Bratuchin B-10

Bratuchin B-10 (jiným označením VNP - Vozdušnyj Nabludatelnyj Punk, rusky Братухин Б-10) byl prototyp sovětského dělostřeleckého pozorovacího vrtulníku vyvinutý konstrukční kanceláří OKB-3 Bratuchin v roce 1947.[1] Vycházel z předchozího transportního typu B-5 a sanitního B-9.[2]

B-10
Určení pozorovací vrtulník v součinnosti s dělostřelectvem
Výrobce Bratuchin
Šéfkonstruktér Ivan Pavlovič Bratuchin
První let 1947
Uživatel Sovětský svaz SSSR
Vyrobeno kusů 1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj a konstrukceEditovat

Stroj měl sloužit jako pozorovací a průzkumný typ, měl zjišťovat škody způsobené nepříteli dělostřeleckou palbou. Tomu odpovídalo vojenské označení VNP (Vozdušnyj Nabludatelnyj Punk, vzdušné pozorovací stanoviště).[3] Stejně jako B-5 a B-9 měl i B-10 dvojici protiběžných nosných rotorů vedle sebe na křídle zakončeném motorovými gondolami. Na hřbetu trupu přímo nad pilotní kabinou se nacházela kulovitá prosklená střelecká věž, která měla být v případě sériové produkce osazena pohyblivým 20 mm kanónem. Dvojice kanónů stejné ráže měla být instalována v kulovitém ocasním střelisti mezi ocasními plochami. V pilotním kokpitu seděli vedle sebe pilot a navigátor, místo pozorovatele bylo za nimi. Vrtulník mohl nést ještě 3 osoby nebo fotografické vybavení. Vstupní dveře byly na levém boku trupu.

Ačkoli byl vrtulník kladně hodnocen během zkušebního programu, vývoj byl v červnu 1948 zastaven. Letectvo začalo ztrácet důveru v tuto koncepci a začalo upřednostňovat vrtulníky klasické konfigurace (jeden hlavní a vyrovnávací rotor), kterou proslavil v USA ruský emigrant Igor Sikorskij.

Specifikace (B-10)Editovat

Data z knihy The History of Soviet Aircraft from 1918, Nemecek Vaclav, Londýn, 1986: Willow Books, str. 438-439, ISBN 0-00-218033-2

Technické údajeEditovat

VýkonyEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.

ReferenceEditovat

  1. G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 14. (rusky, anglicky) 
  2. a b Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine, ISBN 978-1475107234, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)
  3. NEMECEK, Vaclav. The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books, 1986. ISBN 0-00-218033-2. S. 385-386. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. (rusky, anglicky) 
  • Nemecek, Vaclav (1986). The History of Soviet Aircraft from 1918. London: Willow Books. ISBN 0-00-218033-2. (anglicky)
  • The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). Orbis Publishing, 1985. (anglicky)
  • Bill Gunston, The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft from 1875 - 1995, Osprey Aerospace, Londýn, 1995, ISBN 1-85532-405-9 (anglicky)
  • Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ, ISBN 978-1475107234, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)

Externí odkazyEditovat