Azimutální kartografické zobrazení
Azimutální kartografické zobrazení, také označované jako azimutální kartografická projekce nebo azimutální mapové zobrazení, je jedním z typů mapového zobrazení dle použité zobrazovací plochy. Pro převod povrchu referenčního tělesa Země do roviny používá jako zobrazovací plochu rovinu. V kartografii se jednotlivé druhy azimutálního zobrazení využívají zejména při zobrazování polárních regionů, které bývají v jiných typech zobrazení příliš zkreslené.[1]
Zkreslení editovat
Klíčovým rysem azimutálního zobrazení je zachování azimutálního směru od středového bodu. Ortodroma, nejkratší spojnice dvou míst na referenční ploše, je tak zde vykreslena jako přímka. Míra deformace délek a tvarů narůstá směrem od středu k okrajům. Jediné místo, které není deformované, je střed mapy, kde se zobrazovací plocha dotýká referenčního tělesa.[2]
Známá azimutální zobrazení editovat
Reference editovat
- ↑ SNYDER, John P. Map projections: A working manual. [s.l.]: [s.n.], 1987. Dostupné online. DOI 10.3133/pp1395. (anglicky) DOI: 10.3133/pp1395.
- ↑ TYNER, Judith A. Principles of map design. Paperback ed. vyd. New York: Guilford, 2010. 259 s. ISBN 978-1-4625-1712-1, ISBN 978-1-60623-544-7. S. 115–125. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu azimutální zobrazení na Wikimedia Commons
