Stingray (torpédo)
Stingray je britské lehké 330mm torpédo vyráběné společností GEC-Marconi, kterou později odkoupila firma BAE Systems. Začalo se používat v roce 1983 a dnes je ve výzbroji Britského královského námořnictva, Norského královského námořnictva, Thajského královského námořnictva, Rumunského námořnictva a Marockého královského námořnictva.
| Stingray | |
|---|---|
 | |
| Typ | lehké torpédo |
| Místo původu |  Spojené království |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1983-dosud |
| Používána | 5 zemí světa |
| Historie výroby | |
| Výrobce | BAE Systems |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 267 kg[1] |
| Délka | 2,6 m |
| Účinný dostřel | 8-11 km |
| Průměr | 330 mm |
Vývoj editovat
V 50. letech 20. století bylo Britské královské námořnictvo vyzbrojeno britskými torpédy Mk 30, která byla shazována ze vzduchu. Jednalo se o pasivní samonaváděcí zbraně, které se spoléhaly na detekci hluku z ponorkových cílů. S poklesem hladiny hluku z ponorek se však tyto zbraně staly neúčinnými. Návrh britského torpéda Mk 31, které mělo využívat aktivní echolokační sonar, nebyl vládou schválen k výrobě. V šedesátých letech byla pro Royal Navy zakoupena americká torpéda Mk 44, která tuto úlohu plnila, a později byla nahrazena americkými torpédy Mk 46.
Snaha nebýt závislý na nákupu amerických torpéd vedla v roce 1964 k zahájení výzkumného programu vývoje britského torpéda. Původně bylo označeno jako NASR 7511 (Naval and Air Staff Requirement), koncem 70. let 20. st. bylo označeno jako torpédo Sting Ray.
Konstrukce editovat
Konstrukční studie z poloviny 60. let navrhovaly, aby za bojovou hlavicí byla umístěna nádrž s polyethylenglykolem. Tento polymer by se vylučoval na přídi torpéda, aby se snížil součinitel odporu vzduchu. Experimenty s torpédy poháněnými vztlakem v roce 1969 ukázaly snížení součinitele odporu až o 25 %. V roce 1969 však byl tento plán zamítnut ve prospěch nesení větší baterie.
Naváděcí systém vyvinutý v polovině 60. let obsahoval rotující magnetický disk, na němž byly vyleptány akustické algoritmy, ale ten byl nahrazen technologií integrovaných obvodů, protože disk někdy nevydržel náraz zbraně do moře při odpálení z velké výšky.
Původní koncepce hlavice počítala s jednoduchou všesměrovou výbušnou náloží. Studie ze 70. let však ukázaly, že by byla nedostatečná proti velkým ponorkám s dvojitým trupem, které tehdy vstupovaly do služby. Při výrobě zbraně byla použita hlavice se směrovanou energií.
V roce 1976 musely být návrhy zcela přepracovány. Výměna projektu za nákup hotového amerického torpéda nepřipadala v úvahu, protože se očekávalo, že torpédo bude lepší, a navíc by bylo celé navrhnuté a vyrobené ve Velké Británii.
Výroba editovat
Torpédo bylo vyráběno v závodech MSDS v Nestonu v hrabství Cheshire a MUSL ve Farlingtonu a Waterlooville u Portsmouthu. Naváděcí systémy vyráběla firma Sperry Gyroscope Company.
Nasazení editovat
Původní provozní verze torpéda (Sting Ray Mod 0) je oficiálně jako ta, která vstoupila do služby v roce 1983, ačkoli kniha Marka Higgitta Through Fire and Water (2013), která vypráví příběh britské fregaty HMS Ardent během války o Falklandy, uvádí, že operační torpéda Stingray byla na loď převedena těsně před jejím vyplutím 19. dubna 1982 za podmínek velkého utajení. Je poháněno tryskovým čerpadlem poháněným elektromotorem. Energii dodává hořčíková / stříbro-chloridová baterie. Způsob pohonu kombinuje vysokou rychlost, hloubkové ponory, obratnost a nízkou hladinu hluku. Informace o cíli a prostředí poskytuje zbrani odpalovací platforma. Po vypuštění funguje autonomně, taktický software vyhledá cíl pomocí aktivního sonaru a poté jej bez další pomoci navádí. Software je navržen tak, aby se vypořádal s použitím protiopatření ze strany cíle. Zbraň je určena k odpálení z letadel s pevným nebo rotujícím křídlem a z hladinových válečných lodí proti ponorkovým cílům.
Vývoj torpéda stál 920 milionů liber. Torpédo Mark 24 Tigerfish odpalované z ponorek rovněž překročilo svůj původní rozpočet.[2]
Uživatelé editovat
Technické specifikace editovat
- Průměr: 330 mm
- Hmotnost: 267 kg
- Hmotnost bojové hlavice: 45 kg
- Délka: 2,6 m
- Maximální rychlost: 45 uzlů (83 km/h)
- Dosah: 8-11 km
- Operační ponor: 800 m
- Naváděcí systém: aktivní/pasivní sonar
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sting Ray (torpedo) na anglické Wikipedii.
- ↑ Sting Ray [online]. weaponsystem.net [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ BAE Sting Ray Torpedo [online]. seaforces.org [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. (angličtina)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sting Ray na Wikimedia Commons
