Wikipedie

Bertrada z Montfortu

francouzská šlechtična a pozdější francouzská královna

Bertrada z Montfortu (1060? – po 1115, klášter Fontevrault) byla hraběnkou z Anjou a poté francouzskou královnou. Filip I. ji jako vdanou ženu unesl Fulkovi z Anjou a stal se díky své hříšné náklonnosti k Bertradě bigamistou.

Bertrada z Montfortu
hraběnka z Anjou a královna francouzská
Portrét
Zapuzená Berta a Filip s Bertradou (Svatodivišské kroniky)
Narození1060?
Úmrtípo 1115
klášter Fontevrault
Pohřbenaklášter Haute-Bruyère
ManželFulko IV. z Anjou
PotomciFulko V. z Anjou
Filip
Florus
Cecílie Francouzská
DynastieMontfortové
OtecSimon I. z Montfortu
MatkaAnežka z Évreux
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cesta na francouzský trůn

editovat
 
Exkomunikovaní hříšníci – Filip I. a Bertrada (Le Miroir historial de Vincent de Beauvais)

Bertrada se narodila jako dcera hraběte Simona z Montfortu a jeho druhé ženy Anežky. Po smrti rodičů roku 1087[1] se dostala do poručnictví strýce Viléma z Évreux. Ten mladou dívku na základě politických machinací záhy provdal. Snad roku 1089 se tak stala čtvrtou či pátou manželkou postaršího Fulka z Anjou[pozn. 1] a dala mu syna, budoucího jeruzalémského krále.[3]

Berta údajně utekla manželovi z Tours ke králi v noci 15. května 1092[4][pozn. 2] a snad téhož dne se konala svatba.[6] Král Filip kvůli této ženě zapudil svou choť Bertu Holandskou[7], s níž měl jediného syna. Kromě hříšné náklonnosti ke krásné Bertradě hrála svou roli také potřeba dalšího syna a podle soudobého kronikáře Viléma z Malmesbury prý také to, že zapuzená královna byla příliš tlustá.[8]

„ Svou vlastní ženu odvrhl a spojil se manželstvím s ženou svého vazala. “
— Bernold ze Saint-Blasien[9]

Nejostřejší byl konflikt mezi králem a odpůrci jeho sňatku s Bertradou v letech 1093–1096, kdy také reformátor Yves ze Chartres sepsal své dílo Panormia pojednávající o manželství.[10] Dne 15. října 1094[11] v Autunu byl král společností dvaatřiceti biskupů a papežského legáta exkomunikován a totéž se opakovalo o rok později znovu v Clermontu,[12] kde papež Urban II. mimo jiné také svolal první kruciátu. O dva roky později se Filip naoko cizoložství zřekl a získal papežské odpuštění. Exkomunikován byl znovu roku 1099 a roku 1104 či 1105 složil Filip společně s Bertradou v Paříži další planou přísahu, že se od sebe odloučí.[13]

„ … od doby, kdy žil s hraběnkou z Anjou v cizoložném spojení, nedělal nic, co by bylo přiměřené jeho královské důstojnosti. Pln žádosti po ženě, kterou uloupil, šlo mu už jen o uspokojování svých tělesných tužeb. Proto se nestaral o vlastní říši a nešetřil ani zdraví svého těla. “
— Suger[14]

Po Filipově smrti roku 1108 Bertrada odešla do Anjou, prodala svůj vdovský majetek a založila klášter v Haute-Bruyère.[15] Poté pobývala v klášteře Fontevrault,[16] kde o pár let později také zemřela. Předtím se však dle dobových svědectví pokusila zvrátit manželovo rozhodnutí o nástupnictví na francouzském trůně tím, že chtěla nechat jeho nástupce, syna z prvního manželství s Bertou Holandskou Ludvíka otrávit.[14][17]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Fulko své ženy krom té první postupně zapudil pro údajné příbuzenství.[2]
  2. ↑ Podle kronikáře proto, že nechtěla být „zapuzena jako běhna“.[5]

Reference

editovat
  1. ↑ www.fmg.ac. www.fmg.ac [online]. [cit. 19-10-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 08-05-2008. 
  2. ↑ DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz : manželství ve Francii v době feudalismu. Praha: Garamond, 2003. 238 s. ISBN 80-86379-44-2. S. 128 – 129. Dále jen Rytíř, žena a kněz. 
  3. ↑ www.mittelalter-genealogie.de. www.mittelalter-genealogie.de [online]. [cit. 2009-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-11. 
  4. ↑ www.francebalade.com
  5. ↑ Rytíř, žena a kněz, str. 129
  6. ↑ www.mittelalter-genealogie.de
  7. ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888–1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 114. Dále jen Francouzští králové. 
  8. ↑ Francouzští králové, str. 117
  9. ↑ Rytíř, žena a kněz, str. 7
  10. ↑ Rytíř, žena a kněz, str. 133
  11. ↑ Rytíř, žena a kněz, str. 6
  12. ↑ Rytíř, žena a kněz , str. 5
  13. ↑ Francouzští králové, str. 118
  14. ↑ a b Francouzští králové, str. 119
  15. ↑ Francouzští králové, str. 126
  16. ↑ ENNENOVÁ, Edith. Ženy ve středověku. Praha: Argo, 2001. ISBN 80-7203-369-7. S. 102. 
  17. ↑ Francouzští králové, str. 125

Literatura

editovat
  • EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888–1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. 

Externí odkazy

editovat
Francouzská královna
Předchůdce:
Berta Holandská 		1092–1108
Bertrada z Montfortu 		Nástupce:
Adéla Savojská
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bertrada_z_Montfortu&oldid=22981761“