Sergej Vojcechovský
Sergej Nikolajevič Vojcechovský (rusky Сергей Николаевич Войцеховский; 28. října 1883 Vitebsk – 7. dubna 1951 Ozerlag) byl československý legionář a generál ruského původu.
| Sergej Vojcechovský | |
|---|---|
 Generál Vojcechovský v roce 1938 | |
| Narození | 28. října 1883 Vitebsk  Ruské impérium |
| Úmrtí | 7. dubna 1951 (ve věku 67 let) Ozerlag  Sovětský svaz |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | armádní generál |
| Doba služby | 1902-1939 |
| Sloužil | Ruská říše
 Československá republika |
| Války | První světová válka Ruská občanská válka |
 multimediální obsah na Commons | |
Život editovat
Sergej Vojcechovský pocházel ze šlechtické rodiny s polskými kořeny a jeho předci působili jako důstojníci v carské armádě. Po vystudování reálného gymnázia nastoupil studia na vojenském učilišti, které ukončil v roce 1904. V srpnu 1909 se oženil s dcerou svého velitele a po dalších studiích působil jako důstojník v Moskvě a v Charkově, ze kterého byl po začátku první světové války přesunut na frontu. Za účast v bojích byl mnohokrát vyznamenán a 8. září 1917 se stal náčelníkem štábu Československé střelecké divize.
Po Bachmačské bitvě se účastnil prvního sjezdu Československého vojska na Rusi, který se konal v květnu 1918 v Čeljabinsku. Po tzv. Čeljabinském incidentu se jako velitel pluku zasadil o jeho úspěšné řešení dvojím dobytím města Čeljabinska z rukou bolševiků.[1]
Po odchodu většiny ruských důstojníků z Legií a jejich nahrazení československými veliteli jako jeden z mála ruských velitelů v Legiích zůstal a účastnil se bojů na Transsibiřské magistrále s Rudou armádou. Ke konci roku 1918 již v hodnosti generála bojoval proti bolševikům v rámci Kolčakovy armády. V roce 1920 odcestoval na Krym, kde se zařadil do Wrangelových vojsk, v jejichž rámci se po porážce Rudou armádou podílel na evakuaci zraněných a nemocných do Istanbulu.[2]
V roce 1921 odcestoval do Československa, kde se stal 1. května 1921 příslušníkem československé armády jako generál V. hodnostní třídy. Dne 20. ledna 1922 mu bylo uděleno československé státní občanství. V rámci československé armády stále povyšoval, v roce 1929 mu byla udělena hodnost armádní generál.
V době Mnichovské krize velel I. armádě a zastával názor, že armáda by se měla postavit proti rozhodnutí politiků kapitulovat. Po obsazení zbytku Československa německou armádou byl 1. dubna 1939 pensionován[zdroj?] a zapojil se do činnosti odbojové organizace Obrana národa.[3] Během německé okupace Českých zemí byl pod stálým dozorem gestapa.
Dne 12. května 1945 byl zatčen v Praze (v ulici Konviktská č. p. 263)[4] komandem NKVD, a přestože byl československý občan, byl zavlečen do Sovětského svazu. Zemřel 7. dubna 1951 v ústřední nemocnici gulagu Ozerlag v Tajšetském okrese. Jako příčina smrti byla ve vězeňském spise uvedena „tuberkulóza a sešlost věkem“. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jednu z častých (často formálně uváděných) diagnóz úmrtí, není případná skutečná příčina generálova úmrtí známa.[5] Jeho ostatky se údajně nacházejí v bezejmenném hrobě č. 4-36 na hřbitově u centrální nemocnice.[6] Československá vláda proti jeho únosu, stejně jako proti únosu řady jiných ruských, ukrajinských aj. protikomunistických emigrantů v květnu 1945 do Sovětského svazu, nikterak neprotestovala.[zdroj?]
Dne 28. října 1997 obdržel Sergej Vojcechovský in memoriam Řád Bílého lva I. stupně.
Pamětní desky editovat
- Sergej Vojcechovský má v Brně, v ulici Údolní 53/3, na budově bývalého zemského vojenského velitelství pamětní desku.[8] Na brněnské pamětní desce je nápis: V TÉTO BUDOVĚ / PŮSOBIL V LETECH 1930–1935 / JAKO ZEMSKÝ VOJENSKÝ VELITEL V BRNĚ / ARMÁDNÍ GENERÁL / SERGEJ VOJCECHOVSKIJ // následuje jeho stručný životopis (uvádíme již bez dělicích znaků „/“): NARODIL SE 29. ŘÍJNA 1883 VE VITEBSKU. PO ABSOLVOVÁNÍ CARSKÉ NIKOLAJEVSKÉ AKADEMIE GENERÁLNÍHO ŠTÁBU V PETROHRADU BOJOVAL V ŘADÁCH RUSKÉ ARMÁDY V PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE. V ROCE 1917 BYL PŘEVEDEN K ČESKOSLOVENSKÉMU VOJSKU NA RUSI. STAL SE ČLENEM PROZATÍMNÍHO VÝKONNÉHO VÝBORU LEGIÍ A ČLENEM JEHO VOJENSKÉHO KOLEGIA. V ROCE 1918 SE PŘIPOJIL K SILÁM BOJUJÍCÍM S BOLŠEVIKY A BYL VRCHNÍM VELITELEM RUSKÉHO VOJSKA NA SIBIŘI. V ROCE 1920 OPUSTIL RUSKO. V ROCE 1921 BYL PŘIJAT DO ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY A OD ROKU 1927 ZASTÁVAL FUNKCI ZEMSKÉHO VOJENSKÉHO VELITELE V BRNĚ. OD ROKU 1935 BYL VOJENSKÝM VELITELEM V PRAZE. PO NĚMECKÉ OKUPACI SE PODÍLEL NA ZALOŽENÍ „OBRANY NÁRODA“. 12. KVĚTNA 1945 BYL Z ČESKOSLOVENSKA ODVLEČEN DO SOVĚTSKÉHO SVAZU. BYL VĚZNĚN V JEDNOM Z NEJVĚTŠÍCH KOMUNISTICKÝCH KONCENTRAČNÍCH TÁBORŮ OZERLAG V SIBIŘSKÉM TAJŠETU. ZAHYNUL 7. DUBNA 1951.
pamětní deska v Údolní ulici[8]
- Další pamětní desku má Sergej Vojcechovský v Praze, v ulici Konviktská, na budově Střední průmyslové školy Strojní.[7] [p 1] Pamětní deska měla být původně umístěna na sousední budově (na adrese: Konviktská 263/5; 110 00 Praha 1 – Staré Město), kde dříve bývalo zemské vojenské velitelství, v současnosti (2019) zde sídlí vícehvězdičkový hotel (Rezidence Bologna); jeho majitel odmítl instalaci desky s odůvodněním, že by mu odrazovala zákazníky.[7][4][9] Na pražské pamětní desce je nápis: V TÉTO ULICI / V OBJEKTU ČP. 263 / BYL 12. KVĚTNA 1945 ZATČEN / SOVĚTSKÝMI ORGÁNY / LEGIONÁŘ / A ZEMSKÝ VELITEL V PRAZE / ARMÁDNÍ GENERÁL / SERGEJ NIKOLAJEVIČ / VOJCECHOVSKÝ / (28. ŘÍJNA 1883 - 7. DUBNA 1951) // PO ODVLEČENÍ / DO SOVĚTSKÉHO SVAZU / ZEMŘEL V GULAGU / NA NÁSLEDKY VĚZNĚNÍ.
pamětní deska v Konviktské ulici[7]
Vyznamenání editovat
|
Pamětní medaile na Rusko-japonskou válku 1904-1905, světlý bronz |
|
Pamětní medaile k 100. výročí Vlastenecké války 1812 |
|
Řád svatého Stanislava, III. třídy |
|
Pamětní medaile k 300. výročí panování Romanovců |
|
Řád svaté Anny, IV. třídy |
|
Řád svatého Stanislava, II. třídy s meči |
|
|
Řád svaté Anny, II. třídy s meči |
|
|
Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí |
.png){kind=small}
|
Řád svatého Vladimíra, IV. třídy s meči a mašlí |
|
|
Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí |
|
Válečný kříž |
|
Řád za vynikající službu |
|
|
Řád svatého Vladimíra, III. třídy s meči |
.png){kind=small}
|
Řád svatého Jiří, IV. třída |
|
Řád svatého Jiří, III. třída |
|
Řád sokola, vojenská skupina s meči |
|
Československý válečný kříž 1914–1918 |
|
Československá medaile Vítězství |
|
Československá revoluční medaile |
|
Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník |
|
Řád svatého Sávy, II. třída – velkodůstojník |
|
Řád čestné legie, III. třídy – komandér |
|
|
Řád svatého Sávy, I. třída – velkokříž |
|
Řád rumunské hvězdy, I. třídy – velkokříž |
|
Řád jugoslávské koruny, I. třídy |
|
Řád Bílého lva, III. třídy – vojenská skupina |
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ GPS souřadnice pražské pamětní desky: 50°05′00″ s. š., 14°24′56″ v. d..
Reference editovat
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3
- ↑ FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7. S. 338.
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 190–193.
- ↑ a b Pamětní deska Sergej Nikolajevič Vojcechovský | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné online.
- ↑ BYSTROV, Vladimír. Osud generála : komentář k některým dokumentům o životě a tragickém konci Sergeje Vojcechovského. Praha: Academia, 2007. 580 s. ISBN 978-80-200-1535-8. S. 514.
- ↑ Bc. Martin Brabec - Velitelé čtyř armád (Válka revue speciál - Boj o Československo, Extra Publishing Brno, 2012)
- ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří; ZAHRADNÍČEK, Aleš. Pamětní deska Sergej Nikolajevič Vojcechovský [online]. Umístění: Praha 1, Konviktská, budova Střední průmyslové školy Strojní (SPŠ Strojní): Spolek pro vojenská pietní místa, 2017-05-19 [cit. 2019-09-18]. Centrální evidence válečných hrobů: není evidován. Dostupné online.
- ↑ a b ŠŤASTNÝ, Ivo; JEDLIČKA, František. Pamětní deska Sergej Nikolajevič Vojcechovský [online]. Umístění: Brno, Údolní 53/3, Brno - Stránice, budova bývalého Zemského vojenského velitelství: Spolek pro vojenská pietní místa, 2005-09-21 [cit. 2019-09-18]. Centrální evidence válečných hrobů: není evidován. Dostupné online.
- ↑ Pamětní deska významného generála by mi odradila zákazníky, říká hoteliér | Domov. Lidovky.cz [online]. 2016-11-23 [cit. 2019-09-12]. Dostupné online.
Literatura editovat
- BYSTROV, Vladimír. Osud generála : komentář k některým dokumentům o životě a tragickém konci Sergeje Vojcechovského. Praha: Academia, 2007. 580 s. ISBN 978-80-200-1535-8.
- FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7.
- PRECLÍK, Vratislav. T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4-8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Vojcechovský na Wikimedia Commons 
Osoba Sergej Vojcechovský ve Wikicitátech- Sergej Vojcechovský, životopis na Válka.cz
- Pořad Českého rozhlasu Plus O hranicích se nediskutuje. Hranice se brání!, obsahuje řadu podrobných informací o kariéře Sergeje Vojcechovského, o jeho postoji k prezidentu Benešovi a o jeho zavlečení do Sovětského svazu.
