Dandin nebo také Dandí (v sanskrtu दण्डी, asi 7. století) byl staroindický prozaik a literární teoretik. Byl bráhman, jinak není o jeho životě nic známo.[1]

Dandin
Narození6. století
Úmrtí7. století
Povoláníbráhman, prozaik a literární teoretik
Národnostindická
Období7. století
Významná dílaDobrodružství deseti princů,
Zrcadlo poezie
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

DíloEditovat

Dandin je znám především jako autor sanskrtského prozaického románu Dašakumáračarita (दशकुमारचरित, Dobrodružství deseti princů), přičemž se soudí že závěrečná část díla byla dopsána neznámým autorem po Dandinově smrti.[2] V románu Dandin soustřeďuje okolo rámcového příběhu o králi Rádžahansovi vyprávění deseti princů, kteří se vydali hledat králova syna. Jde o příběhy z různých částí Indie a z různých společenských vrstev (vypráví se zde o králích i podvodnících, o princeznách i nevěstkách, děj se odehrává v palácích i mezi divochy). Román je napsán s humorem a realismem do té doby v Indii neobvyklým a obsahuje i silnou společenskou kritiku. Jeho jazyk je však vysoce umělecký, takže je určen vzdělaným vrstvám. Vedle cíle pobavit obsahuje dílo i didaktickou výchovnou tendenci.[1]

Dandinovi je přičítána také poetika Kávjadarša ( काव्यादर्श, Zrcadlo poezie), není však jisté, zda jde o toho samého autora.[1] Jsou zde stanoveny zásady soudobé básnické praxe, přičemž je kladen důraz zejména na ozdobné rétorické částí básní, které jsou zde podrobně rozebírány.

Česká vydáníEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 1., Odeon, Praha 1967, str. 281
  2. http://www.databazeknih.cz/knihy/dobrodruzstvi-deseti-princu-83693