Archeometalurgie
Archeometalurgie nebo paleometalurgie je podobor archeologie zabývající se výrobou kovů v minulosti. Může být také chápána jako samostatná disciplína.
Předmět výzkumu
editovatArcheometalurgie zkoumá zpracování kovů a technologické postupy. Dále se věnuje otázkám souvisejícím se společenskými a kulturními aspekty života v minulosti. Klasickými tématy se tak například stávají hledání data počátku zavedení určité výrobní technologie v dané oblasti či srovnávání historického popisu hutnické práce s archeologickými daty jako jsou například výsledky analýzy strusky. V dnešní době se archeometalurgie zabývá výrobou nejen drahých kovů, ale zpracováním železné rudy a výrobou železa.[1]
Bronz
editovatPrvním používaným kovem se stala měď, která měla zásadní význam pro další vývoj kovové civilizace. První nálezy měděných předmětů na území České republiky jsou známy z konce neolitu. Až v počátcích doby bronzové se přišlo na to, že negativní vlastnosti mědi lze odstranit jejím míšením s cínem. Tím vznikla slitina bronz. Tato slitina v sobě spojila lepší vlastnosti obou složek, kujnost mědi a tvrdost a nízký bod tání cínu. Postupně začala tato slitina v některých oblastech nahrazovat používání předcházejících tradičních surovin- kamene, kosti a parohu.[2] Zpracování bronzu probíhalo přímo na sídlištích. Svědčí o tom zbytky slévačských pecí, kadluby, dyzny, tyglíky a další předměty nalezené při výzkumu sídlišť z doby bronzové.[3]
Kovolitectví
editovatOdlévání do otevřených forem jednodílných
editovatV kadlubu byla propracována pouze jedna strana odlévaného předmětu, druhá, většinou plochá, se po ztuhnutí suroviny dodatečně opracovala broušením nebo tepáním. Tímto způsobem se zhotovovaly některé druhy dýk, sekerek a hlavně srpy.[4]
Odlévání v kadlubech dvoudílných nebo i vícedílných
editovatKadlub byl před odléváním vymazán tukem nebo posypán mastným práškem. Na kadlubu musí být ponechán nalévací otvor (nalévání roztavené suroviny). Často se na nich setkáme s nějakými zářezy, které označují místo, kde se oba díly mají na sebe přiložit, aby výsledný předmět byl symetrický. V jiných případech jsou na jednom dílu výčnělky a na druhém důlky. Někdy se v předmětech objeví i kanálky, které umožňují vytlačení vzduchu z méně přístupných míst.[4]
Odlévání do ztracené formy
editovatNejprve se z vosku vymodeloval žádaný předmět. Ten se potáhl jemnou vrstvičkou hlíny, aby se v ní dobře otiskla všechna výzdoba. Potom byl tento předmět obalen silnější vrstvou písčité hlíny, případně hlíny prostoupené organickými látkami. Forma se potom obvykle vypálila, přičemž vosk se roztavil a vytekl, takže mohl být znovu použit. Do takto připravené formy se nalije roztavená surovina a po jejím ochlazení byl kadlub rozbit.[4]
Odlévání dutých předmětů
editovatNejprve se z hlíny muselo vymodelovat jádro předmětu, to znamená budoucí dutina. Ta byla potažena vrstvou vosku v síle budoucího předmět, a to vše opatřeno hliněným obalem podobně jako při odlévání do ztracené formy. Hliněné jádro i s voskovou vrstvou bylo na několika místech protknuto bronzovými tyčinkou, která musela končit až v hliněném plášti. Tím se dosáhlo správné polohy budoucí dutiny v rámci předmětu. Při nalévání roztavené suroviny se vosková vrstva rozpustí a vyteče ven. Bronzové tyčinky se roztaví a splynou s roztavenou surovinou.[4]
Nástroje kovářů
editovatK nejdůležitějším potřebám patří nákončí kovářských měchů (dyzny), odlévací formy (kadluby), tyglíky, lžičky. K základním nástrojům na opracování povrchu odlitých předmětů se používají kladiva, dlátka, brousky, pilníky, kovadlinky, rydla, razidla a četné další nástroje ke zdobení povrchu.[4]
Výroba železa
editovatMetalurgové (též archeometalurgové, archeologové, historici, učitelé atp.) definují dvě metody výroby železa: přímou a nepřímou. Přímá metoda se vztahuje k tomu, že železo absorbuje uhlík a roztaví se. Nepřímá metoda poukazuje na prvotní výtěžek litiny a následně – zkujňování.[5]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Disertační práce. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Web ústavu historie Slezské Univerzity - Vlastnosti kovů. uhm-prednasky.fpf.slu.cz [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Zpracování kovů. www.archeologienadosah.cz [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Web ústavu historie Slezské Univerzity - Kovolitectví. uhm-prednasky.fpf.slu.cz [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online.
- ↑ 1941-, Souchopová, Věra,. Tajemství dávného železa II : k počátkům přímé výroby železa z rud = Secret of early iron II : to the beginning of the direct method of iron production. Brno: Technické muzeum v Brně 113 s. ISBN 9788086413839, ISBN 8086413837. OCLC 796016357
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Archeolmetalurgie na Wikimedia Commons
