Wikipedista:Janport/Pískoviště

Mgr. Pavel Fischer
Pavel Fischer (2017)
4. velvyslanec ČR ve Francii
Ve funkci: 2003 – 2010
Předchůdce	Petr Janyška
Nástupce	Marie Chatardová
Kancelář prezidenta republiky Václava Havla, tiskový odbor, od 1999 politický odbor (ředitel)
Ve funkci: 1995 – 2003
Institut komunikace, Praha (zástupce ředitele)
Ve funkci: 1993 – 2005
Geofyzika n.p. Brno (dělník geofyzikálního průzkumu)
Ve funkci: 1983 – 1984
Stranická příslušnost
Členství	Nestraník
Narození	26. srpna 1965 (58 let) Praha Československo
Choť	Klára Fischerová
Děti	čtyři děti
Alma mater	Univerzita Karlova Ecole Nationale d´Administration (E.N.A.), Paříž
Profese	diplomat, politik
Ocenění	Řád svatého Karla (Monako - 2009) Řád čestné legie (Francie - 2010)
Webová stránka	https://www.pavelfischer.cz/

Pavel Fischer (* 26. srpna 1965 Praha) je  odborník v oblasti domácí a zahraniční politiky, diplomat a manažer, expert na strategické a bezpečnostní otázky. Vyrůstal v Praze Vinohradech a v roce 1990 vystudoval obor francouzština a čeština na Univerzitě Karlově a později si doplnil vzdělání v oblasti státní správy na elitní francouzské škole E.N.A.

5. října 2017 oznámil na tiskové konferenci svůj zájem kandidovat v prezidentských volbách 2018. V listopadu 2017 se díky podpoře 17 senátorů stal jedním z devíti prezidentských kandidátů.

Rodina

Otec Jan Fischer působil od r. 1954 jako vědecký pracovník ve Fyzikálním ústavu Akademie věd. Zabývá se fyzikou elementárních částic a byl dlouhá léta vedoucím oddělení fyziky vysokých energií. Přes omezené možnosti uplatnění způsobené tím, že nebyl členem KSČ, se stal předním odborníkem ve svém oboru. V rámci své bohaté zahraniční vědecké spolupráce pobýval pracovně jak v zemích východní Evropy (Rusko, Rumunsko), tak zejména v Itálii, Švýcarsku, Francii a Německu. Věnoval se také popularizaci vědy, i překlady populárně vědeckých a filozofických titulů. Působil také na Matematicko-fyzikální fakultě UK, kde v roce 1994 získal hodnost universitního profesora. Matka Jana, vystudovaná učitelka hudby a českého jazyka, se velkou část života věnovala výchově čtyř dětí, které se jim postupně narodily. Byli to Tomáš, Markéta, Pavel a Jitka. Později vyučovala hudbu na Střední pedagogické škole v Praze Dejvicích.

Pavel Fischer je ženatý. S manželkou Klárou mají čtyři děti a dlohodobě se věnovali celodenní péči o nejstaršího Vojtěcha, který čelil těžkému postižení, jemuž v roce 2013 podlehl. Barbora studuje na univerzitě a Benedikt a Markéta na gymnáziu. Manželka Klára pracuje v Domácím hospicu Cesta domů.

Pavel Fischer, 2009

Studium a pracovní dráha

V mládí se věnoval hudbě a atletice, byl rovněž nadšeným členem skautského oddílu Pětka Praha, který byl před rokem 1990 registrován jako turistický oddíl mládeže ČSTV. Jeho skautské jméno je Bob. Na Lidové škole umění vystudoval hru na housle, samostatně se pak naučil hře na kytaru. Během studia na gymnáziu Sladkovského náměstí v Praze na Žižkově působil jako houslista v Pražském studentském orchestru a zpíval v Brixiho akademickém sboru, v letech 1988-1989 také ve World Youth Choir.

V letech 1984 až 1990 vystudoval obor francouzština a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V závěrečnou práci obhájil na téma „Několik poznámek k otázce galoromanismu a iberoromanismu katalánštiny". Ve studiu pokračoval na Centre International de Formation Chrétienne v Ženevě (1990–1991), kde se zabýval problematikou migrace a uprchlíků. Na prestižní vysoké škole Ecole Nationale d´Administration (E.N.A.) pro vrcholné státní úředníky v Paříži si doplnil vzdělání v oblasti veřejné správy (1998–1999) a je jedním z několika málo českých absolventů této elitní školy. Podle svých slov mluví plynně francouzsky, anglicky a katalánsky.

Pracovně začínal v letech 1983 až 1984 jako dělník geofyzikálního průzkumu v pražském závodu národního podniku Geofyzika Brno. Po absolvování vysoké školy vyučoval v roce 1990 francouzštinu na pražském Gymnáziu Jana Nerudy. V letech 1991 až 1993 byl osobním sekretářem biskupa Františka Lobkowicze a v letech 1993 až 1995 zástupcem ředitele pražského Institut komunikace.

Během prezidentství Václava Havla působil v Kanceláři prezidenta republiky – nejprve jako tiskový specialista (1995 až 1997), později jako zástupce mluvčího prezidenta (1997 až 1998) a nakonec jako ředitel politického odboru (1999 až 2003). V letech 2003 až 2010 byl českým velvyslancem ve Francii a Monaku. Po návratu do Prahy pracoval jako vrchní ředitel sekce bezpečnostně-multilaterální na Ministerstvu zahraničních věcí ČR, kde se m.j. zabýval kybernetickou bezpečností. Po odchodu z ministerstva působil jako poradce pro strategické a bezpečnostní otázky pro vládní i nevládní sektor. V období 2014-2016 spolupracoval také s českými firmami při exportu do Francie v oblasti městské dopravy a digitální ekonomiky a s nevládními sdruženími Dále je poradcem Náčelníka Generálního štábu Armády ČR pro zahraniční politiku (2016) a Ministra kutury ČR pro oblast zahraniční politiky (2016-2017). V roce 2015 se stal ředitelem Ústavu empirických výzkumů STEM.

Je nositelem monackého Řádu svatého Karla (2009) a francouzského Řádu čestné legie (2010).

Působil v řadě nadací a spolků. V letech 1999-2004 byl předsedou Asociace bývalých českých žáků E.N.A., v období 1999-2003 pak předsedou správní rady Nadace Forum 2000, kde nadále působí. Je členem správní rady Institutu Jacquese Delorse v Paříži, byl členem (2016) expertní pracovní skupiny Institutu Montaigne pro oblast obrany a bezpečnosti. Je také členem Společnosti Ferdinanda Peroutky. V poslední době je také členem správní rady neziskové organizace SIRIRI, která se velmi úspěšně věnuje vzdělávacím programům ve Středoafrické republice.

Kandidatura a politické názory

Kroměřížská výzva ho roku 2016 považovala za možného kandidáta na prezidenta Česka. Zúčastnil se také několika debat možných kandidátů, v Českých Budějovicích, Písku, Ústí na Labem a v Plzni. Dne 5. října 2017, ve výročí narození Václava Havla, oznámil na tiskové konferenci, že získal podporu potřebného počtu senátorů PČR, a tudíž tak oficiálně začíná svou prezidentskou kandidaturu. Podpořili jej senátoři z řad ČSSD, KDU-ČSL, STAN, TOP 09 a nezávislých. Později upřesnil počet senátorů, kteří jej podpořili, na 17.

Pavel Fischer prosazuje orientaci na Západ, je především za co nejsilnější spolupráci se sousedy v EU a další klíčové spojence v rámci NATO, tedy například USA. Jako prezident by chtěl přezkoumat Klausovu amnestii. Podle něj není na prezidentovi, aby stanovoval parametry přijetí euro měny, to je odpovědností vlády. Je proti zákonu o obecném referendu. Nejmenoval by premiérem člověka, který by byl trestně stíhán. Domnívá se, že by Česko mělo přijmout uprchlíky podle kvót EU.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Janport/Pískoviště na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky prezidentské kandidatury

Portály: Lidé | Politika