Československý pavilon na Světové výstavě 1939
Československý pavilon, tehdy česko-slovenský, na Světové výstavě roku 1939 v New Yorku v USA, která se konala v letech 1939 a 1940, byl otevřen pouze v prvním roce výstavy. Autorem architektonického návrhu pavilonu byl Kamil Roškot. Pavilon se otevřel dva měsíce po německé okupaci Československa díky finanční podpoře českých krajanů a navzdory německým protestům a na výstavě prezentoval stát, který de iure už neexistoval. Velkou zásluhu na realizaci projektu měl Ladislav Sutnar, který byl po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava oficiálně pověřen likvidací probíhající instalace výstavy, ale tento úkol ignoroval. Ke zdárnému dokončení stavby přispěl také generální komisař Hugo Vavrečka, který vyslal exponáty i s experty do USA ještě před vypuknutím druhé republiky.
Československý pavilon Světová výstava 1939 | |
---|---|
Účel stavby | |
Výstavní pavilon | |
Základní informace | |
Sloh | funkcionalismus |
Architekt | Kamil Roškot |
Poloha | |
Adresa | New York, USA |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přípravy
editovatVítězem architektonické soutěže na stavbu československého pavilonu se stal Kamil Roškot, který projektoval již stavby na veletrhu v Miláně roku 1927 a na Světové výstavě v Chicagu v roce 1933.[1]
Návrhy na řešení interiérů předložilo několik umělců, včetně Antonína Heythuma, který byl autorem oceněného československého pavilonu na světové výstavě v Bruselu v roce 1935. O zakázku se nakonec podělili architekti František Cubr a Zdeněk Pokorný, kteří dostali na starost interiéry prvního poschodí[2] a své zkušenosti dokázali skvěle zhodnotit o několik let později coby autoři úspěšného pavilonu na světové výstavě v roce 1958 v Bruselu. Zbývající prostory navrhl zkušený Antonín Heythum.[3]
Na projektu a realizaci pavilonu se významným způsobem podílel Ladislav Sutnar. Po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava dne 16. 3. 1939 vydalo Ministerstvo zahraničí v Berlíně rozhodnutí o zrušení československé účasti na světové výstavě v New Yorku. V dubnu 1939 Sutnar odcestoval do New Yorku s oficiálním pověřením zlikvidovat již rozpracovanou instalaci výstavy, nicméně Sutnar tento úkol ignoroval a po skončení výstavy zůstal v USA.[4]
Německé říšské ministerstvo poslalo na likvidaci československého pavilonu do New Yorku 10 000 dolarů. Peníze skutečně dorazily, ale byly místo toho využity na dostavbu pavilonu.[5] Pavilon se podařilo dostavit také díky finanční podpoře českých krajanů v USA[6] a zásluhu na jeho dokončení měl také generální komisař Hugo Vavrečka, který před vypuknutím druhé republiky vyslal exponáty i s experty přes Atlantik.[5]
Pavilon a výstava
editovatPavilon se nacházel na pozemku o výměře 1524 hektarů v severní části výstaviště vedle pavilonů USA a Sovětského svazu.[5] Budovu s ocelovou konstrukcí zhotovily Vítkovické ocelárny. Stavba měla podobu protáhlého tělesa s rampami a schodišti po stranách. Průčelí budovy, které díky ostře řezaným hranám působilo přísně geometrickým dojmem, kontrastovalo s oblým průčelím zadní časti budovy. Stavba byla ze tří stran obklopena terasou. Šedou fasádu obloženou keramikou oživovaly horizontální pásy barevných oken.[7] Na střeše pavilonu se nacházela restaurace Stará Praha, která poskytovala skvělý výhled na Lagunu národů.[8]
Československý pavilon se otevřel navzdory německým protestům dva měsíce po obsazení Československa Hitlerovou armádou dne 31. května 1939 za účasti Edvarda Beneše.[9] Česká vlajka před pavilonem vlála na půl žerdi a vyjadřovala smutek nad německou okupací.[10] Na průčelí budovy byl nad nápisem CZECHO-SLOVAKIA umístěn státní znak a nad ním citát J. A. Komenského: „Po všech dobách útlaku vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český.“ Výstava kladla důraz na vlastenectví a navštívili ji politici československé exilové vlády.[8]
Mezi vystavenými exponáty nechybělo sklo a keramika, ocel a kovové nástroje a zemědělské a textilní výrobky. Druhá část expozice byla věnována umění.[7] Jedním z hlavních exponátů se stala monumentální mozaika (10 x 7 m) navržená Kamilem Roškotem. Znázorňovala nejstarší architektonické památky Prahy, především stylizované gotické a románské stavby.[11] Později v letech 1946–1947 se uvažovalo o možnosti převézt mozaiku zpět do Československa, ale vzhledem k vysokým finančním nákladům na dopravu byl tento nápad zamítnut. Mozaika zůstala ve Spojených státech, kde ji krajanský spolek umístil na místní hřbitov.[12]
Reference
editovat- ↑ Zdeněk Lukeš: Dávná krása starých pavilonů. www.earch.cz [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online.
- ↑ NOVÝ Otakar, ŠETLÍK Jiří: Cubr – Hrubý – Pokorný. Praha 1962, s.11
- ↑ HALADA Jaroslav, HLAVAČKA Milan: Světové výstavy: Od Londýna 1851 po Hannover 2000. Praha 2000, s.178, dále jen HALADA
- ↑ ČSDS | Sutnar, Ladislav. csds.cz [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c ČT24. Historie světových výstav. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-01-15]. Dostupné online.
- ↑ KOSTKOVÁ, Kateřina. Hlásí se k odkazu Ladislava Sutnara. Výstava studentů připomíná světovou výstavu v New Yorku z roku 1939, na které se podílel - CZECHDESIGN. www.czechdesign.cz [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online.
- ↑ a b Czechoslovakia Participation - Building - Sketch. NYPL Digital Collections [online]. [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Czechia's iconic world expo pavilions through the years. www.expats.cz [online]. 2023-04-13 [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Edvard Beneš po abdikaci ve Velké Británii a USA 1938-39. Fronta.cz [online]. [cit. 2024-02-16]. Dostupné online.
- ↑ Exterior view of the Czechoslovak pavilion at the New York World's Fair. www.alamy.com [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Czechoslovakia Participation - Mosaic. NYPL Digital Collections [online]. [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HALADA, s.179–180
Externí odkazy
editovat- Fotografie česko-slovenského pavilonu
- Fotodokumentace československé účasti na Světové výstavě 1939 v New Yorku, New York Public Library digital collections
- Jídelní lístek restaurace Old Prague na Světové výstavě 1939 v New Yorku, New York Public Library digital collections