Otevřít hlavní menu

Albéric Magnard

francouzský hudební skladatel

Lucien Denis Gabriel Albéric Magnard (francouzská výslovnost [lysjɑ̃ dəni ɡabʁijɛl albeʁik maɲaːʁ]; 9. června 1865 Paříž3. září 1914 Baron, depártement Oise) byl francouzský hudební skladatel. Jeho styl bývá někdy přirovnáván k Brucknerovu („Francouzský Bruckner“).

Albéric Magnard
Lucien Albéric Magnard.jpg
Základní informace
Narození 9. června 1865
Paříž
Úmrtí 3. září 1914 (ve věku 49 let)
Baron
Místo pohřbení Passy (48°51′46″ s. š., 2°17′4″ v. d.)
Žánry opera a symfonie
Povolání dirigent, hudební skladatel, hudební pedagog a hudební kritik
Děti Ondine Magnard-Vlach
Rodiče Francis Magnard
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Magnard se narodil 9. června 1865 v Paříži v rodině úspěšného spisovatele a editora listu Le Figaro. Vystudoval práva a po skončení vojenské služby vstoupil na Pařížskou konzervatoř. Studoval kontrapunkt u Théodora Duboise, skladbu u Julese Masseneta a instrumentaci u Vincenta d'Indyho. Pod vedením d'Indyho zkomponoval své první dvě symfonie.

V roce 1896 se Magnard oženil s Julií Cretonovou a stal se profesorem kontrapunktu na soukromé hudební vysoké škole Schola Cantorum nedlouho předtím založené d'Indym. V této době také zkomponoval svou 3. symfonii b-moll op. 11. Opusovými čísly opatřil Magnard pouze 22 svých skladeb. Řadu z nich (op. 8 – op. 20) vydal vlastním nákladem.

Na začátku První světové války v roce 1914 poslal Magnard svou ženu a dvě dcery do bezpečí a sám zůstal ve svém domě zvaném "Manoir de Fontaines" v Baronu, aby chránil svůj majetek. Při obraně domu byl zabit, dům vypálen a rukopisy mnoha dosud nepublikovaných skladeb zničeny.

Je pohřben v Paříži na hřbitově Passy. V roce 1927 byla ulice Richarda Wagnera v 16. pařížském obvodu přejmenována na rue Albéric-Magnard.

Hlavní dílaEditovat

 
Ruiny Magnardova domu v Baronu.

Orchestrální skladbyEditovat

  • Symfonie č. 1 (1889)
  • Symfonie č. 2 (1892–1893, rev. 1896)
  • Symphonie č. 3 op 11 (1895–1896)
  • Chant funèbre op. 9 (1895)
  • Ouverture op. 10 (1895)
  • Hymne à Vénus (1903–1904)
  • Hymne à la justice op. 14 (1902)
  • Symfonie č. 4 op. 21 (1913)

OperyEditovat

  • Yolande (libreto autor, 1892 Brusel)
  • Guercœur (libreto autor ,1897-1900, uvedeno 24. dubna 1931, Paříž, Opéra-Comique)
  • Bérénice (libreto autor podle Jeana Racina, 1911 Paříž))

Komorní hudbaEditovat

  • Quintette pour flute, clarinette, haubois, basson et piano op. 8 (1894)
  • Sonate pour violon et piano (1901)
  • Quatuor à cordes op. 16 (1903)
  • Trio avec piano en fa majeur op. 18 (1904)
  • Sonate pour violoncelle et piano en la majeur op. 20 (1911)

Externí odkazyEditovat