Britský idealismus

Britský idealismus je novohegelovství ve Velké Británii.

F. H. Bradley, nejvýznamnější představitel anglických hegelovců.

Charakteristika

editovat

Ve stejné době, kdy se v Německu v druhé polovině 19. století ozvala výzva "zpět ke Kantovi", ožil zájem o německou klasickou filozofii v Anglii a v USA. Hlavním projevem této tendence se stal absolutní idealismus. Již v sedmdesátých letech si tento idealismus nejen vybojoval své místo pod sluncem, ale stal se i jedinou z vlivných škol, která potlačila v té době již zcela degradovanou filozofii zdravého rozumu i pozitivismus.[1]

Absolutní idealismus bývá často nazýván anglickým novohegelovstvím.[2][3] Jeho vznik, který se zdá poněkud zvláštní, uvědomíme-li si, že v anglické filozofii v první polovině 19. století zcela převládal empirismus a senzualismus, byl však připraven objektivně idealistickými proudy, které v Anglii již dávno existovaly, tj. cambridžským platonismem v 17.–18. století a "novoidealismem" v Anglii (Samuel Taylor Coleridge, Thomas Carlyle). Avšak vliv absolutního idealismu nebyl dlouhodobý a trvalý. Brzy po první světové válce ztrácí absolutní idealismus svůj vliv, rychle mizí a uvolňuje místo realistickým školám (neorealismus, kritický realismus) a novopozitivismu (zejména analytické filosofii).[4]

Reference

editovat

Literatura

editovat
v češtině

Externí odkazy

editovat