Didelphodon
Didelphodon ("zub vačice opossum") byl rod pravěkých vačnatců, žijících v období pozdní křídy (stupeň maastricht, asi před 69 až 66 miliony let) na území západu Severní Ameriky. Zkameněliny tohoto asi metr dlouhého savce byly objeveny v souvrství Hell Creek (Montana), Lance (Wyoming) a Scollard (Alberta).[1]
 DidelphodonStratigrafický výskyt: Svrchní křída, před 69 až 66 miliony let | |
|---|---|
 Rekonstrukce kostry didelfodona | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | vačnatci (Marsupialia) |
| Řád | Ameridelphia |
| Čeleď | Stagodontidae |
| Rod | Didelphodon Marsh, 1889 |
| Typový druh | |
| Didelphodon vorax Marsh, 1889 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Druhy editovat
V současnosti jsou rozlišovány tři druhy tohoto rodu: D. vorax, D. padanicus a D. coyi. Při velikosti menšího psa představoval didelfodon jednoho z největších známých savců druhohor (větší byl zřejmě jen čínský Repenomamus). Tvar dentice nasvědčuje tomu, že šlo o aktivního predátora s širokým spektrem potravy. Přímým předkem tohoto rodu mohl být mírně geologicky starší rod Eodelphis z geologického věku kampán (před 84 až 72 miliony let).[2]
Čelistní stisk editovat
Vědecká studie z roku 2016 ukázala, že tito savci měli velmi silný stisk čelistí. V poměru ke své velikosti (hmotnost asi do 5 kilogramů) měl didelfodon dokonce silnější stisk na jednotku plochy než má dnes hyena nebo kterýkoliv jiný savec. To malému pra-vačnatci zřejmě otevíralo lepší možnosti k obstarávání potravy.[3]
V populární kultuře editovat
Didelphodon se objevuje ve vědeckém trikovém dokumentu Putování s dinosaury (6. díl: Konec dynastie), kdy je prezentován jako jezevci podobný oportunista, pojídající například i vejce tyranosaura.
Reference editovat
- ↑ Socha, V. (2019). Legenda jménem Tyrannosaurus rex. Pavel Mervart, ISBN 978-80-7465-369-8. (str. 271-273)
- ↑ Alexandria L. Brannick & Gregory P. Wilson (2020). New Specimens of the Late Cretaceous Metatherian Eodelphis and the Evolution of Hard-Object Feeding in the Stagodontidae. Journal of Mammalian Evolution, 27: 1-16. doi: https://doi.org/10.1007/s10914-018-9451-z
- ↑ http://www.sciencedaily.com/releases/2016/12/161208090322.htm
Literatura editovat
- Alexandria L. Brannick & Gregory P. Wilson (2018). New Specimens of the Late Cretaceous Metatherian Eodelphis and the Evolution of Hard-Object Feeding in the Stagodontidae. Journal of Mammalian Evolution. doi: https://doi.org/10.1007/s10914-018-9451-z
- Clemens, W. A., Jr. (1979). Marsupialia. Mesozoic mammals: the first two-thirds of mammalian history. J. A. Lilligraven, Kielan-Jaworowska and W. A. Clemens, Jr. Berkeley, University of California Press: 192-220.
- Cifelli, R. L., Z.-X. Luo, et al. (2004). Mammals from the Age of Dinosaurs: Origins, Evolution and Structure. New York, Columbia University Press.
- Gregory P. Wilson, Eric G. Ekdale, John W. Hoganson, Jonathan J. Calede, Abby Vander Linden (2016). A large carnivorous mammal from the Late Cretaceous and the North American origin of marsupials. Nature Communications, 7: 13734 doi: 10.1038/ncomms13734
- Lauren B. DeBey and Gregory P. Wilson (2017). Mammalian distal humerus fossils from eastern Montana, USA with implications for the Cretaceous-Paleogene mass extinction and the adaptive radiation of placentals. Palaeontologia Electronica 20.3.49A: 1-93.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Didelphodon na Wikimedia Commons - SOCHA, Vladimír. Didelphodon, savec z doby tyranosaurů. OSEL.cz [online]. 22. června 2017. Dostupné online. (česky)
