Blót

krvavá oběť v severském náboženství
Obětní scéna na obrazovém kameni ze švédského Stora Hammars, na levé straně lze nalézt strom s oprátkou, v jehož blízkosti leží nejspíše oltář či studna.[1]

Blót je ve severském náboženství výraz pro oběť, zpravidla krvavou a zvířecí, někdy i lidskou. Nejčastějším typem blótu byla komunální oběť zvířete správného druhu poraženého u oltáře. Poté byla jeho krev zachycena do hlautbolli „obětní misky“ a pomocí větvičky zvané hlautviðr či hlauttein jí byl pokropen oltář a účastníci oběti. Maso zvířete bylo poté zkonzumováno při hostině. Z pramenů jsou také známy oběti zvířat i lidí oběšením či lidí utopením ve studni či močále, oba tyto typy jsou spojovány například s chrámem v Uppsale.[2] Také je zmiňováno obětování zvířecí hlav zavěšením na dřevěné idoly nebo oběti otroků a služebníků při pohřbu.[3]

Výraz blót může být etymologicky příbuzný latinskému flamen a sanskrtskému bráhman, tedy označení kněží či jejich určité skupiny.[4]

ReferenceEditovat

  1. KOZÁK, Jan A. Ódinn. Mýtus, oběť, iniciace. Praha: Herrmann & synové, 2017. ISBN 978-80-870-5455-0. S. 45. [Dále jen Kozák (2017)]. 
  2. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 238, 241. [Dále jen Puhvel (1997)]. 
  3. Kozák (2017), s. 44.
  4. Puhvel (1997), s. 177.

Externí odkazyEditovat