Wikipedie

Dalibor (opera)

opera Bedřicha Smetany

Dalibor je opera o třech dějstvích Bedřicha Smetany na libreto Němce Josefa Wenziga v překladu Ervína Špindlera. Smetana ji napsal v letech 1866–1867, premiéru měla 16. května 1868 v Novoměstském divadle v Praze při příležitosti položení základního kamene Národního divadla. Operu dirigoval sám Bedřich Smetana.

Dalibor
Nastudování v Berlíně (1909)
Nastudování v Berlíně (1909)
Základní informace
Žánropera
SkladatelBedřich Smetana
LibretistaJosef Wenzig (překlad Ervín Špindler)
Počet dějstvítři
Originální jazykčeština
Datum vzniku1866–1867
Premiéra16. května 1868, Praha, Novoměstské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Opery Bedřicha Smetany

Opery Bedřicha Smetany
  • z • d • e

Hlavní postavou stejnojmenné opery je postava z české historie – rytíř Dalibor z Kozojed, který byl vězněn za vlády Vladislava II. Jagelonského ve věži Pražského hradu, nazvané podle této události Daliborka.

Osoby a první obsazení editovat

osoba hlasový obor premiéra (16.5.1868)
Vladislav, král český baryton Josef Lev
Dalibor, rytíř tenor Jan Ludevít Lukes
Budivoj, velitel královské hradní stráže baryton Vojtěch Šebesta
Beneš, žalářník bas Josef Paleček
Vítek, posel Daliborův tenor Antonín Balcar
Milada, sestra purkrabího ploškovického soprán Emilie Benevic-Miková
Jitka, selské děvče na statcích Daliborových soprán Eleonora z Ehrenbergů
Soudcové, královští zbrojnoši, poslové a sluhové Daliborovi, lid
Dirigent: Bedřich Smetana, režisér: Josef Jiří Kolár

Děj opery editovat

Odehrává se na Pražském hradě a v okolí roku 1497/1498.

1. jednání editovat

(Hradní dvůr obsazený stráží) Lid s napětím čeká na nádvoří: právě se má sejít královský soud k soudu nad rytířem Daliborem. Mezi přítomnými je Jitka, dívka, které se Dalibor ujal coby sirotka a hledal jí vhodného ženicha. Dnes hrozí, že Dalibor bude odsouzen do vězení či dokonce k smrti. Avšak Jitka je odhodlána s pomocí svých druhů ho osvobodit (scéna se sborem Dnes ortel bude provolán a recitativem a árií Jitky Opuštěného sirotka malého … Ze žaláře pokyne záře).

Slavnostně přicházejí král Vladislav a soudcové. Vladislav předkládá podstatu věci: Dalibor svévolně ruší zemský mír, přepadl se svým vojskem královský hrad Ploškovice a zabil tamějšího purkrabího. Sestra zemřelého, Milada, se obrátila na krále, který vyslal proti Daliborovi vojsko, porazil jeho stoupence a Dalibor se mu musel poddat. Pak dává král slovo Miladě jako žalobkyni (recitativ-arioso Již víte, jak to krásné království). Milada předstupuje a barvitě popisuje Daliborův přepad Ploškovic a to, jak našla svého bratra smrtelně raněného. Pak se jí s pomocí věrného panoše podařilo uniknout. Žádá Daliborovo potrestání (árie Můj duch se děsí … Pohasnul den a v hradě).

Na králův pokyn je přiveden spoutaný Dalibor. Jeho hrdé chování zapůsobí na shromážděné včetně Milady, která měla zprvu strach setkat se s vrahem svého bratra. Král Dalibora vyzývá k obhajobě, ale Dalibor ničeho nelituje a popisuje události ze svého hlediska. Měl milovaného přítele Zdeňka, mistra ve hře na housle. Dalibor již dlouho vedl půtku s městem Litoměřice a v jednom z bojů byl Zdeněk zajat a pak popraven a jeho hlava nabodnuta na kůl na městských hradbách. Dalibor od té doby stíhal zuřivě své nepřátele, a protože Ploškovice Litoměřicům pomáhaly, dobyl je a na purkrabím pomstil Zdeňkovu smrt (recitativ a árie Zapírat nechci, nejsem zvyklý lháti … Když Zdeněk můj ve svatém nadšení). Král jej viní, že své právo prosazoval zločinem, ale Dalibor je odhodlán mstít Zdeňka sám a nikdo mu v tom nesmí stát v cestě – ani sám král, chce-li sedět pevně na svém trůně! Po takové opovážlivosti vynáší soud jasný rozsudek: rytíř má doživotně hynout v žaláři. Daliborovi na životě už nezáleží a odchází se vzpomínkou na Zdeňka, se kterým se brzy shledá (arieta Slyšels to, příteli, tam v nebes kůru?). Lid je očarován udatným rebelem a nejvíce ze všech Milada, která se vrhá králi a soudcům k nohám a prosí o milost pro Dalibora, je však odmítnuta (ansámbl U svých mne zde vidíte nohou! … Pořádek, zákon vlásti musí).

Všichni odejdou, jen Milada je dosud v nenadálém a nevysvětlitelném rozčilení. Pozoruje ji Jitka a osvětlí jí, že to, co Milada cítí, je láska. Získává Miladu pro svůj plán Dalibora osvobodit (Miladin zpěv Jaká to bouře ňadra mi plní a duet Toť láska! … Ze žaláře pokyne záře).

2. jednání editovat

(1. obraz – Silnice v dolním městě s krčmou) Nájemní zbrojnoši popíjejí a prozpěvují si (sbor Ba, nejveselejší je tento svět). Vede je Jitčin milý Vítek. Jitka ho zde vyhledá. Oba se zamilovaně těší se shledání a pak Jitka Vítkovi vypráví svůj plán: Daliborova žalobkyně Milada k němu zahořela láskou, jako žebrácký hoch s varytem se vloudila na hrad a slídí kolem stráží. Až dá svým spojencům zprávu, tu noc mají jít Daliborovi na pomoc (duet Dle této písně poznávám je vždy … Ta duše, ta touha). Zbrojnoši se vracejí, škádlivě zdraví Jitku a ta jim oplácí lichotky. Na chvíli všichni zvážní v myšlence na „svou věc“, v níž doufají zvítězit, ale pak si Vítek odvádí Jitku domů a zbrojnoši se vracejí do krčmy, již hodlají vypít do dna (ansámbl Ba, nejveselejší je tento svět … Sláva tobě, Vítka nevěsto milá).

(2. obraz – Vnitřní prostora hradu s bytem žalářníka) Velitel královské stráže Budivoj klade žalářníkovi Benešovi na srdce nejvyšší ostražitost: Dalibor má odhodlané stoupence, kteří by se ho mohli pokusit osvobodit. S podezřením hledí na procházející Miladu v přestrojení za chlapce. Beneš vypráví, že je to žebravý hoch, kterého se ujal a vzal ho za sluhu – žije sám a těší ho chlapcův zpěv. Když Budivoj odejde, stěžuje si Beneš na truchlivý život žalářníka (dialog Největší bedlivosti třeba a Benešova árie Ach, jak těžký žalářníka život jest).

 
Plakát inzerující premiéru Dalibora 16. května 1868 v Novoměstském divadle v Praze

Milada přibíhá s košem potravin a hlásí, že je všechna práce hotova. Beneš má však ještě jeden úkol, než zasedne k večeři. Vypráví Miladě, že dole v kobce strádá rytíř Dalibor, který ho v zoufalství často prosil o nějaké housle. Beneš chápe – který Čech by hudbu neměl rád – a proto mu chce donést svůj vlastní starý nástroj. Milada se nabízí, že je odnese sama, a Beneš souhlasí. Zatímco odchází hledat nástroj, Milada jásá nad dlouho očekávanou příležitostí a prosí Boha o svobodu pro Dalibora jejím přičiněním (duet Hotovo všechno, recitativ Ještě mám cos na starosti a Miladina árie Jak je mi?). Beneš se vrací, předává Miladě housle a komentuje její rozechvění, které Milada vysvětluje očekáváním radosti rytíře nad houslemi. Beneš a Milada se tedy rozcházejí (scéna a duet Zde jsou ty housle! … Ano, bude míti radost).

(3. obraz – Tmavý žalář) Dalibor spí a zdá se mu o Zdeňkovi hrajícím na housle (instrumentální mezihra s houslovým sólem). Dalibor se budí a touží po Zdeňkově přítomnosti, nebo alespoň po nástroji, který by mu ho připomínal (árie Nebyl to on zas? Nebyl to zas Zdeněk?). Objeví se Milada a předává mu kýžené housle. Dalibor se jich hned zmocní, vine je k srdci a oslovuje Zdeňka. Pak si ale všimne chlapce, který je přinesl, a ptá se ho, kdo je. Milada se mu dává poznat jako žena, která ho z pomsty udala, ale teď toho lituje a chce mu pomoci na svobodu. Dalibor jí promíjí a náhradou za zabitého bratra chce Miladě být „bratrem, přítelem a vším“. Oba si padají do náruče k věčnému svazku duší (dialog Vám tento chudý dárek z ruky mé a duet Ó nevýslovné štěstí lásky).

3. jednání editovat

(1. obraz – Královská síň) Budivoj přednáší králi a jím svolaným soudcům zprávu o vzpouře chystané za účelem osvobození Dalibora (zpěv Přeslavný králi, pánové přejasní!). Jako svědka povolává Beneše, který vypráví o mládenci, jehož přijal do služby. Ukázalo se však, že to byl zrádce a vyzvědač; dnes zmizel a zanechal jen měšec s úplatkem za mlčení, který však službě oddaný – a mladíkovou zradou zdrcený – Beneš nemůže přijmout (árie Beneše Čtyřicet let již tomu bude). Vladislav předává věc k rozhodnutí soudcům a stranou si stýská na obtížný život panovníka, který by rád v míru plnil své povinnosti k blahu národa, ale je nucen i bojovat a trestat (recitativ a árie V tak pozdní dobu povolal jsem vás … Krásný to cíl, jenž panovníku kyne). Soudcové mezitím došli k závěru: nechat Dalibora naživu je nebezpečím pro stát, proto je třeba ho ihned potají popravit. Vladislav vznáší námitky, ale ustupuje argumentu, že bez Daliborovy smrti nebude v zemi míru. Stanoví však podmínku, aby poprava byla přiměřená Daliborovu stavu (scéna Jste již u konce? … Vidím, že milost slabostí by byla).

(2. obraz – Daliborův žalář) Dalibor zbavený okovů stojí u okna s prořezanými mřížemi. Dnešní noci má utéci a vzrušeně se hotoví k dokonání pomsty za Zdeňka (árie Toť třetí noc, kterou mi naznačila … Ha, kým to kouzlem). Ale když má dát houslemi smluvené znamení, praskne mu struna – a vzápětí vchází Budivoj se strážemi a sděluje Daliborovi, že zrada byla odhalena. Dalibor strne, ale s úlevou se dozvídá, že „chlapec“ beze stopy zmizel. Budivoj mu pak oznamuje bezprostředně nadcházející popravu. Dalibor je nejprve překvapen a zděšen, pak se ale vzchopí a odchází na smrt hrdě a směle (dialog Ha, ký to ďas? , árie Nuž, buď si tak! a pochod).

(3. obraz – Před věží, noc) Milada, Jitka, zbrojnoši a zvědavý lid čekají nedočkavě na Daliborův signál. Tu ale zazní umíráček a zpěv mnichů provázejících Dalibora na popraviště. Milada seznává, že Dalibor byl prozrazen, a vede zbrojnoše do zoufalé bitvy (scéna Milady, Jitky a sboru Nezaslechli jste ještě houslí zvuky?, sbor mnichů Život je pouhý klam a mam a Miladin zpěv Ha, on je prozrazen). Lid sleduje a dohaduje se výsledku (sbor žen Jako lvi v příval boje).

Po chvíli z hradu vychází Dalibor – podařilo se ho osvobodit, ale Milada byla smrtelně zraněna a umírá Daliborovi v náručí. Jitka a ostatní ženy nad Miladou truchlí (duet Dalibora a Milady Milado! – Kde jsem to? a sbor žen Hle, ta rajská Vesny růže). Z hradu vystupuje Budivoj s vojskem, které nad Daliborovými zbrojnoši zvítězilo. Vyzývá Dalibora, aby se vzdal, ale ten se s nimi dává do beznadějného boje a vzápětí klesá mrtev s nadějí na setkání se Zdeňkem i s Miladou na onom světě (závěrečná scéna Nepřátel zástup poražen a zbit).

Nahrávky editovat

Filmové zpracování editovat

V roce 1956 natočil režisér Václav Krška stejnojmenné filmové zpracování opery.

Dílo online editovat

  • WENZIG, Josef. Dalibor. Praha: vl.n., 1868. Dostupné online. Původní vydání libreta ke Smetanově opeře, poprvé provozované „při slavnosti položení základního kamene k velikému národnímu divadlu v Praze, dne 16. května 1868“. 
  • Toulky operou: Dalibor – Bedřich Smetana – synopse a libreto

Reference editovat

  1. ↑ Archivní a programové fondy Českého rozhlasu [online]. Český rozhlas [cit. 2011-02-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archivní a programové fondy Českého rozhlasu [online]. Český rozhlas [cit. 2011-02-03]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • SMETANA, Bedřich. Studijní vydání děl Bedřicha Smetany V. Dalibor (kritická edice). Praha: Společnost Bedřicha Smetany, 1945. 
  • RYCHNOVSKY, Ernst. Dalibor. Berlin: [s.n.], 1907. 
  • NEJEDLÝ, Zdeněk. Zpěvohry Smetanovy. Praha: [s.n.], 1908. 
  • OČADLÍK, Mirko. Smetana – Dalibor: výklad opery. Praha, Brno: Melantrich, 1938. 32 s. 
  • PRAŽÁK, Přemysl. Smetanovy zpěvohry II : Dalibor, Libuše. Praha: Za svobodu s. s r.o., 1948. 255 s. 
  • PALA, František. Smetanův Dalibor. Praha: Osvěta, 1952. 39 s. 
  • ZICH, Jaroslav. Instrumentace Smetanova Dalibora: esteticko-theoretická studie. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957. 112 s. 
  • CLAPHAM, John. Dalibor, an Introduction. Opera. 1976, roč. 27, s. 890–897. Dostupné online. (anglicky) 
  • ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Bedřich Smetana, s. 33–40. 
  • JIRÁNEK, Jaroslav. Smetanova operní tvorba I. Od Braniborů v Čechách k Libuši. Praha: Editio Supraphon, 1984. 440 s. 
  • ZVARA, Vladimír. Príznačné motivy v Smetanovom Daliborovi. Hudební věda. 1992, roč. 29, čís. 4, s. 316–326. Dostupné online. ISSN 0018-7003. 
  • JUNG, Hermann. Wagner und Smetana: zur musikdramatischen Konzeption in Lohengrin und Dalibor. In: MACEK, Petr. Das internationale musikwissenschaftliche Kolloquium „Richard Wagner – Nationalkulturen – Zeitgeschichte“. Brno: Masarykova univerzita Brno a Bärenreiter Editio Supraphon, 1996. S. 109–123. (německy)
  • OTTLOVÁ, Marta. Smetanův Dalibor jako tragická opera. In: LORENZOVÁ, Helena; PATRASOVÁ, Taťána. Fenomén smrti v české kultuře 19. století. Plzeň: [s.n.], 2001. S. 230–237.
  • TYRRELL, John. Czech Opera. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-34713-6. (anglicky) 
  • OTTLOVÁ, Marta. Smetana Bedřich. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2006. Dostupné online. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 488–502.
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 671–674. 

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dalibor_(opera)&oldid=23292417“