Řvi potichu, brácho

Řvi potichu, brácho! je dílo od české autorky Ivony Březinové z roku 2016. Spisovatelka v knize popisuje život teenegerky Pamely, která se přistěhovala do nového města spolu se svým dvojčetem a jejich maminkou. Jeremiášovi byla v dětství diagnostikována porucha autistického spektra, a to těžší forma. Právě toto postižení výrazně ovlivňuje fungování celé rodiny a přijetí Pamely ve školním prostředí. Celou knížku zdobí barevné ilustrace od Tomáše Kučerovského. Kniha v roce 2016 získala ocenění Zlatá stuha a byla nominována na Magnesii Literu. Kniha byla přeložena do polštiny jako Krzycz po cichu, braciszku.

Řvi potichu, brácho!
Autor	Ivona Březinová
Ilustrátor	Tomáš Kučerovský
Země	Česká republika
Jazyk	čeština
Žánr	próza, novela, literatura pro děti a mládež
Ocenění	Zlatá stuha 2016, Nominace na ocenění Magnesia Litera v roce 2017
Vydavatel	Albatros
Datum vydání	2016
Počet stran	208
ISBN	978-80-00-04322-7
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Web CzechLit ke knize uvádí: „Ivona Březinová je na poli literatury pro děti a mládež pojem. Autorka desítek knih, jejichž žánrové rozpětí sahá od autorských pohádek až po fantasy, získala řadu literárních cen včetně Zlaté stuhy a nominací na Magnesii Literu a její texty již byly přeloženy do deseti jazyků. Uznání si vydobyla především svými sociálně motivovanými příběhy pro starší děti. Řeší v nich témata menšin, hendikepů, nevyléčitelných nemocí i psychických poruch – například anorexie. Také její nová kniha je věnována složitosti každodenního života s hendikepem.“

Děj

Kniha vypráví příběh čtrnáctiletých dvojčat a jejich maminky, kteří se přistěhovali do nového města. Hlavní hrdinkou celého příběhu je Pamela, sestra chlapce s poruchou autistického spektra. Maminka i Pamela Jeremiáše velice milují a společně se snaží zvládat těžké situace, které jim postižení chlapce přináší. Pro Jeremiáše jako autistu je důležité dodržování řádu a pravidel a vyžaduje to po všech ve svém okolí. Pokud někdo nedodržuje Jeremiášova pravidla, např. že v pondělí se všichni oblíkají modře nebo mu narušují jeho rituály, např. když ke snídani nedostane tvarohový kulatý koláč s rozinkami, tak začne být agresivní a nezvladatelný. Maminka v průběhu celé knížky bojuje s vlastním přesvědčením, že se Jeremyho nikdy nevzdá a názory ostatních, kteří si myslí, že by ho měla umístit do ústavu. Jeremiášova agresivita se v průběhu knížky výrazně zhoršuje, a to až tak, že napadne svoji maminku. Právě tato situace vede k umístění Jeremyho do ústavu. Výrazné chování Jeremyho ovlivňuje také přijetí Pamely v novém třídním kolektivu. Většina třídy se s ní odmítá přátelit, protože si myslí, že jsou ona i její bratr „divní“. Tyto okolnosti ji vedou k tomu, že se spřátelí s vyčleněným spolužákem Patrikem. Postupně zjišťuje, že se Patrik chová dost zvláštně, a to kvůli tomu, že má Aspergerův syndrom. Pamela vnitřně bobuje s city, které chová k Patrikovi a on jí to výrazně neulehčuje. Patrikovi se Pamela očividně líbí, ale dává to najevo dost zvláštním způsobem. Po několika nedorozuměních a neshodách se ale dají dohromady i když Pamela ví, že to nebude vůbec lehké.

Přijetí díla

Kniha Řvi potichu brácho! byla v roce 2017 nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii Litera za knihu pro děti a mládež. Dílo cenu sice nezískalo, ale dostalo se mu velice kladného ohodnocení: „Ani pohádka, ani fantasy, ani sci-fi, ba ani dystopie. Kniha Ivony Březinové přibližuje autismus – jedno z témat, které se v české beletrii donedávna téměř nevyskytovalo. Příběh obyčejné rodiny ovlivněné životem s autistou je tu podán sugestivně a bez příkras… Text doplňují decentní ilustrace, které zaujmou kompoziční promyšleností a respektováním barevného odlišení dnů. Zdařile simulují rozdílné vidění reality zdravých a postižených, přičemž fragmenty výjevů střídají detaily a celky. Vůbec nebude na škodu, pokud si věrohodně a čtivě napsaný příběh z knihovničky vytáhne a přečte i dospělý. Možná se mu otevřou oči a pochopí, že ne každý, kdo se chová zvláštně, je nevychovaný, a ne každé vztekající se dítě je rozmazlené.“

V doslovu knihy se autorce dostalo uznání také od doktorky Veroniky Šporclové z Národního ústavu pro autismus, která zde uvádí: „V duchu jsem se ptala: Jak může někdo, kdo s autismem nemá zkušenosti, chtít napsat knihu na toto téma?... Oceňovala jsem snahu paní spisovatelky proniknout k lidem s autismem, pochopit jejich způsob myšlení a často nepochopitelné jednání, přiblížit se problémům rodičů, kteří o děti s poruchou autistického spektra pečují… Prostřednictvím Jeremiášovi maminky se čtenáři mohou seznámit s problémy, které rodiče dětí s autismem reálně každodenně řeší, s čím se musí vypořádat a jak je jejich život extrémně náročný. V odborných kruzích se hovoří také o opomíjené skupině sourozenců autistických dětí. Velmi vítám, že paní Březinová na sourozence nezapomněla a prostřednictvím Pamely čtenářům přiblížila problémy, se kterými se mohou potýkat. Dostat do literární podoby tak složitý problém, jakým je autismus, a postihnout zde i spektrum obtíží, se kterými se tito lidé i jejich blízcí každodenně potýkají, je opravdu mistrovský kousek. Všem (rodičům, pedagogům, spolužákům, sourozencům, dětem i dospělým atd.), kteří se snaží proniknout do života lidí s poruchou autistického spektra, knihu Řvi potichu, brácho vřele doporučuji.“