Dům U Svatých Tří králů
Dům U Svatých Tří králů, nazývaný také Teyflův dům, je čtyřkřídlý, původně renesanční palác v Praze 1 na Starém Městě. Přední budova je v Melantrichově ulici č.p. 463/15, zadní v Michalské ulici č.p. 463/18. Od roku 1964 je dům kulturní památkou.[1]
Dům U Svatých Tří králů | |
---|---|
Pohled z Melantrichovy ulice | |
Základní informace | |
Sloh | renesance, rokoko |
Současný majitel | Hlavní město Praha |
Poloha | |
Adresa | Melantrichova 463/15, Staré Město, Praha 1, Česko |
Ulice | Melantrichova, Michalská |
Souřadnice | 50°5′8,99″ s. š., 14°25′12,77″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 38543/1-242 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis a historie
editovatPůvodně byla na tomto místě gotická zástavba, z níž se dochovaly suterénní prostory i s klenbami. Majitelem byl koncem 16. století kupec Mikuláš Teyfl, později jeho syn Jan Teyfl z Zeilberku, kupec a bankéř, povýšený v roce 1591 do rytířského stavu.[2] Na začátku 17. století zde byl pro tuto rodinu postaven honosný renesanční palác s arkádovým nádvořím, připisovaný vlašskému staviteli Janu Dominikovi de Barifis. V roce 1620 v něm údajně býval hostem Estery, vdovy po Janu Teyflovi, i "zimní král" Fridrich Falcký.
Kolem roku 1741, kdy byl palác majetkem Františka Daniela Payera, a pak ještě po roce 1768 došlo k některým pozdně barokním úpravám: palác byl zvýšen o třetí patro a uliční fasády byly opatřeny štukaturami, snad podle projektu Františka Ignáce Prée.[3]
Při dalších klasicistních a novodobých úpravách byl renesanční i rokokový vzhled objektu zejména v nádvoří poškozen, ke změnám došlo i v interiérech 3. patra a bylo postaveno hlavní schodiště.[4]
Průčelí hlavní budovy obrácené do Melantrichovy ulice je šestiosé, částečně na levé straně zakryté sousedním domem U Košíku (č.p. 464/13). V parteru se dochoval pozdně renesanční edikulový portál, rokoková fasáda je bohatě zdobená štukaturami. Průčelí zadní budovy obrácené do Michalské ulice vzniklo ve stejné době, je rovněž šestiosé a řešené obdobně jako průčelí hlavní budovy; i zde je pozdně renesanční portál, ale jednodušší.
Dům je průchozí, takže je přístupný i malý dvorek s dochovanými pozdně renesančními pilířovými arkádami v hlavní i zadní budově, u nichž jsou výrazné předsazené toskánské polosloupy v přízemí a v prvním poschodí. Na bočních křídlech jsou pavlače nesené konzolami, ve vyšších patrech s kovaným zábradlím.[1]
Odkazy
editovatReference
editovatLiteratura
editovat- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 2.. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 728–729.
- Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 41–42.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 169.
- VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 321– 322.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu U svatých Tří králů, Teyflův dům na Wikimedia Commons