Antonín Uhl

český františkán

Antonín Uhl (?20. října 1737 ve Voticích[1]) byl františkán působící v českých zemích a české řádové provincii svatého Václava, opakovaně kvardián ve více konventech, magistr noviců a autor výkladu františkánské řehole.

Antonín Uhl OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Francescocoa.png
Svěcení
Službymagistr noviců
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození17. století
Datum úmrtí20. říjen 1737
Místo úmrtíVotice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V září 1714 byl, zřejmě poprvé, zvolen na provinční kapitule kvardiánem, a to v klášteře v Jindřichově Hradci.[2] Po roce byl vystřídán a zřejmě přemístěn do jiného konventu. Roku 1716 v něm působil jako klášterní vikář a současně magistr noviců.[3] V letech 1721 až 1724 byl představeným františkánského kláštera v Plzni.[4] Za jeho vedení byl díky dobrodincům postaven v Plzni při františkánském chrámu nový chór pro modlitby řeholníků.[5] V únoru 1722 umožnil sečskému faráři Janu Václavu Kusovi uložit si v klášteře peníze a cennosti za 2720 zlatých, které vešly v historickou známost kvůli jejich krádeži ze zabezpečené klášterní knihovny, kterou o několik let později provedl jeden z řeholníků v konventu pobývajících.[6] Od léta 1724 bychom Antonína Uhla potkali znova v Jindřichově Hradci, tentokrát jako klášterního vikáře.[7] Jednalo se ale spíše o vynucené přerušení příliš dlouhého působení ve funkci klášterního představeného, neboť po roce se do Plzně vrací a podruhé zde, tentokrát do roku 1729, vede místní františkány jako jejich kvardián.[8] Jako jindřichohradecký klášterní představený pak podruhé působil v letech 1730 až 1733. V tomto období, konkrétně v letech 1732 a následujícím, byl pod jeho vedením a s pomocí spolubratří i dobrodinců zřízen a vyzdoben nový hlavní oltář v místním klášterním chrámu sv. Kateřiny.[9]

Jako magistr noviců připravující nové zájemce o vstup do řehole zpracoval bratr Antonín rukopisný výklad řehole sv. Františka na základě rozboru téhož díla zpracovaného o necelé století dříve vlámským františkánem Pierre Marchantem (1585-1661): Explicatio litteralis secundum Marchantium Regulae Sancti Patris nostri Francisci“.[10]

ReferenceEditovat

  1. Nekrologium české františkánské provincie.
  2. Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 159. Strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54. WRBCZANSKY, Severin OFM. Nucleus minoriticus. Praha: [s.n.], 1746. 
  3. Srov. níže jeho rukopis Explicatio literalis...
  4. Liber Memorabilium conventus Plsnensis, s. 528. Strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54.
  5. Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.), s. 50.
  6. Protokol o uchování cenností, dopisy o krádeži – Národní archiv, fond Františkáni, inv.č. 2801. Srov. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.8.2014]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. 454 (kapitola „Plzeň, klášter Menších bratří/minoritů a posléze františkánů“). Dostupné online.
  7. Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 164.
  8. Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.), s. 40, 530.
  9. Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 30-31.
  10. Autorství je v rukopise zaznamenáno jako: „a Patri Antonio Uhl Sacri Ordinis Minorum Reformatorum Vicario et Novitiorum Magistro disctata, 17. VII. 1716“. Dochováno v knihovně františkánů u P. Marie Sněžné v Praze.