Otevřít hlavní menu

Asaf „Asi“ Dajan (hebrejsky: אסף „אסי“ דיין‎‎, ‎23. listopadu 1945, Nahalal1. května 2014, Tel Aviv) byl izraelský filmový režisér, herec, scenárista a producent. Jím režírované snímky Halfon Hill Doesn’t Answer (1976) a Život podle Agfy (1992) jsou dle deníku The New York Times považovány za klasiku izraelské kinematografie. Podle týdeníku The Hollywood Reporter byl Dajan považován za jednu z nejikoničtějších kulturních postav v Izraeli.[1] Jeho otcem byl slavný izraelský generál a státník Moše Dajan.

Asaf Dajan
Dajan v roce 2007
Narození 23. listopadu 1945
Nahalal, Britský mandát Palestina
Úmrtí 1. května 2014 (ve věku 68 let)
Tel Aviv, Izrael
Rodiče Moše Dajan (otec)

BiografieEditovat

 
Dajan (vlevo) během natáčení snímku Operation Thunderbolt (1976)

Narodil se v mošavu Nahalal za dob britské mandátní Palestiny jako nejmladší ze tří dětí Moše Dajana a Rut rozené Schwartzové. Zatímco jeho otec byl izraelským vojevůdcem, generálem a nakonec ministrem obrany, matka byla mírovou aktivistkou. Měl sestru Ja'el (* 1939), političku a spisovatelku, a bratra Ehuda (* 1942), sochaře.[2] Po absolvování vojenské služby v izraelské armádě studoval filosofii a anglickou literaturu na Hebrejské univerzitěJeruzalémě, načež se dal na hereckou dráhu, jež ho posléze přivedla k režírování.

Coby filmový herec se poprvé prosadil v roce 1967 ve snímku He Walked Through the Fields.[3] V následujících letech hrál mimo jiné ve filmech Scouting Patrol, A Walk with Love and Death, Into the Night, Beyond the Walls či Operation Thunderboltoperaci Entebbe, kde ztvárnil zástupce velitele Jonatana Netanjahua, jenž patří mezi nejúspěšnější izraelské filmy 70. let 20. století.[2] Za svůj život hrál v padesáti filmech a šestnáct snímků režíroval.[4] Mezi nejvěhlasnější filmy, které režíroval, patří Halfon Hill Doesn’t Answer (1976) a Život podle Agfy (1992), které jsou dle deníku The New York Times považovány za klasiku izraelské kinematografie.[3]

Jak sám přiznal, třikrát se pokusil o sebevraždu.[3] Měl taktéž problémy s užíváním drog. V roce 2004 byl usvědčen z držení kokainu, za což mu byl vyměřen osmiměsíční podmíněný trest a 200 hodin veřejně prospěšných prací. V roce 2009 byl telavivským soudem uznán vinným z napadení přítelkyně, které hrozil zabitím, za což se jí musel omluvit.[5]

Byl celkem čtyřikrát ženatý a měl čtyři děti: Amalii, Avnera, Lior a Asju.[2]

V roce 2009 utrpěl masivní infarkt myokardu, načež se podrobil angioplastice v telavivské nemocnici Ichilov. V roce 2014 zemřel ve věku 68 let ve svém domě v Tel Avivu. Jeho rodina vyhověla žádosti Národního transplantačního centra na využití Dajanových rohovek.[2] Pohřben byl v mošavu Nahalal po boku svého otce.[6]

OceněníEditovat

V roce 1998 mu byla na Jeruzalémském filmovém festivalu udělena cena za celoživotní dílo.[4] Roku 2005 byl v internetové soutěži 200 největších Izraelců deníku Ynet zvolen 129. největším Izraelcem všech dob.[7] Za jeho herecké výkony a režisérské počiny mu bylo uděleno 8 Ofirových cen, přezdívaných izraelští Oscaři.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b CASPI, David. Israeli Filmmaker Assi Dayan Dies at 68 [online]. The Hollywood Reporter, 201-05-01 [cit. 2014-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d BROWN, Hannah. Film director, actor Assi Dayan dead at 68 [online]. The Jerusalem Post, 2014-05-01 [cit. 2014-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c KERSHNER, Isabel. Assi Dayan, a Celebrated Actor and Filmmaker in Israel, Dies at 68 [online]. The New York Times, 2014-05-02 [cit. 2014-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b LITTMAN, Shany. Iconic Israeli director and actor Assi Dayan dies at 68 [online]. Haarec, 2014-05-01 [cit. 2014-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Court finds Assi Dayan guilty of assaul [online]. The Jerusalem Post, 2009-06-15 [cit. 2014-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. HARTMAN, Ben. Assi Dayan laid to rest in Nahalal [online]. The Jerusalem Post, 2014-05-04 [cit. 2014-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. הישראלי מספר 1: יצחק רבין [online]. Ynet, 2005-05-11 [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazyEditovat