Robert Vobrátilek
Gen. JUDr. Robert Vobrátilek (2. června 1886 Choceň[1] – 7. prosince 1956 Praha), byl československý generál, účastník první světové války.
| Robert Vobrátilek | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. června 1886 Choceň  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 7. prosince 1956 (ve věku 70 let) Praha  Československo |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | generál |
| Doba služby | 1909 - 1910 , 1914 - 1940 |
| Sloužil | Rakousko-uherská armáda .svg){kind=small} Československá armáda |
| Války | I. světová válka |
| Bitvy | Bitva u Zborova, Bitva u Bachmače, Bitva o Penzu, Bitva u Lipjag, Bitva u Bezenčuku |
 multimediální obsah na Commons | |
Život editovat
Narodil se 2. června 1886 v Chocni v rodině železničáře Františka Vobrátilka. Obecnou školu absolvoval v Chocni a poté studoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě. V roce 1906 ukončil středoškolské studium a dál pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy[2] v Praze. V roce 1909 nastoupil do školy rezervních důstojníků při 98. pěším pluku v Josefově jako jednoroční dobrovolník. V roce 1911 zakončil univerzitu dvěma státními zkouškami. V roce 1912 se oženil a působil jako redaktor časopisu "Východočeský kraj" ve Vysokém Mýtě.
Jako rezervní důstojník nastoupil koncem července 1914 v důsledku mobilizace k určeném vojenskému útvaru[3]. Koncem roku 1914, již v hodnosti poručíka byl jako velitel roty C. k. pěšího pluku č.36 vyslán na ruskou frontu. V květnu následujícího roku se dostal v "Sinavě", v Haliči do ruského zajetí. Jeho poslední pobyt v zajetí byl ve vesnici "Msensk", v Orlovské gubernii. Začátkem roku 1916 vstoupil Robert Vobrátilek dobrovolně do srbské armády, s níž jako podporučík Srbského dobrovolnického sboru, 1.dobrovolnické divize, 1.pěšího pluku účastnil bojů v Dobrudži. V srpnu 1916 byl zraněn a následně odvezen do oděského lazaretu. Po vyléčení se vrátil na frontu, ale koncem září 1916 byl opětovně zraněn. Po vyléčení byl v únoru roku 1917 povýšen do hodnosti poručíka srbské armády. V srbské armádě odsloužil celkem 7 a půl měsíce. Dne l0. března 1917 přešel do československých legií v Rusku. Byl přidělen k 9. rotě l2. střeleckého pluku s hodností podporučíka ruské armády. Krátce na to se stal velitelem 2. roty 3. střeleckého pluku a koncem května roku 1917 velitelem 1. praporu III. pluku, s nímž se účastnil bitvy u Zborova. V bitvě utrpěl vážné zranění, které jej na čas vyřadilo z bojů. V srpnu 1917 se však uzdravil, avšak s těžkým zrakovým defektem se vrátil na bojiště. Byl zařazen do 1. čs. střelecké divize a stal se velitelem 3. praporu 4. střeleckého pluku. S ním se účastnil bitvy u Bachmače, kde se významně podílel na úspěšných bojích. V dubnu 1918 bojoval spolu s por. Janem Gayerem u Penzy, Bezenčuku a Lipjag. Po těžkém zranění por. Gayera převzal v červnu 1918 velení celého pluku a s ním dobyl Samaru, Syzraň a Nikolajevsk. V srpnu 1918 byl Robert Vobrátilek povýšen do hodnosti kapitána. V dubnu 1919, již v hodnosti majora přešel Robert Vobrátilek do štábu Československých legií na Rusi a stal se vojenským velitelem Irkutska a později posádkovým velitelem v Charbinu. Teprve 20. října 1920 opustil své poslední působiště na východě a vrátil se do vlasti.
Po návratu z Ruska byl povýšen do hodnosti podplukovníka a pracoval na Zemském vojenském velitelství v Praze. Následně byl od února 1924 již v hodnosti plukovníka na Ministerstvu národní obrany. Od roku 1932 vedl presidiální odbor tohoto ministerstva a svou vojenskou kariéru završil v roce 1933 povýšením na generála československé armády.
Za nacistické okupace v letech 1939–1945 prokázal generál Vobrátilek významnou aktivitu ve skrytém domácím odboji. Byl předsedou správní rady Akciové společnosti Sázava, která zakládala a provozovala ozdravovny, dále byl členem ilegální skupiny domácího odboje KAR a zároveň i členem odbojové organizace ŘÍP.
V roce 1945 se přihlásil znovu do aktivní služby, byl však poslán na dovolenou a poté penzionován. V roce 1951 byl gen. Robert Vobrátilek v důsledku vyhlášky nucen opustit svůj byt v pražských Střešovicích a byl odsunut do obce Těchonín. V tomto roce mu také byla zastavena výplata důchodových dávek a na jedno období i lístky na potraviny. Přes všechny tyto životní trable si obec Těchonín velmi oblíbil. Byl často navštěvován spolubojovníky z legií a svojí početnou rodinou. Generál JUDr. Robert Vobrátilek zemřel 7. prosince 1956 ve Vojenské nemocnici v Praze na mozkovou mrtvici a byl pohřben na bubenečském hřbitově.
Vyznamenání editovat
|
Řád sv. Jiří, 4. třídy |
.png){kind=small}
|
Řád svatého Vladimíra, 4. třídy s meči a mašlí |
|
Válečný kříž |
.jpg){kind=small}
|
Válečný záslužný kříž |
|
Československý válečný kříž 1914–1918 |
|
Československá revoluční medaile |
|
Vojenský kříž |
|
Řád rumunské koruny, IV. třídy – Důstojník |
|
Pamětní Kříž na válku 1916-1919 |
|
Československá medaile Vítězství |
|
Pamětní medaile na válku 1914-1918 |
|
Řád Vytisova kříže, velkokříž komandéra II. třídy |
|
Řád svatého Sávy, III. třídy - komandér |
|
Řád Polonia Restituta, III. třídy – Velitel |
|
Řád čestné legie, V. třídy – kavalír |
|
Řád Fénixe, III. třídy |
|
|
Řád rumunské koruny, II. třídy – Velkodůstojník |
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1883-1896 v Chocni , sign.3141, ukn.3385, str.99. Dostupné online
- ↑ Matriky Univerzity Karlovy, inv. č. 5, Matrika doktorů Univerzity Karlovy V. (1922–1924), strana 2230, Vobrátilek Robert
- ↑ Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka – Vobrátilek Robert
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Vobrátilek na Wikimedia Commons - Vobrátilek Robert generál
- Klub přátel pplk. Karla Vašátky, Vobrátilek Robert
- Obec Těchotín – historie a současnost, Generál prvorepublikové armády občanem Těchonína
