Dioxid pentauhlíku
chemická sloučenina
Dioxid pentauhlíku (systematický název penta-1,2,3,4-tetraen-1,5-dion, je anorganická sloučenina se vzorcem C5O2 patřící mezi oxidy uhlíku.
| Dioxid pentauhlíku | |
|---|---|
 strukturní vzorec | |
 model molekuly | |
| Obecné | |
| Systematický název | penta-1,2,3,4-tetraen-1,5-dion pentatetraen-1,5-dion |
| Funkční vzorec | O=C=C=C=C=C=O |
| Sumární vzorec | C5O2 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 51799-36-1 |
| PubChem | 521350 |
| SMILES | O=C=C=C=C=C=O |
| InChI | 1S/C5O2/c6-4-2-1-3-5-7 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 92,054 g/mol |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dioxid pentauhlíku poprvé popsal roku 1988 Günter Maier, který jej získal pyrolýzou cyklohexan-1,3,5-trionu, jenž je tautomerem floroglucinolu;[1] později byla tato látka připravena také pyrolýzou par 2,4,6-tris(diazo)cyklohexan-1,3,5-trionu (C6N6O3).[2]
Při pokojové teplotě je dioxid pentauhlíku stabilní v roztoku.[1] Čistá látka je stabilní při teplotách do −96 °C, při zahřátí nad tuto hodnotu vytváří polymer.[2]
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pentacarbon dioxide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Maier, G.; REISENAUER, H. P.; SCHÄFER, U.; BALLI, H. C5O2 (1,2,3,4-Pentatetraene-1,5-dione), a New Oxide of Carbon. Angewandte Chemie International Edition. 1988, s. 566–568. DOI 10.1002/anie.198805661.
- ↑ a b Eastwood, F. W. Gas Phase Reactions in Organic Synthesis. Redakce Vallée, Y.. [s.l.]: CRC Press, 1997. ISBN 90-5699-081-0. Kapitola Gas Phase Pyrolytic Methods for the Preparation of Carbon-Hydrogen and Carbon-Hydrogen-Oxygen Compounds.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu dioxid pentauhlíku na Wikimedia Commons
