Constantin Isopescu-Grecul
Constantin Isopescu-Grecul, někdy též Isopescul-Grecul (2. února 1871 Černovice[1][2][3] – 29. března 1938 Černovice[2][3]), byl rakouský právník a politik rumunské národnosti z Bukoviny, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.
| Dr. Constantin Isopescu-Grecul | |
|---|---|
 Constantin Isopescu-Grecul, 1933. | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1907 – 1918 | |
| Poslanec Bukovinského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1911 – ??? | |
| Poslanec rumunského parlamentu | |
| Ve funkci: ??? – ??? | |
| Senátor rumunského parlamentu | |
| Ve funkci: ??? – ??? | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Rumunský klub |
| Narození | 2. února 1871 Černovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 29. března 1938 (ve věku 67 let) Černovice  Rumunsko |
| Rodiče | Dimitrie Isopescul |
| Příbuzní | Dimitrie Isopescul (otec) |
| Alma mater | Černovická univerzita (???) Vídeňská univerzita Lipská univerzita Berlínská univerzita |
| Ocenění | Řád Františka Josefa Řád Pia IX. Řád rumunské hvězdy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatPocházel z rodiny školního rady[1] a ředitele učitelského ústavu Dimitrie Isopescula.[4]
Byl univerzitním profesorem v Černovicích.[2] Vystudoval gymnázium v Černovicích a studoval na Vídeňské univerzitě, Lipské univerzitě a Berlínské univerzitě.[1] Podle jiného zdroje byl absolventem Černovické univerzity.[5][4] Titul doktora práv získal roku 1897,[3] 17. července 1897 byl promován.[5]
Po studiích sloužil u 41. pěšího regimentu. Byl poručíkem v záloze.[1]
Od roku 1893 je evidován jako kandidát notářství. 11. října 1894 nastoupil do soudní služby. 29. dubna 1896 byl jmenován auskultantem v Černovicích. 16. listopadu 1897 složil soudcovské zkoušky a 14. prosince 1897 byl jmenován soudním adjunktem v Gura Humorului, později se stal soudním adjunktem v Černovicích. 9. října 1900 byl ustanoven zástupcem státního návladního v Černovicích a 24. listopadu 1905 se stal zemským soudním radou v Černovicích.[5]
Bohatá byla i jeho akademická dráha. Od roku 1906[5] byl privátním docentem na Černovické univerzitě.[1] Docenturu získal díky spisu Wucherstrafrecht.[5] Roku 1909 ho císař jmenoval řádným profesorem.[5] V letech 1909–1938 byl profesorem na katedře trestního práva Černovické univerzity.[3] Působil i jako advokát a obecní radní.[6] V Černovicích zastával post ředitele vydavatelství Unirea naţională.[3] V září 1912 získal Řád Františka Josefa a v roce 1913 ho císař povýšil na rytíře.[4]
Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907. Byl zvolen za obvod Bukovina 11.[7] V závěru roku 1909 se v tisku uvádělo, že hodlá v únoru 1910 rezignovat na mandát.[5] V databázi poslanců ale nakonec rezignace není uvedena. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911.[7] Po roce 1911 byl místopředsedou sněmovny. Ve Vídni zastával funkci předsedy Rumunské národní rady a byl rovněž úředníkem ministerstva zahraničních věcí Rakouska-Uherska.[3]
Do parlamentu usedl jako konzervativní rumunský kandidát.[1] Po volbách roku 1907 i 1911 byl uváděn coby člen poslaneckého Rumunského klubu.[7] Byl předsedou Rumunského klubu na Říšské radě.[8]
Uvádí se i jako poslanec Bukovinského zemského sněmu.[8] Byl do něj zvolen roku 1911,[4] kdy v dubnu toho roku uspěl v rumunském volební obvodu Storožynec, Stănești.[9]
V roce 1916 spolupodepsal prohlášení rumunských poslanců Říšské rady, ve kterém se vyjadřovala loajalita k Rakousku-Uhersku.[8] V roce 1918 se podílel na debatách o státoprávní budoucnosti Bukoviny. Podporoval začlenění této země do rumunského státu. V letech 1919–1921 byl členem likvidační komise v Bukovině, která řešila přechod státní správy do Rumunska.[3]
Významně se politicky angažoval i v meziválečném období. Zasedal jako poslanec a senátor Parlamentu Rumunska. V letech 1930–1933 zastával funkci rektora Černovické univerzity.[6] Po roce 1934 zastával post zástupce děkana právnické fakulty.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f Die österreichische Abgeordnetenhaus: ein biographisch-statistisches Handbuch, 1907-1913, XI. Legislaturperiode (XVIII. session). [s.l.]: R. Wiener, 1907. 638 s. Dostupné online. S. 620. (německy)
- ↑ a b c KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 108. (německy)
- ↑ a b c d e f g h ІСОПЕ́СКУ-ҐРЕ́КУЛ Константин [online]. esu.com.ua [cit. 2016-01-24]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b c d Abg. Ritter von Isopescul-Grecul. Czernowitzer Allgemeine Zeitung. Červen 1913, čís. 3038, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Von der Universität. Czernowitzer Allgemeine Zeitung. Prosinec 1909, čís. 1769, s. 5. Dostupné online.
- ↑ a b HUDIȚĂ, Ioan; BERINDEI, Dan. Jurnal politic 1938: 1 ianuarie-15 septembrie. [s.l.]: Editura Fundației PRO, 2002. 410 s. Dostupné online. ISBN 9789738434073. S. 372. (rumunsky)
- ↑ a b c Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ a b c WAGNER, Rudolf. Der Parlamentarismus und nationale Ausgleich in der ehemals österreichischen Bukowina. [s.l.]: Verlag "Der Südostdeutsche", 1984. 272 s. Dostupné online. S. 251. (německy)
- ↑ Czernowitzer Allgemeine Zeitung, 30. 4. 1911, s. 4.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Constantin Isopescu-Grecul na Wikimedia Commons
