Alena Valterová

česká politička, publicistka a feministka

Alena Valterová (1953 Praha – 2008) byla česká politička, publicistka a feministka. Krátce po politických změnách roku 1989 založila Politickou stranu žen a matek Československa, což byla první ženská politická strana na území Československa. Její literární odkaz[1][2] dokládá, že byla výraznou českou myslitelkou soustavně tematizující stálou povinnost každého člověka uvádět v život ideály lidskosti.

Alena Valterová

Narozeníkvěten 1953
Praha
Úmrtí2008 (ve věku 54–55 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Alena Valterová se narodila se v květnu 1953 v Praze jako třetí dítě v rodině krejčovského dělníka. Maturitní zkoušky složila v roce 1975 na Střední ekonomické škole pro pracující. Do první mateřské dovolené vystřídala mnoho profesí – od pomocné dělnice po referentku propagace. V létě 1991 se z rodné Prahy odstěhovala na severomoravské Jesenicko. Po návratu do Prahy v roce 1994 pracovala v nadaci pro děti ze sociálně slabých rodin, do roku 1996. Poté ustoupila z veřejného života a několik let strávila péčí o staré rodiče. Převážně sama vychovávala čtyři děti. Jak je patrné z jejích vzpomínek[1], soustavně čelila chudobě.

Politická práce editovat

Alena Valterová založila Politickou stranu žen a matek Československa, první ženskou politickou stranu na území Československa. Strana existovala pět let.

Kandidovala do Federálního shromáždění ČSFR v roce 1992 jako nezávislá.

V letech 1994–1996 pracovala pro ČSSD.

V roce 1996 kandidovala jako nezávislá za Republikánskou unii na Šumpersku.

Své politické zkušenosti nabídla k uplatnění základní organizaci Strany zelených na Praze 7, do níž chtěla vstoupit. Byla odmítnuta.

Zapojení do feministického hnutí editovat

Alena Valterová byla jednou z několika českých ženských osobností, které byly kontaktovány mezinárodními feministickými organizacemi v letech krátce po roce 1989. Její slova o tehdejším postavení žen naší země jsou citována dobovými odbornými zahraničními periodiky.

Svou politickou a veřejnou práci věnovala Alena Valterová myšlence zlepšení postavení žen. To je dobře dokumentováno v její knize Připomínky od sporáku. Dopisy a stati 1990–1992[1]. Zde mj. definovala původním a snadno pochopitelným způsobem český feminismus. České feministické hnutí je podle Aleny Valterové v převaze vzniklé z místních poměrů a řadí se k politickému středu. Při vědomí rozdílnosti mezi mužskou a ženskou identitou hledá cesty k dorozumění v zájmu humánnějšího uspořádání společnosti i rodiny.

Alena Valterová mluvila také v řadě veřejných diskusí na kulatých stolech proženského projektu Quo vadis, femina?[3] vedeného Marií Haisovou v roce 2007 a přijala pozvání veřejně promluvit na téma „Co je podle mého osobního názoru dobré pro naši zemi a kam by měla směřovat?“ na 1. Sympoziu České prezidentky. To se konalo na podzim roku 2007 a současně bylo i o posledním veřejným politickým vystoupení Aleny Valterové, neboť zanedlouho poté zesnula.

Sympozia České prezidentky byla v roce 2007 podpořena dopisem Václava Havla a v roce 2010 zdravicí Madeleine Albrightové. Spolu s Alenou Valterovou na 1. Sympoziu vystoupily Helena Illnerová, Jiřina Šiklová, Meda Mládková, Hana Marvanová a další významné české ženské osobnosti. Jejich projevy jsou součástí sborníku, který byl vydán tiskem[2]. Sympozia České prezidentky se konala až do roku 2015 a celkem na nich vystoupilo se svými tezemi více než 40 nejvýznamnějších žen českého politického, kulturního a vědeckého života. V roce 2009 na sympoziu přednášela budoucí předsedkyně slovenské vlády a prezidentská kandidátka Iveta Radičová. Sympozia byla organizována dobrovolnicky.

Publicistika editovat

Zkušenosti se zakládáním a vedením politické strany shrnula Alena Valterová v knize s názvem Připomínky od sporáku, Dopisy a stati 1990–1992, kde ve svých přetištěných dopisech, novinových a časopiseckých článcích, rozhovorech a úvahách dokumentuje vlastní tříletou těsně polistopadovou politickou práci. Kniha je jedním z nemnoha souborných děl, podrobně dokumentujících vznik české politické práce v podmínkách obrozující se demokracie v Československu po politických změnách v roce 1989.

Ohlas života a díla editovat

Alena Valterová byla jednou z několika českých ženských osobností, jejichž myšlenky dokumentuje absolventský film „Má Vlasta“[4] režisérky Hany Železné[5], z roku 2009.

Kniha Připomínky od sporáku byla v roce 2007 recenzována v časopise Krásná paní, vydávaném Žofií Kanyzovou[6].

Citáty editovat

  • V důsledcích mi jde o větší míru spravedlnosti ve společnosti obecně. Jen bych ráda zdůraznila, že děti a matky jsou složky národa, které se nemohou proti nespravedlnosti dostatečně bránit a jsou odkázány dosud na ty životní podmínky, které jim společnost vytvoří.
  • Pokud se všechny dohromady a každá zvlášť nezasloužíme o zajištění podmínek důstojného života pro nás a naše děti, nikdo to za nás neudělá. Vždyť o našich právech, možnostech, výsledcích práce, životě i stáří i nadále rozhodují lidé, kteří o našich problémech nic nevědí a ani vědět nemohou. Nejen proto, že jsou to muži, které to nezajímá, ale proto, že jsme mužům umožnily, aby se o všední problémy života žen a dětí celá desetiletí starat nemuseli.
  • Jak dlouho bude našim ženám trvat, než svou situaci pochopí? A v jaké míře se dokáží na vývoji společnosti podílet? Protože pokud to nedokáží, nebudou mít nejen možnost, ale ani právo stěžovat si na trpký osud poddaných.
  • Považuji za jednu z rodičovských povinností starat se i o to, aby svět, ve kterém příští lidé budou žít, byl uspořádán humánněji.
  • Prvním předpokladem svobodného rozhodování je základní ekonomická zajištěnost.
  • Být feministkou znamená zabývat se něčím, co souvisí se ženami, ve snaze to zlepšit.

Reference editovat

  1. a b c VALTEROVÁ, Alena. Připomínky od sporáku. Dopisy a stati 1990-1992. 1. vyd. [s.l.]: nakladatel není známý, 1993. 144 s. 
  2. a b PETÁKOVÁ, Zdeňka, editor. Sborník 1. Sympozium České prezidentky. Praha: [s.n.], 2008. 55 s. Dostupné online. Jde o soubor projevů českých ženských osobností z roku 2007. Projev Aleny Valterové je na s. 40-45, její foto je na s. 40. 
  3. odkaz na webové stránky projektu Quo vadis, femina? https://www.quovadisfemina.cz/index.php
  4. odkaz na údaje o filmu Má Vlasta: http://c-d-f.cz/filmy/ma-vlasta
  5. odkaz na informace o díle režisérky Hany Železné: https://monoskop.org/Hana_%C5%BDelezn%C3%A1 http://c-d-f.cz/filmovi-tvurci/hana-zelezna
  6. PETÁKOVÁ, Zdeňka. Připomínky od sporáku nestárnou. Měsíčník Krásná paní. Červen 2007, roč. 5, čís. 6, s. 34–35. 

Literatura editovat

  • PETÁKOVÁ, Zdeňka, editor. Sborník 1. Sympozium České prezidentky. Praha: [s.n.], 2008. 55 s. Dostupné online. 
  • PETÁKOVÁ, Zdeňka, editor. Sborník uspořádaný k příležitosti 5. sympozia České prezidentky: české ženské osobnosti o budoucnosti země (2007-2011). Praha: Česká geologická služba, 2011. 101 s. ISBN 978-80-7075-772-7. 
  • VALTEROVÁ, Alena. Připomínky od sporáku: Dopisy a stati 1990-1992. Česko: vydavatel není známý, rok vydání: 1993?. 144 s. 

Externí odkazy editovat