod Euroasijskou, což vyúsťuje ve vznik Himálají.
  • divergentní rozhraní - jedná se o pohyb oddalující, typický je pro oceánské hřbety, kde vzniká nová oceánská kůra. Příkladem je Středoatlantský hřbet.
  • transformní rozhraní - jedná se o pohyb dvou desek vedle sebe. Ani jedna se nezasouvá pod druhou, jenom o sebe třou rozhraním, což má za následek uvolňovaní obrovských hodnot energie v podobě zemětřesení. Příkladem je zlom San Andreas v Kalifornii v USA.

Diskontinuity struktury ZeměEditovat

 
Nitro Země a diskontinuity: A–Mohorovičićova, B–Gutenbergova a C-Lehmannové

Diskontinuity Země v pořadí jejich hloubky pod povrchem jsou:

Conradova diskontinuitaEditovat

Conradova diskontinuita pode dnem oceánů se nevyskytuje, pod kontinenty probíhá v hloubce kolem 15 – 20 km.

Diskontinuita MOHOEditovat

Nejznámější je Mohorovičičova diskontinuita, známá také jako vrstva Moho, která odděluje v hloubi asi 5 až 8 km pod oceány až 80 km pod Himálajem zemskou kůru od pláště. Objevená byla jako první v roce 1909.

Golicinova diskontinuitaEditovat

Golicinova diskontinuita tvoří hranici mezi astenosférou a geologickou mezosférou a leží v hloubce okolo 350 - 400 km.

Repettiho diskontinuitaEditovat

Repettiho diskontinuita je hraniční vrstva v zemském plášti oddělující svrchní plášť od spodního v hloubce přibližně 670 km.

Gutenbergova diskontinuitaEditovat

Gutenbergova diskontinuita čili vrstva Wiecherta-Gutenberga odděluje plášť Země simu a zemské jádronife v hloubce cca 2900 km. Je nejzřetelnější mezi diskontinuitami Země.

Diskontinuita Lehmannové v jádruEditovat

Diskontinuita Lehmannové v jádru rozděluje tekuté vnější zemské jádro od pevného vnitřního jádra v hloubce okolo 5100 km.