Bitva v Doverské úžině

Bitva v Doverské úžině se odehrávala mezi dny 22. července až 24. července roku 1588. V těchto dnech došlo k hlavnímu střetu, bitva však pokračovala, ještě po několik následujících dní. Je to jedna z prvních větších bitev Anglo-španělské války (1585 – 1604). Šlo o velkou námořní bitvu, ve které početně silnější španělská flotila, zvaná Armada, čítající přes 130 lodí, podlehla početně slabší anglické flotile.

VeliteléEditovat

Hlavním velitel španělské flotily byl v této bitvě admirál Alons Perez de Guezman, vévoda z Mediny-Sidonie. Nebyl však příliš zkušeným velitelem, jistě z části zavinilo porážku Španělů. Proti němu stál admirál lord Charless Howard z Effinghamu, za podpory tří zkušených kapitánů sira Francise Drake, sira Waltera Raleigha a sira Waltera Fribishera.

 
sir Francis Drake

Příčiny bitvyEditovat

Cílem španělského krále Filipa II. bylo dobýt Anglii. Lodě vypluly z Lisabonu a na flanderském pobřeží měli, podle plánu, vzít na palubu invazní armádu Alessandra Farnese. Nepřetržité výpady Angličanů, však tyto úmysly zcela zhatily.

 
Filip II."

Hlavní bojeEditovat

Hlavní boje probíhaly během dvou dnů. Španělská flotila, ač početnější, utrpěla výrazně vyšší ztráty, nežli anglická strana. Ztráty, však nebyli natolik vysoké, aby donutily flotilu Španělů k útěku, či kapitulaci. Největší výhodou v bojích se pro Angličany ukázaly jejich válečné lodě, které byly oproti španělským Galeonám menší, avšak mnohem více obratné a pohyblivé. Také výzbroj se u Angličanů ukázal jako lepší. Další nespornou výhodou, se ukázala blízkost domácích přístavů.

 
Kresba dobové galeony od Albrechta Dürera

Rozhodnutí bitvyEditovat

Bitva skončila, když pomalu, pod náporem přesily, ustupující anglické loďstvo dospělo k přístavnímu městu Calais. Pod rouškou tmy se podařil Angličanům prudký výpad, při kterém se jim díky silnému větru podařilo podpálit a následně potopit mnoho španělských lodí. Po tomto zásahu se španělské síly daly na ústup. Angličané zahájili pronásledování prchajících lodí. K dalším velkým bojům, však již nedošlo.

Přírodní vlivyEditovat

Velikou rolí se na této námořní bitvě podílelo také počasí. Silné bouře, které překvapili španělskou flotilu zničili údajně stejné množství lodí, kolik si vyžádali tvrdé boje s Angličany. Nakonec, však pouze silný a nenadálý jihovýchodní vítr, který umožnil troskám španělských sil prchnout do Severního moře a uniknout tak pronásledování, které bylo po bitvě zahájeno.

LiteraturaEditovat

  • Sestavovatel Bodo Haranberg. Kronika lidstva. Bratislava. Fortuna print 1992 ISBN 80-7153-039-5
  • NOVOTNÝ, František. Plachty v ohni. Od Vikingů k Sinopu. 1000 let námořních bojů. Praha: Albatros, 2009. 413 s. ISBN 978-80-00-01873-7. Kapitola Největší omyl Filipa II., s. 22-38.