Antonis Daglis

řecký sériový vrah

Antonis Daglis (řecky Αντώνης Δαγλής, známý jako Athénský rozparovač, 1974 Athény2. srpna 1997) byl řecký sériový vrah. 23. ledna 1997 byl odsouzen za vraždu tří žen a pokusy o vraždu dalších šesti osob k třináctinásobnému trestu doživotí a 25 letům odnětí svobody k tomu.

Antonis Daglis
Základní údaje
Rodné jméno Antonis Daglis
Alias Athénský rozparovač
Datum narození 1974
Datum úmrtí 2. srpen 1997 (22 -23 let)
Výše trestu třináctinásobné doživotí plus 25 let vězení
Příčina smrti sebevražda
Oběť
Modus operandi rozřezání
Počet obětí 3
Období vraždění 19921995
Stát vraždění ŘeckoŘecko Řecko
Místo vraždy Athény
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od 14 let opakovaně páchal trestné činy. Měl záznam, v němž byl obviněn ze svádění nezletilé v roce 1988, a v roce 1989 byl v Zappeionu v Aténách zatčen za napadení skupiny mužů nožem. Později pracoval jako řidič kamionu. V letech 1992 a 1995 byly jeho oběti aténské prostitutky.

Byl zatčen kvůli znásilnění a únosu Angličanky Ann Hamsonové. Tu pustil, když ho přesvědčila, že vlastně není prostitutka, ale vydělává si na jízdenku do Británie. Již od začátku byl podezřelý ze dvou vražd a brzy se přiznal k znásilnění, uškrcení a rozřezání dvou žen a pokusu o vraždu dalších šesti, a také okradení všech osmi žen. Později připustil, že rozřezal těla dvou žen, Eleni Panagiotopoulouové (29 let) a Athiny Lazarouové (26 let) pilkou na železo a těla zlikvidoval poblíž Athén. Také se přiznal k dříve nevyřešené vraždě prostitutky, jejíž rozřezané tělo bylo nalezeno na skládce v roce 1992.

Během soudu řekl soudci: „Nenáviděl jsem všechny prostitutky a nadále je nesnáším. Šel jsem s nimi na schůzku kvůli sexu, ale náhle se mi do hlavy dostaly jiné obrázky. Slyšel jsem hlasy, které mi přikázaly je zabít. Jednou jsem uvažoval o uškrcení své snoubenky, ale ovládl jsem se.“

Antonis Daglis spáchal sebevraždu dne 2. srpna roku 1997.[1]

ReferenceEditovat

  1. Antonis Daglis | Murderpedia, the encyclopedia of murderers. murderpedia.org [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.