Amanliská
Amanliská (Pyrus communis 'Amanliská') je ovocný strom, kultivar druhu hrušeň obecná z čeledi růžovitých. Plody jsou řazeny mezi odrůdy letních hrušek, sklízí se v září, dozrává za několik dní po sklizni. Rozšířená ještě do poloviny 20. století, ale již v 20. století překonaná kvalitnějšími letními odrůdami.[1]
Jiná česká jména editovat
'Amanlisova máslovka', 'Máslovka Amanliská', 'Špekovka', 'Václavka', 'Vilémina', 'Zelenatka'. Mnoho názvů měla i v jiných zemích z důvodů širokého rozšíření a obliby odrůdy.[1]
Historie editovat
Původ editovat
Byla vyšlechtěna jako semenáč ve Francii v 18. století poblíž Amanlis. V roce 1828 byla zaslána do Paříže panu Noisetovi k posouzení.[1]
Vlastnosti editovat
Odrůda je cizosprašná, kvete středně raně. Vhodnými opylovači jsou odrůdy 'Madame Verté', 'Křivice', 'Eliška'. Je triploidní odrůdou, klíčivost pylu je 8,5%. Prašníky jsou před vyzráním pylu krásně fialovočervené.[1]
Růst editovat
Růst odrůdy je bujný, později slabý. Habitus koruny je úzce pyramidální, později převislý, není vhodná do stromořadí u cest.[1]
Plodnost editovat
Plodí časně, hojně a zcela pravidelně.[1]
Plod editovat
Plod je hruškovitý, velký (přes 200 g). Slupka hladká, nelesklá, zeleně, později téměř nažloutle zbarvená, někdy s mírně červeným líčkem. Dužnina je bílá, nazelenalá, máslovitá, jemná, sladká, slabě vonná. Již v polovině 20. století však byly pěstovány letní hrušky s lepšími plody.[1] Zralé plody po změknutí ztrácí chuť.[1]
Choroby a škůdci editovat
Odrůda je považována za velmi odolnou proti strupovitosti i rzivosti a dalším chorobám.[1]
Použití editovat
Nenáročná na polohu. Dobře snese přepravu v nedozrálém stavu. Není vhodná ke skladování a velkovýrobě, je vhodná k přímému konzumu. Odrůdu lze použít do všech poloh.[1]
Odkazy editovat
Reference editovat
Externí odkazy editovat
Slovníkové heslo Vilémina ve Wikislovníku- obstsortendatenbank.de
- Amanlis Butterbirne
