Otevřít hlavní menu

Alois von Call (25. února 1791 Bolzano[1]5. listopadu 1866 Štýrský Hradec[2][1]) byl rakouský politik z Tyrolska (respektive z Jižního Tyrolska), během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.

Dr. Alois von Call

Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849

Narození 25. února 1791
Bolzano
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 5. listopadu 1866
Štýrský Hradec
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Alma mater Univerzita Innsbruck
Univerzita Pavia
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

BiografieEditovat

Pocházel ze starobylého tyrolského šlechtického rodu. Ve věku 10 let ztratil otce. Vystudoval práva na Univerzitě v Innsbrucku a titul doktora práv získal na Univerzitě v Pavii. Roku 1811 nastoupil na praxi na generální prokuraturu v Trentu. Z návratem rakouské armády do jižního Tyrolska o dva roky později ale o své místo přišel. Roku 1814 se stal koncipistou v úřadu prezídia zemského gubernia v Innsbrucku. V roce 1820 byl povolán jako dvorní koncipista k sjednocené dvorní kanceláři do Vídně. Roku 1821 se stal policejním delegátem ve Veroně, tedy faktickým ředitelem policie pro toto město a jeho okolí. Roku 1826 získal titul c. k. rady. Ve Veroně působil do roku 1829. Do roku 1831 pak pracoval na policii v Miláně. Roku 1832 se stal guberniálním radou a policejním ředitelem v Terstu. V listopadu 1843 byl povýšen do rakouského rytířského stavu a v říjnu 1844 se stal generálním policejním ředitelem v Benátkách.[1] Roku 1849 se uvádí jako svobodný pán Alois von Call, c. k. dvorní rada v Bolzanu.[3][4]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Merano. Tehdy se uváděl coby c. k. dvorní rada a policejní ředitel.[5] Řadil se ke sněmovní levici.[6] Podle jiného zdroje náležel ke sněmovnímu středu a byl politickým spojencem Franze Serapha von Stadiona.[1]

V roce 1850 se stal opět policejním ředitelem v Trentu. Byl mu udělen Císařský rakouský řád Leopoldův a roku 1851 povýšen na svobodného pána (barona). Roku 1853 odešel do penze. Žil na svých statcích, od roku 1857 v Štýrském Hradci.[1]

Zemřel v listopadu 1866.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e BENONI, Cäsar. Alois freiherr von Call-Rosenburg-Kulmbach gestorben zu Graz am 5. november 1866: nachruf eines freundes. [s.l.]: [s.n.], 1866. 18 s. Dostupné online. S. 3-18. (německy) 
  2. a b Sterbefälle. Wiener Zeitung. Listopad 1866, čís. 273, s. 5. Dostupné online. 
  3. Jurende's Vaterländischer Pilger: Geschäfts- und Unterhaltungsbuch für alle Provinzen des österreichischen Kaiserstaates. [s.l.]: J. P. Sollinger, 1849. Dostupné online. S. 36. (německy) 
  4. KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 74. (německy) 
  5. Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2016-03-10]. Dostupné online. (německy) 
  6. Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2016-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. (česky)