Čchen Čao-pchi

mistr bojového umění Tchaj-ťi čchüan

Čchen Čao Pchi (* 8. dubna 1893, vesnice Čchen-ťia-kou, provincie Che-nan, Čína[3]30. prosince 1972, Čína) byl mistr bojového umění tchaj-ťi čchüan – příslušník 18. generace potomků rodiny Čchen z vesnice Čchen-ťia-kou.[2] [p 1]

Čchen Čao-pchi
Čchen Čao Pchi
Čchen Čao Pchi
Jiná jména (zdvořilostní jméno) Čchen Ťi-fu (Chen Jifu)[1]; (Ji Fu)[2]
Narození 8. dubna 1893[2]
vesnice Čchen-ťia-kou, provincie Che-nan, Čína[3]
Úmrtí 30. prosince 1972[2]
Čína
Příčina úmrtí hepatitida (zánět jater)[2]
Bydliště vesnice Čchen-ťia-kou, provincie Che-nan, Čína[2]
Povolání Učitel a trenér tchaj-ťi čchüan styl Čchen
Titul Mistr 18. generace tchaj-ťi čchüan rodiny Čchen[2]
Děti syn: Čchen Kche-šen[1]; Čchen Jü[1]
Rodiče otec: Čchen Teng-kche[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stručný životopisEditovat

Mistr Čchen Čao Pchi učil umění tchaj-ťi čchüan po celý svůj život.[5] V roce 1928 odešel (na základě pozvání) do Pekingu aby tam jako první (mimo vesnici Čchen-ťia-kou[5]) učil umění tchaj-ťi čchüan.[2] To odhalilo podstatu Čchen stylu tchaj-ťi čchüan široké veřejnosti a ukončilo spory okolo jeho původu.[2]

V roce 1930 byl pozván, aby vyučoval v Nankingu.[5] Po roce 1958, po návratu do vesnice Čchen-ťia-kou, za extrémně obtížných podmínek mistr Čchen Čao-pchi kultivoval novou (19.) generaci.[2] Čtveřice jeho žáků později získala věhlas a popularitu nejen v Číně, ale i za jejími hranicemi. Jsou nazýváni Čtyři Buddhovi bojovníci (s’ ta ťin) a jsou také někdy označovaní za čtyři tygry z Čchen-ťia-kou.[6][7] Jedná se o mistry 19. generace tchaj-ťi stylu rodiny Čchen a jsou to tito muži:

To oni jsou formálními hlavami klanu Čchen a jsou nezpochybnitelnými představiteli tohoto stylu bojového umění.[7] Bojovému umění tchaj-ťi čchüan se věnovali od útlého dětství; všichni mají svoji školu, kterou vedou buď sami nebo jim pomáhá některý z jejich potomků; většina z nich jezdí po světě, kde šíří bojové umění tchaj-ťi čchüan.[7] [p 2]

V roce 1960 získal Čchen Čao-pchi na „národním kongresu bojového umění“ („national martial art convention“) titul Grand Taiji Master (velmistr tchaj-ťi).[5] Do historie bojového umění Čchen tchaj-ťi čchüan se zapsal jako mistr a osobnost vysokých morálních kvalit, který pokračoval ve výuce tradičního umění tchaj-ťi čchüan i navzdory pronásledování během čínské kulturní revoluce.[5]

Podrobný životopisEditovat

Mládí a studiumEditovat

V mládí, jak mu velela rodinná tradice, studoval Čchen Čao-pchi bojové umění tchaj-ťi čchüan a to nejprve od svého otce Čchen Teng-kche (Chen Deng-ke) (17. generace). Po jeho smrti pokračoval ve studiu se svými příbuznými, kterými byli:[3]

  • Čchen Jen-si (Chen Yan Xi) (* 1848 - 1929) (16. generace) (Čchen Jen-si byl otec mistra Čchen Fa-kche) a s
  • Čchen Fa-kche (17. generace) (1887–1957).[2]

Později také studoval teorii tchaj-ťi čchüan pod vedením Čchen Sina (Chen Xin) a Čchen Pchin-sana (Chen Pin San)[3] (16. generace).[2] Za mlada cvičil tchaj-ťi čchüan intenzivně (až 30 sestav denně) a to bez ohledu na chladné nebo horké počasí, které jej od cvičení neodradilo.[2]

Sedm let v provinciíchEditovat

Když mu bylo 21 let (v roce 1914) opustil vesnici Čchen-ťia-kou a cestoval do provincie Kan-su (na severozápadě Číny) a do provincie Che-pej (na východě Číny) a vyučoval zde tchaj-ťi čchüan.[2] Po sedmi letech (v roce 1921) se vrátil zpět do vesnice Čchen-ťia-kou a zastával zde funkci trenéra pro Společnost bojových umění okresu Wen („Wen County Martial Arts Society“).[2]

V PekinguEditovat

V roce 1928 byl pozván do Pekingu aby učil tchaj-ťi čchüan Jüe Jou-šenem (Yue You-shen) – vedoucím lékárny „Tchung Žen Tchang“.[2] Čchen Čao-pchi učil na radnici a na univezitách Čchao-jang a Jü-wen.[2] Celkem učil v sedmnácti různých organizacích, které jej zvaly, aby učil jejich členy.[2]

V NankinguEditovat

V roce 1930 jej pozval primátor města Nankingu [p 3] a tak Čchen Čao-pchi odešel do Nankingu.[2] Čchen Čao-pchi ale nechtěl opustit své pekingské studenty a tak jim navrhl, aby pozvali jeho strýce Čchen Fa-kchea (17. generace) (1887–1957) aby jej v Pekingu zastoupil. V Nankingu Čchen Čao-pchi (na pozici komunálního mistra tchaj-ťi) vyučoval na radnici, v „Čínské zámořské asociaci“ („Overseas Chinese Association“) a v „Národním sdružení pro energetiku a zásobování“ („National Power-Supply Industry Association“).[2] Současně pracoval jako čestný trenér „Ústředního institutu pro bojová umění“ („Central Martial Arts Institute“).[2]

Za druhé světové válkyEditovat

I přes chaos druhé světové války vyučoval Čchen Čao-pchi po celé Číně. V roce 1942 odešel do města Si-an - hlavního města čínské provincie Šen-si - na pozvání předsedy Čang Chan-jinga (Zhang Han Ying). Ten předsedal „Agentuře hydroelektrárny Žluté řeky“ („Yellow River Hydro-Power Electric Agency“).[2] Po válce (v níž vyhrálo Japonsko) doprovázel Čchen Čao-pchi agenturu (jednatelství) do města Kchaj-feng [p 4] a tam se také v roce 1946 přestěhoval a učil tam.[2] Poté, co bylo město Kchaj-feng v roce 1948 osvobozeno, byl Čchen Čao-pchi stár již 55 let ale jeho snaha učit tchaj-ťi čchüan byla silnější než kdykoliv předtím.[2] Dařilo se mu spojit pravidelnou práci s výukou tchaj-ťi čchüan.[2]

Zpátky v ChenjiagouEditovat

V roce 1958 odešel Čchen Čao-pchi do důchodu a vrátil se domů do vesnice Čchen-ťia-kou aby tam učil.[2] V březnu 1958 se zúčastnil „setkání bojových umění“ („Martial Arts Meet“) v provincii Che-nan a umístil se v disciplíně tchaj-ťi čchüan na prvním místě.[2] V roce 1960 se zúčastnil „setkání národních bojových sportů“ („National Martial Arts Meet“), kde byl označen jako „Famous Taijiquan Expert“ (slavný odborník na tchaj-ťi čchüan, velmistr tchaj-ti).[2] V roce 1964 byl zvolen za člena „Národní asociace wu-šu“ („National Wushu Association“).[2]

V roce 1958, když odešel do důchodu, byl stár 65 let.[2] Byl hluboce odhodlán vrátit se do Čchen-ťia-kou, vést tam vesnický spartánský styl života, usadit se tam a předat umění tchaj-ťi čchüan další (tj. 19.) generaci.[2] Poté, co se vrátil do Čchen-ťia-kou, založil na vlastní náklady ve svém domě školu s výukou tchaj-ťi čchüan.[2] Současně také založil výcvikovou třídu v hlavním městě okresu Wen). Tady vyučoval členy vlády, zaměstnance hornické školy a „koučoval“ učitele a studenty. Ale tato renesance bojového umění netrvala dlouho.[2]

Kulturní revoluceEditovat

Když byl Čchen Čao-pchi ve věku 73 let, propukla v Číně v roce 1966 tzv. Velká proletářská kulturní revoluce.[9] Původně zamýšleným účelem měla být modernizace čínské společnosti, ale ve skutečnosti kulturní revoluce přivodila smrt stovkám tisíců lidí, kteří se stali oběťmi vraždění tzv. Rudých gard, rozvrat ekonomiky, všeobecný chaos a obrovské ztráty na kulturním dědictví Číny.[9] Všemi respektovaný a vážený mistr Čchen Čao-pchi byl pranýřován, vystaven ponížení a pokořování.[9] Chrám v Čchen-ťia-kou byl srovnán se zemí, umění tchaj-ťi čchüan bylo ve své kolébce zavrženo a označeno za dekadentní relikt minulosti.[9] Navzdory těmto překážkám se několik jeho věrných žáků (byl mezi nimi i Čchen Čeng-lej) scházelo po nocích aby studovali tajně tchaj-ťi čchüan.[2] Čchen Čao-pchi tak demonstrativně dokazoval, že se nebojí pronásledování a statečně pokračoval ve výuce.[2] Při této příležitosti složil následující verše:[2]

Téměř osmdesát let vyučuji Tchaj-ťi bez ohledu na to, zda cesta vpřed je dobrá nebo špatná. Navzdory kvílení větru i přes liják a mnoho potíží. Jsem rád, že vidím další generaci následovníků, kteří zaplňují moji domovskou vesnici.

—Čchen Čao Pchi, volný překlad veršů z čínštiny, [2]

Nová éra wu-šuEditovat

V roce 1969 skončilo nejhorší období čínské Kulturní revoluce, ale její vliv však i nadál trval prakticky až do Mao Ce-tungovy smrti v roce 1976. Přesto došlo již v roce 1972 k zásadnímu obratu v přístupu čínské vlády k bojovým uměním.[9] Výkony herce, mistra a popularizátora bojových umění Bruce Lee navodily silnou vlnu všeobecného zájmu o čínská bojová umění.[9] Bruce Lee přenesl téma hrdinského čínského kungfu boje na novou úroveň „skutečných“ soubojů.[9] Nastal „návrat ke kořenům“ - hledání starých čínských mistrů. Od roku 1972 se tak začala psát nová éra wu-šu v Číně, když čínská vláda (pod tlakem okolností) dala oficiální podnět k organizovanému cvičení wu-šu na všech úrovních.[9]

Přehlídka wu-shu 1972Editovat

Mistr Čchen Čao-pchi dostal povolení k tréninku skupiny svých studentů z Čchen-ťia-kou pro nadcházející září roku 1972, kdy se za asistence mistra Ču Tchien–cchaje měla konat přehlídka wu-šu.[9] K přehlídce byla vybrána provincie Che-nan a městský okres Teng-feng – místo, kde se nachází klášter Šao-lin.[9] Mistrovi studenti byli na přehlídce wu-šu oceněni řádem zásluh za vynikající výkon.[9] Mistr Čchen Čao-pchi se tak na sklonku svého života dožil svého snu - předat štafetu bojového umění svým žákům.[9]

Podzim roku 1972Editovat

V září roku 1972 Čchen Čao-pchi (ve věku 79 let) ukončil svoji účast na přehlídce wu-šu a zůstal v městě Čeng-čou asi tak dvacet dní.[2] Poté, co nadšenci tchaj-ťi čchüan slyšeli tuto zprávu, přicházeli jeden po druhém s žádostí, aby je naučil metodám tchaj-ťi čchüanu.[2] Mistr byl pln elánu a se zápalem učil svoje milované bojové umění.[2] Celý den bez přestání ukazoval tchaj-ťi čchüan pohyby až se jeho rodina obávala, že se tím příliš vyčerpá a že z toho zeslábne.[2] Rodina se jej snažila v té době mnohokrát od jeho výuky odradit, ale marně - jeho nadšení bylo větší než cokoliv jiného.[2] Mistr měl vždy odpověď:[2]

V uplynulých několika letech jsem trpěl osobními útoky a pronásledováním a vyučoval jsem tajně. Teď, když vláda učení povolila a je tolik horlivých zájemců o studium tchaj-ťi čchüan, jak bych mohl neučit a ignorovat takovouto příležitost?[2]

—Čchen Čao-pchi, volný překlad z čínštiny, [2]

Konec roku 1972Editovat

Ale do vesnice Čchen-ťia-kou se Čchen Čao-pchi dlouho nevracel.[2] Byl přijat do krajské nemocnice s hepatitidou (zánětem jater) ale rychle se zotavil a byl propuštěn.[2] Když opouštěl nemocnici jeho ošetřující lékař jej varoval, že v takto vysokém věku musí věnovat více času odpočinku a že by zatím neměl učit.[2] Pokud by se u něj zánět jater opět objevil nebudou již lékaři pro něj moci nic udělat.[2] Ale Čchen Čao-pchi v učení nemohl přestat. Dne 27. prosince 1972 u něj hepatitida opět propukla a byl přijat znovu do krajské nemocnice.[2] Zemřel 30. prosince roku 1972[2] ve věku 79 let.[3]

Publikační činnostEditovat

Čchen Čao-pchi publikoval několik děl o problematice tchaj-ťi čchüan, ve kterých snadno srozumitelným jazykem osvětlil původní principy a důkladně popsal aspekty celé této problematiky. Takový počin byl v historii tohoto bojového umění poměrně vzácný a Čchen Čao-pchi tak významně přispěl k rozšíření stylu Čchen tchaj-ťi čchüan:[2]

  • „Chenshi Taijiquan Hui Zong“ (Kompendium stylu Čchen tchaj-ťi čchüan) (Příručka stylu Čchen tchaj-ťi čchüan) – publikováno v roce 1935[2]
  • „Taijiquan Ru Men“ (Úvod do Tchaj-ťi čchüan) (Průvodce pro začátečníky) – publikováno v roce 1935[2]
  • „Chenshi Taijiquan Ru Men Tujie“ (Tchajwanská edice předchozí knihy z roku 1935)[2]
  • „Taijiquan Yin Meng“ (Ilustrovaný průvodce Čchen tchaj-ťi čchüan) – publikováno v roce 1962[2]
  • „Chenshi Taijiquan Lilun Shisan Pian“ (13 kapitol o teorii tchaj-ťi čchüan) – nepublikovaný rukopis dokončený v roce 1972[2]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Čchen-ťia-kou je vesnice považovaná za kolébku Čchen tchaj-ťi čchuan, je sídlem rodiny Čchen, po staletí odtud pocházeli mistři bojového umění tchaj-ťi čchüan stylu Čchen (z něho se vyvinuly v průběhu doby další styly: Jang, Wu, Wuu, Sun).[4] Vesnice se nachází v Číně v provincii Che-nan. V současnosti je Čchen-ťia-kou místem tréninku pro žáky a poutním místem pro přívržence a stoupence tohoto bojového umění.[4]
  2. Mistr Čchen Čao-pchi učil sestavy tzv. „staré školy“ (Lao-ťia[8]): sestavy beze zbraně i sestavy s jedním a dvěma meči, kopím a tyčí.[6] Po jeho smrti (1972) se výuky Čtyř Buddhovo bojovníků ujal mistr Čchen Čao-kchuej, který je učil tchaj-ťi čchüan sestavy tzv. „nové školy“ (Sin-ťia[8]) Mistr Čchen Čao-kchuej]] (1928–1981)[7] vyučoval to, co se naučil od svého otce Čchen Fa-kche (17. generace) (1887–1957) v Čhen-ťia-kou.[9] V otevřené třídě Čchen Čao-kchuej každé ráno vyučoval své žáky a po večerech, vždy od šesti do sedmi, dával soukromé lekce Čtyřem Buddhovo bojovníkům[9] Mistr Čchen Čao Kchuej převzal upravené pohyby od svého otce. (Jeho otec rozvinul změny v některých pohybech „staré školy“ (Lao-ťia[8] - a také jiné pohyby přidal. Tyto inovace udělaly cvičení živější, působivější, a také zvýšily jeho účinnost.) Tak byly vytvořeny sestavy známé jako tzv. „nová škola“ (Sin-ťia)[8].[9] Jako doplnění této sestavy přidal Čchen Čao-kchuej také část bohatství z technik čchin-na (qin-na), jimiž byl pověstný, a také další dovednosti, včetně „tlačících rukou“.[9]
  3. Nanking, hlavní město čínské provincie Ťiang-su; patří mezi význačná čínská města. Během několika historických období sloužilo jako hlavní město Číny.
  4. Kchaj-feng, město ve východní části provincie Che-nan na jižním břehu Žluté řeky

ReferenceEditovat

  1. a b c Chen Zhaopi (1893-1972) [online]. [cit. 2018-06-08]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf CHEN KE SEN. My Father, Chen Zhao Pei (by Chen Ke Sen) [online]. [cit. 2018-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-26. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h Chen Zhao Pi (1893-1972) [online]. Taiji Wushu Club Grenoble (http://www.taijigrenoble.com/), 2008-01-01 [cit. 2018-06-09]. Dokument ve formátu *.pdf vhodný ke stažení (krom textu obsahuje i několik fotografií Chen Zhao Pi). Dostupné online. (francouzsky) 
  4. a b c Chen Taijiquan (Čchen tchaj-ťi čchűan) z Chenjiagou (Čchen ťiakou) [online]. Taiji Chen style (Nová Paka), 2013-11-02 [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h i Chen Zhaopei Biography [online]. About the Center for Taiji Studies [cit. 2018-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c KOLÁŘ, Radek. Mistr Zhu Tiancai (*1944, Sien, provincie Šan-si – Čína) [online]. Taiji Akademie, 2018-04-03 [cit. 2018-06-03]. Dostupné online. 
  7. a b c d e KOUTECKÁ, Alena. 4 mistři rodiny Chen – 4 Buddhovi bojovníci [online]. 2017-01-30 [cit. 2018-06-04]. Časopis Vnitřní síla. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-12. 
  8. a b c d 13 forem Sin-ťia ji-lu Čchen Tchaj-ťi čchüan [online]. [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. 
  9. a b c d e f g h i j k l m n o p KOLÁŘ, Radek. Mistr Zhu Tiancai, cesta k mistrovství Tchaj-ťi – kulturní revoluce (2. ze 3 částí) [online]. Taiji Akademie, 2018-04-03 [cit. 2018-06-03]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  • CHEN KE SEN. My Father, Chen Zhao Pei by Chen Ke Sen [online]. 2015-03-25 [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. (anglicky)