Aprekace

Aprekace (z latinského apprecori, vzývat) se nazývá v diplomatice část eschatokolu. Jedná se o krátkou závěrečnou žehnací modlitbu ve středověkých listinách. Zpravidla ji tvoří výraz In Dei nomine feliciter, Amen (Šťastný ve jménu Božím, Amen), či jen pouhé Amen. V papežských bulách se Amen opakuje i třikrát. Aprekace je protějškem vzývání božího jména v invokaci a stejně jako invokace měla přispět k dodržení trvalé platnosti vůle vydavatele a k uskutečnění dispozice (právního obsahu listiny). Aprekace se obvykle nachází na úplném konci listiny až po dataci, ale může také stát před ní. Tak se objevuje v listinách od doby Vizigótů až do 14. století. V raném novověku z textu mizí.

Literatura

• HLAVÁČEK, Ivan; KAŠPAR, Jaroslav; NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 3. vyd. Jinočany: H&H, 1997. ISBN 80-86022-09-9. Kapitola Diplomatika, s. 177. 
• HERBERS, Klaus. Apprecatio. In: Peter Dinzelbacher. Sachwörterbuch der Mediävistik. Stuttgart: Alfred Kröner Verlag, 1992. ISBN 3-520-47701-7. S. 46. (německy)
• GAWLIK, Alfred. Apprecatio. In: Lexikon des Mittelalters. München/Zürich: Artemis & Winkler, 1980. ISBN 3-7608-8901-8. Kapitola Band 1, s. 810. (německy)
• SANTIFALLER, Leo. Bemerkungen über die Apprecatio in den Papsturkunden bis zum Jahre 1099. Österreichische Akademie der Wissenschaften. Anzeiger phil.-hist. Kl. 1973, roč. 110, s. 288–297. (německy) 

Externí odkazy

• (německy) Ukázka jednotlivých částí listiny

Portály: Středověk