Wikipedie

Věra Strelcová-Wasserbauerová

Narozena 11.2.1906 v Brně, zemřela 17.7.1981 tamtéž. PhDr., pěvkyně, docentka teorie opery a zpěvu na Janáčkově akademii musických umění v Brně, překladatelka. Práce v oboru, publikovány časopisecky a ve sbornících.
(přesměrováno z Věra Wasserbauerová-Strelcová-Zachová)

Věra Strelcová-Wasserbauerová (11. února 1906 Brno[1] – 17. července 1981 Brno) byla česká operní pěvkyně, hudební pedagožka a překladatelka.[2]

PhDr. Věra Strelcová-Wasserbauerová
Narození11. února 1906
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. července 1981 (ve věku 75 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov (Brno)
Povoláníhudební pedagožka, operní pěvkyně
Národnostmoravská
Alma materUniverzita Komenského, Masarykova univerzita
OceněníVyznamenání Za vynikající práci
Manžel(ka)Ján Strelec, Miloš Wasserbauer
RodičeVladimír Zach, Augusta Zachová
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis editovat

Její rodiče byli Vladimír Zach a Augusta Zachová, rozená Wapinská. Prvním manželem Věry Strelcové-Wasserbauerové byl Ján Strelec[2] (rozvedla se v roce 1938), druhým byl od roku 1942 divadelní režisér Miloš Wasserbauer.[3] V roce 1950 přijala své předchozí příjmení Strelcová.[4]

Věra Strelcová-Wasserbauerová v Bratislavě vystudovala gymnázium (1925), Filozofickou fakultu University Komenského – obor Hudební věda (1929), Hudebně dramatickou akademii – obor Operní a koncertní zpěv (1929), soukromé studium zpěvu u profesora J. Egema. Ve Vídni studovala zpěv u H. Geyrové, v Brně u Marie Fleischerové a Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity – obor Hudební věda (1950).[4]

Zpěvu se věnovala jako sólistka v Brně v Zemském divadle (1933–1947) a v Českém lidovém divadle (1943–1944), v Ostravě v opeře (1944–1946) a pohostinsky v Bratislavě. Věnovala se i koncertnímu zpěvu.[4]

Operní zpěv vyučovala v Hudební dramatické akademii v Bratislavě (1929–1933) a na Konzervatoři v Brně (1945–1951). Od roku 1950 jako docentka na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) vyučovala teorii opery, od roku 1952 i zpěv. V letech 1960–1964 byla vedoucí katedry zpěvu a operní režie a v letech 1958–1968 jako dramaturgyně Operního studia JAMU.[4]

Za druhé světové války byla totálně nasazena v muniční továrně v Tišnově. Věnovala se také překladům z italštiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny. V Bratislavě bydlela na adrese Jiráskovo nábrežie 4,[4] v Brně na Tivoli 1.[2]

Dílo editovat

Operní role (výběr) editovat

  1. Micaela (Georges Bizet: Carmen)
  2. Zerbinetta (Richard Strauss: Ariadna na Naxu, 1931)
  3. Mařenka (Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta)
  4. Esmeralda (B. Smetana: Prodaná nevěsta)
  5. Blaženka (B. Smetana: Tajemství)
  6. Ludiše (B. Smetana: Braniboři v Čechách)
  7. Jitka (B. Smetana: Dalibor)
  8. Katuška (B. Smetana: Čertova stěna)
  9. Anežka (Otakar Ostrčil: Poupě, 1937)
  10. Bystrouška (Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky, 1939)
  11. Pamina (Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna,1939)
  12. Terinka (Antonín Dvořák: Jakobín, 1941)
  13. Jenůfka (L. Janáček: Její pastorkyňa)
  14. Kristýnka (L. Janáček: Věc Makropulos)
  15. Aljeja (L. Janáček: Z mrtvého domu)

Slovenské národní divadlo: role 1–2

Zemské divadlo v Brně: role 3–15

Překlady editovat

  1. oratorium Il ritorno di Tobia [Návrat Tobiase] – Joseph Haydn
  2. opera buffa La serva Padrona [Služka paní] – Giovanni Battista Pergolesi, 1940
  3. opera Čertovo manželství – Ottorino Respighi, 1939
  4. opera Soročinský jarmark – Modest Petrovič Musorgskij, 1940
  5. opera Trojané – Hector Berlioz, 1940
  6. opera Ernani – Giuseppe Verdi
  7. opera Tristan a Isolda – Richard Wagner
  8. písně – M. P. Musorgskij
  9. písně – Igor Stravinskij
  10. písně – Karol Szymanowski

Překlady 1–2[2]

Překlady 2–10[4]

Ocenění editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matrika 17143, sn. 158 [online]. MZA [cit. 2022-10-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 424–425. 
  3. ↑ Matrika 17888, sn. 20 [online]. MZA [cit. 2022-10-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-12-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Věra_Strelcová-Wasserbauerová&oldid=23519620“