Bitva u Plzně
Bitva u Plzně se odehrála v roce 976 u hradiště Starý Plzenec, došlo v ní k vítězství českého knížete Boleslava II. nad císařem Otou II.
| Bitva u Plzně | |||
|---|---|---|---|
.png) Boj u Plzně r. 976 (J. Konůpek, 1922) | |||
| Trvání | 976 | ||
| Výsledek | vítězství Českého knížectví | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Pozadí editovat
V roce 973, rok poté, co český kníže Boleslav II. na trůn, započal konflikt v říši mezi nedávno nastoupivším císařem Otou II. a bavorským vévodou Jindřichem II. Svárlivým. Boleslav II. se postavil na stranu bavorského vévody Jindřicha, Jindřicha se však Otovi podařilo dostat do zajetí a tato dvouroční potyčka nakonec skončila roku 974 jen vypleněním statků kláštera v Altachu českým knížetem.[1]
Jindřichovi se ovšem povedlo upláchnout ze žaláře, ale v Řezně se ocitl obklíčen, proto roku 976 tajně utekl ke dvoru knížete Boleslava II. a konflikt vypukl znovu, tentokrát vysláním vojenské výpravy do Čech.[2]
Výsledek a následky editovat
V červenci roku 976 císař Ota vtrhl do Čech, Ota I. Švábský měl přivést posily z Bavorska. Vojsko Ota rozdělil. Ota vniknul hlouběji do Čech, kdežto bavorský oddíl vykročil později a měl přijít na pomoc Otově armádě, která na něj čekala někde v Čechách. Když však bavorské vojsko dorazilo k Plzni a rozhodlo se vykoupat, český oddíl je záhy přepadl a porazil.[1][2][3]
| „ | Když se uvedení Bavoři jednoho večera koupali nezabezpečení žádnou stráží, vpadl náhle nepřítel v plné zbroji a pozabíjel je nahé, jak se mu zamanulo, ve stanech i na zelené louce. Potom se s celou kořistí v radostné náladě a bez vlastních ztrát vrátil domů. | “ |
| — Dětmar z Merseburku[4] | ||
_1.JPG)
S pozůstatkem vojska Ota posléze odtáhl z Čech a Boleslav se následně pomstil vpádem na říšské území, kdy pod velením hraběte Dediho český oddíl vydrancoval sídlo biskupa v Žiči. Císař Ota poté ještě v roce 977 zorganizoval vojenské tažení do Čech, avšak ho zastihlo povstání tří Jindřichů, kvůli němuž se musel vrátit zpět do říše. Boleslav II. se potom rozhodl válku ukončit smírem s Otou, když se v roce 978 dostavil na jednání do Quedlinburku, kde přislíbil věrnost císaři za podmínky, že Ota okamžitě odtáhne ze země.[1][5]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 303.
- ↑ a b NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./I. Od nejstarších dob do smrti knížete Oldřicha. Praha: Jan Laichter, 1912. 782 s. Dostupné online. S. 595. [dále jen České dějiny].
- ↑ LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách Přemyslovců. Díl II. Léta krize a obnovy (972–1012) Od Boleslava II. po Jaromíra. Praha: Libri, 2007. 271 s. ISBN 978-80-7277-231-5. S. 74. [dále jen Po stopách Přemyslovců].
- ↑ Po stopách Přemyslovců, s. 73
- ↑ České dějiny, s. 596–599
Literatura editovat
- BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
- LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách Přemyslovců. Díl II. Léta krize a obnovy (972–1012) Od Boleslava II. po Jaromíra. Praha: Libri, 2007. 271 s. ISBN 978-80-7277-231-5.
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./I. Od nejstarších dob do smrti knížete Oldřicha. Praha: Jan Laichter, 1912. 782 s. Dostupné online.