Amelia Van Buren
Amelia C. Van Buren (cca 1856[N 1]–1942) byla americká portrétní fotografka a malířka, která je nejznámější z portrétních fotografií Thomase Eakinse a také z jeho malovaného obrazu Miss Amelia Van Buren z roku 1891.
| Amelia Van Buren | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1856 nebo 1858 Detroit |
| Úmrtí | 1942 Tryon |
| Místo pohřbení | Filadelfie |
| Alma mater | Pennsylvania Academy of the Fine Arts |
| Povolání | fotografka a umělkyně |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pensylvánská akademie výtvarných umění
editovatVan Buren se narodila v Detroitu ve státě Michigan. Oba její rodiče zemřeli někdy před rokem 1884, kdy začala navštěvovat Pensylvánskou akademii výtvarných umění.[3] Ještě než začala akademii navštěvovat, již čtyři roky své kresby v Detroitu vystavovala.
Její talent jí umožnil absolvovat lekce výtvarného umění přímo u Eakinse, včetně kontroverzních lekcí s nahými modely, mužskými i ženskými.[2]
V letech 1885-1886 se spiklo několik bývalých Eakinsových studentů (včetně Thomase Pollocka Anshutze a Colina Campbella Coopera), a Eakins byl vyhozen z Pensylvánské akademie výtvarných umění. Tvrdili vyšetřovacímu výboru, že Eakins využíval studentky, včetně Van Burenové, jako nahé modely. Dalším velmi pobuřujícím obviněním bylo, že Van Burenová položila Eakinsovi otázku týkající se pánevních pohybů, přičemž Eakins reagoval tím, že si sundal své kalhoty a pohyby demonstroval. Později trval na tom, že tato epizoda měla zcela profesionální charakter.[3]
Po zotavení z neurastenie se Van Buren vrátila do Filadelfie, kde pokračovala ve studiu u Eakinse, i když už ne na Pensylvánské akademii. Van Buren a Eakins zůstali v úzkém kontaktu ještě několik let poté. Tři nebo čtyři roky po propuštění z akademie Eakins namaloval Van Buren na obraze Miss Amelia Van Buren.
Život po studiích
editovat
Existuje jen málo informací o životě Van Burenové a její profesionální kariéře po dokončení vzdělávání na Akademii. Není známo, že by se dochovaly některé její obrazy.[3]
Uzavřela „bostonské manželství“ s kolegyní studentkou a fotografkou Evou Watson-Schützovou. Otevřely si studio a galerii výtvarného umění v Atlantic City, New Jersey. Van Burenová však musela proti své vůli dělat kompromisy ve svém estetickém cítění aby své obrazy prodávala, vrátila se proto zpátky k fotografování.[4]
Obě ženy byly uznávány jako výtvarné umělkyně a vystavovaly společně na výstavě Pitssburského fotoklubu v roce 1899[5] a Van Buren byla známá svými portréty, kdysi prohlásila, že jejím cílem je, aby její portréty "odpovídaly těm Sargentovým, Wattsovým a dalších mistrů".[6]
Je známo, že roku 1900 poslala některé své snímky Frances Benjamin Johnstonové (včetně té fotografie vpravo) a přestěhovala se zpět do Detroitu.[5]
Olejomalbu přivezla s sebou - pravděpodobně darovanou od samotného umělce - a v roce 1927 ji prodala do Galerie Phillips Memorial.[7] V té době bydlela v Severní Karolíně.[8]
Na počátku třicátých let kontaktoval Van Burenovou Lloyd Goodrich, který psal první celoživotní biografii o Eakinsovi. Nicméně mu odpověděla, že na Eakinse nemá žádné zvláštní vzpomínky.[3] Van Burenová strávila svá pozdější léta v umělecké osadě v Tryonu v Severní Karolíně, kde v roce 1942 zemřela.[9]
Odkazy
editovatPoznámky
editovatReference
editovat- ↑ Tryon Cemetery, Section 1 [online]. USGenWeb [cit. 2010-08-24]. Dostupné online.
- ↑ a b DIXON, Laurinda S., Weisberg, Gabriel P. In sickness and in health: disease as metaphor in art and popular wisdom. [s.l.]: University of Delaware Press, 2004. Dostupné online. ISBN 0874138574.
- ↑ a b c d ADAMS, Henry. Eakins revealed: the secret life of an American artist. [s.l.]: Oxford University Press US, 2005. Dostupné online. ISBN 0195156684.
- ↑ SANDLER, Martin W. Against the Odds: Women Pioneers in the First Hundred Years of Photography. [s.l.]: Rizzoli International Publications, 2002. Dostupné online. ISBN 0847823040. S. 61–62.
- ↑ a b ROSENBLUM, Naomi. A History of Women Photographers. [s.l.]: Abbeville Press, 1994. Dostupné online. ISBN 1558597611. S. 323.
- ↑ COTKIN, George. Reluctant modernism: American thought and culture, 1880-1900. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2004. Dostupné online. ISBN 0742531473.
- ↑ Eakins in the Collection [online]. The Phillips Collection [cit. 2010-08-22]. Dostupné v archivu.
- ↑ WILMERDING, John. Thomas Eakins. [s.l.]: Smithsonian Institution Press, 1993. Dostupné online. ISBN 1560983132. S. 121.
- ↑ KIRKPATRICK, Sidney. The revenge of Thomas Eakins. [s.l.]: Yale University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 0300108559.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Amelia Van Buren na Wikimedia Commons
