Alfons z Poitiers

Alfons z Poitiers (francouzsky Alphonse de France, 11. listopadu 1220, Poissy21. srpna 1271, Corneto u Sieny) byl hrabě z Poitiers a Toulouse, provensálský markýz a velký přívrženec křižáckých výprav.

Alfons z Poitiers
hrabě z Toulouse a Poitiers
Narození 11. listopadu 1220
Poissy
Úmrtí 21. srpna 1271
Corneto
Pohřben Bazilika Saint-Denis
Manželka Jana z Toulouse
Dynastie Kapetovci
Otec Ludvík VIII. Francouzský
Matka Blanka Kastilská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Nákres Alfonsovy pečeti
 
Odjezd na křížovou výpravu
 
Alfons z Poitiers a měšťané z Agen (středověká iluminace)

Alfons se narodil jako jeden z mnoha synů francouzského krále Ludvíka VIII. a Blanky, dcery kastilského krále Alfonse VIII. a byl pokřtěn po svém kastilském dědovi. Otec mu zemřel na tažení proti albigenským již roku 1226 a regentství za nezletilého následníka Ludvíka IX. se ujala královna vdova. Podařilo se jí potlačit rebelie mocných vazalů, v jejichž zájmu nebyla silná monarchie. Na mírovou smlouvu z Vendôme uzavřenou s Petrem Mauclerkem a Hugem z Lusignanu navázala Pařížskou smlouvou z 12. dubna 1229[1] v níž toulouský hrabě Raimund VII. potvrdil rozdělení svých majetků, vzdal se dvou hejtmanství a své dceři Janě zaslíbené Alfonsovi připsal značné věno.[2] Ke svatbě, která proběhla snad roku 1234 či 1241, bylo zapotřebí získat papežskou dispenz a zrušit předchozí Janino zasnoubení s Hugem z Lusignanu.[3] Na základě otcovy závěti získal Alfons při pasování na rytíře roku 1241 Poitou a Auvergne. A po smrti tchána roku 1249 se stal majitelem nejrozsáhlejšího území ve Francouzském království.[4]

Roku 1248 se připojil ke křížové výpravě svého bratra, krále Ludvíka.

...když se on opásal křížem, přihlásili se ke křížové výpravě i Robert, hrabě z Artois, hrabě z Poitiers, Karel, hrabě z Anjou, pozdější král sicilský, všichni tři královi bratři...
— Jean de Joinville [5]

Společně s bratrem králem padl do zajetí, z nějž byl propuštěn po zaplacení výkupného. Roku 1251 se společně mladším bratrem Karlem vrátil domů a ujal se po zemřelé matce správy království. Po návratu vážně onemocněl, dostal obrnu a i po absolvování nejlepší možné léčby zůstal částečně postižený.[6]

Udržoval mír na svém panství... vroucně miloval Boha... ctil církev svatou...miloval řeholní řády...byl zrcadlem rytířstva...miloval chudé a štědře je obdarovával...byl přísným soudcem...zažíval jen trápení a utrpení, ale ta upevnila zdraví jeho duše...
— Žalozpěv na hraběte poitierského

[7]

Svůj život trávil převážně v Paříži, kde si nechal poblíž Louvru postavit palác a svá panství řídil spíše na dálku.[7] Propagoval právní reformy vytvořené královským aparátem, které rozlišovaly mezi civilním a trestním právem a zaručovaly skutečnost, že nikdo nesmí být zbaven svého práva bez soudního řízení a prokázání viny.[8] Stejně jako Ludvík zastával nesmlouvavý postoj vůči prostitutkám, vzdal se práva na jejich ochranu a prohlásil je za hlupačky.[9]

Roku 1270 se Alfons společně s manželkou s dalšími příbuznými vydal na křížovou výpravu do Tunisu. Vojsko zdecimovala nákaza tyfu či úplavice,[10] které podlehl i Ludvík IX. Alfons, vášnivý příznivce křížových výprav, se po příjezdu do Itálie pokusil o novou výpravu a nakoupil lodě od Janovanů. Svůj záměr již nestačil uskutečnit, onemocněl a zemřel bezdětný. Manželka Jana jej o den později následovala.[7] Těla zesnulých byla po náležité úpravě přepravena do Francie, Alfonsovy ostatky byly uloženy v bazilice sv. Diviše a Janiny v augustiniánském klášteře Jarcy. Jejich panství připadlo francouzské koruně.[11]

Alfons sponzoroval vitráž s Posledním soudem v kostele sv. Radegondy v Poitiers, kde byl také jako donátor zobrazen[12][13] a společně s rodinou byl zpodobněn na svorníku v kapli zámku Saint-Germain-en-Laye.[14]

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Ludvík VI. Francouzský
 
 
Ludvík VII. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Adéla Savojská
 
 
Filip II. August
 
 
 
 
 
 
Theobald IV. z Blois
 
 
Adéla ze Champagne
 
 
 
 
 
 
Matylda Korutanská
 
 
Ludvík VIII. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Balduin IV. Henegavský
 
 
Balduin V. Henegavský
 
 
 
 
 
 
Alice z Namuru
 
 
Alžběta Henegavská
 
 
 
 
 
 
Dětřich Alsaský
 
 
Markéta I. Flanderská
 
 
 
 
 
 
Sibyla z Anjou
 
Alfons z Poitiers
 
 
 
 
 
Alfons VII. Kastilský
 
 
Sancho III. Kastilský
 
 
 
 
 
 
Berenguela Barcelonská
 
 
Alfons VIII. Kastilský
 
 
 
 
 
 
García VI. Navarrský
 
 
Blanka Navarrská
 
 
 
 
 
 
Markéta z Aigle
 
 
Blanka Kastilská
 
 
 
 
 
 
Geoffroy V. z Anjou
 
 
Jindřich II. Plantagenet
 
 
 
 
 
 
Matylda Anglická
 
 
Eleonora Anglická
 
 
 
 
 
 
Vilém X. Akvitánský
 
 
Eleonora Akvitánská
 
 
 
 
 
 
Eleonora ze Châtelleraultu
 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Francouzští králové, str. 172
  2. DUBY, Georges. Dějiny Francie od počátků po současnost. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2003. ISBN 80-7184-514-0. S. 214. 
  3. http://fmg.ac
  4. LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 481. Dále jen Svatý Ludvík. 
  5. Staré francouzské kroniky. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962. S. 122. 
  6. Svatý Ludvík, str. 481
  7. a b c Svatý Ludvík, str. 482
  8. EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 173. 
  9. MUNDY, John Hine. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-927-0. S. 155. 
  10. TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-091-3. S. 801. 
  11. Dějiny Francie, str. 225
  12. LILLICH, Meredith P. The Armor of Light: Stained Glass in Western France, 1250-1325. [s.l.]: University of California Press, 1994. S. 83. 
  13. www.base-armma.edel.univ-poitiers.fr
  14. Joseph de Terline: La tête de saint Louis à Saint-Germain-en-Laye

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Raimond VII.
  Hrabě z Toulouse
Alfons
12491271
  Nástupce:
Francouzská koruna