Wikipedie

Pablo Carreño Busta

španělský tenista
(přesměrováno z Pablo Carreño)

Pablo Carreño Busta (* 12. července 1991 Gijón) je španělský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál sedm turnajů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet tři titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[2]

Pablo Carreño Busta
Pablo Carreño Busta na French Open 2019
Pablo Carreño Busta na French Open 2019
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Datum narození12. července 1991 (32 let)
Místo narozeníGijón, Španělsko[1]
BydlištěBarcelona, Španělsko[1]
Výška188 cm[1]
Hmotnost74 kg[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek15 249 901 USD
Dvouhra
Poměr zápasů268–212
Tituly7 ATP, 11 challengerů, 12 Futures
Nejvyšší umístění10. místo (11. září 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2018, 2019, 2022)
French Openčtvrtfinále (2017, 2020)
Wimbledon1. kolo (2014, 2015, 2016, 2018, 2019, 2021, 2022)
US Opensemifinále (2017, 2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůzákladní skupina (2017)
Olympijské hryBronzová medaile bronz (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů99–91
Tituly4 ATP, 4 Futures
Nejvyšší umístění16. místo (17. července 2017)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2017)
French Open2. kolo (2015, 2016)
Wimbledon2. kolo (2019)
US Openfinále (2016)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240307a7. března 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
bronz 2020 Tokio mužská dvouhra

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2017 na 10. místě a ve čtyřhře pak v červenci téhož roku na 16. místě. Trénují ho krajané Samuel López a Cesar Fàbregas.[1]

Ve španělském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 utkáním 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Rumunsku, v němž už za rozhodnutého stavu vyhrál ve dvou setech nad Adrianem Ungurem. Španělsko v sérii zvítězilo 4:1 na zápasy. Do roku 2021 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 2–4 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[3]

Španělsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. Po semifinálové prohře s Rusem Karenem Chačanovem přehrál v zápase o bronz světovou jedničku Novaka Djokoviće.[4]

Tenisová kariéra editovat

Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byl nejvýše hodnocen v únoru 2009, kdy mu patřilo 6. místo.[5]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v roce 2008, když na turnaj v Irunu s dotací 15 tisíc dolarů obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl Carlosi Rexachovi-Itoizovi.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni vybojoval ve španělské Melille po finálové výhře nad krajanem Andonim Vivancem-Guzmánem. Na challengerech ATP se poprvé objevil v roce 2010 v kvalifikaci v marockém Tangeru.[2]

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na turnaji Barcelona Open Banco Sabadell 2011, kde dostal od pořadatelů divokou kartu. Na úvod hlavní soutěže nestačil ve třech setech na francouzského hráče Benoîta Paireho.[1] Premiérové finále na okruhu ATP Tour odehrál na Ecuador Open Quito 2016, když ve finále čtyřhry s Argentincem Guillermem Duránem porazili brazilskou dvojici Thomaz Bellucci a Marcelo Demoliner výsledkem 7–5 a 6–4.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2013, když postoupil z kvalifikace do hlavní části turnaje. V úvodním kole nenašel recept na Švýcara Rogera Federera, kterému podlehl ve třech setech.[1]

2017: Semifinalista US Open a průnik do první světové desítky editovat

Po čtvrtfinále na lednovém Apia International Sydney vypadl ve třetím kole Australian Open s Uzbekem Denisem Istominem.[6] Mezi poslední čtveřici startujících se probojoval i v melbournské mužské čtyřhře po boku krajana Guillerma Garcíi Lópeze.[7] Na buenosaireském Argentina Open jej před branami finále vyřadil pozdější vítěz Alexandr Dolgopolov z Ukrajiny po dvousetovém průběhu.[8] Navazují týden prošel do debutového finále události kategorie ATP 500, když na cestě pavoukem Rio Open odvrátil mečbol norskému teenagerovi Casperu Ruudovi,[9] než v zápase o titul podlehl Rakušanu Dominicu Thiemovi.[10] Přesto si z brazilského turnaje odvezl trofej z mužského deblu, do něhož nastoupil s Uruguaycem Pablem Cuevasem.[10] Deblový spoluhráč a dvojnásobný obhájce Cuevas jej pak vyřadila v semifinále Brasil Open v Sau Paulu.[11]

Březnový BNP Paribas Open v Indian Wells znamenal první semifinálovou účast v sérii Masters poté, co ve čtvrtfinále odvrátil dva mečboly Cuevasovi.[12] Na kalifornské události jej zastavila až světová trojka Stan Wawrinka po dvousetovém průběhu.[13] Bodový zisk jej po turnaji posunul na nové kariérní maximum, 19. příčku. Na Miami Open v Key Byscaine obdržel volný los do druhého kola, aby jej v něm vyřadil Argentinec Federico Delbonis. Ve španělském týmu odehrál čtvrtfinále světové skupiny Davis Cupu proti Srbsku a z obou duelů odešel poražen. Ve dvouhře nestačil na Viktora Troického a s Marcem Lópezem prohrál i sobotní čtyřhru proti Troickému se Zimonjićem. Srbové zvítězili 4:1 na zápasy.

Antukovou sezónu otevřel na dubnovém Monte-Carlo Masters porážkou ve třetí fázi od světové dvojky Novaka Djokoviće ve třech setech.[14] Do stejného kola se podíval i na Barcelona Open Banc Sabadell, kde na jeho raketě zůstali Tommy Robredo a Richard Gasquet, aby poté nestačil na šťastného poraženého kvalifikanta Juiči Sugitu.[15] Na květnovém Estoril Open zvládl roli favorita, když jako nejvýše nasazený ve finále zdolal 33letou lucemburskou turnajovou trojku Gillese Müllera po dvousetovém průběhu. Během turnaje neztratil žádný set. Připsal si tak třetí singlový titul na okruhu ATP Tour a první z antukového povrchu.[16]

Po časném vyřazení z Mutua Madrid Open i římského Internazionali BNL d'Italia se probojoval do svého premiérového čtvrtfinále na grandslamu. Na pařížské antuce French Open zdolal ve třetí fázi jedenáctého nasazeného Grigora Dimitrova[17] a turnajovou pětku Milose Raonice po pětisetové bitvě.[18]

Newyorské US Open přineslo první účast v grandslamovém semifinále, do něhož prošel bez ztráty sady. Mezi poslední osmičkou hráčů porazil Argentince Diega Schwartzmana[19] a následně jej zdolal jihoafrický tenista Kevin Anderson po čtyřsetovém průběhu.

Finále na Grand Slamu editovat

Mužská čtyřhra: 1 (0–1) editovat

Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeři ve finále Výsledek
Finalista 2016 US Open tvrdý   Guillermo García-López   Jamie Murray
  Bruno Soares		 2–6, 3–6

Zápasy o olympijské medaile editovat

Mužská dvouhra: 1 (1 bronz) editovat

Stav rok místo konání povrch soupeř výsledek
Bronz 2020 Tokio, Japonsko tvrdý   Novak Djoković 6–4, 6–7(6–8), 6–3

Finále na okruhu ATP Tour editovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 Č)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (1–0 D; 1–1 Č)
ATP Tour 500 (1–2 D; 2–1 Č)
ATP Tour 250 (5–3 D; 1–2 Č)

Dvouhra: 12 (7–5) editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 28. února 2016 São Paulo, Brazílie antuka   Pablo Cuevas 6–7(4–7), 3–6
Finalista 2. 1. května 2016 Cascais, Portugalsko antuka   Nicolás Almagro 7–6(8–6), 6–7(5–7), 3–6
Vítěz 1. 27. srpna 2016 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý   Roberto Bautista Agut 6–7(6–8), 7–6(7–1), 6–4
Vítěz 2. 23. října 2016 Moskva, Rusko tvrdý (h)   Fabio Fognini 4–6, 6–3, 6–2
Finalista 3. 26. února 2017 Rio de Janeiro, Brazílie antuka   Dominic Thiem 5–7, 4–6
Vítěz 3. 7. května 2017 Estoril, Portugalsko antuka   Gilles Müller 6–2, 7–6(7–5)
Vítěz 4. 29. září 2019 Čcheng-tu, Čína tvrdý   Alexandr Bublik 6–7(5–7), 6–4, 7–6(7–3)
Vítěz 5. 11. dubna 2021 Marbella, Španělsko antuka   Jaume Munar 6–1, 2–6, 6–4
Vítěz 6. 18. července 2021 Hamburk, Německo antuka   Filip Krajinović 6–2, 6–4
Finalista 4. 26. září 2021 Méty, Francie tvrdý (h)   Hubert Hurkacz 6–7(2–7), 3–6
Finalista 5. 24. dubna 2022 Barcelona, Španělsko antuka   Carlos Alcaraz 3–6, 2–6
Vítěz 7. 14. srpna 2022 Montréal, Kanada tvrdý   Hubert Hurkacz 3–6, 6–3, 6–3

Čtyřhra: 9 (4–5) editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 6. února 2016 Quito, Ekvádor antuka   Guillermo Durán   Thomaz Bellucci
  Marcelo Demoliner 		7–5, 6–4
Finalista 1. 21. února 2016 Rio de Janeiro, Brazílie antuka   David Marrero   Juan Sebastián Cabal
  Robert Farah 		6–7(5–7), 1–6
Finalista 2. 27. února 2016 São Paulo, Brazílie antuka   David Marrero   Julio Peralta
  Horacio Zeballos 		6–4, 1–6, [5–10]
Finalista 3. 10. září 2016 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Guillermo García-López   Jamie Murray
  Bruno Soares 		2–6, 3–6
Finalista 4. 1. října 2016 Čcheng-tu, ČLR tvrdý   Mariusz Fyrstenberg   Raven Klaasen
  Rajeev Ram 		6–7(2–7), 5–7
Vítěz 2. 9. října 2016 Peking, ČLR tvrdý   Rafael Nadal   Jack Sock
  Bernard Tomic 		6–7(6–8), 6–2, [10–8]
Vítěz 3. 25. února 2017 Rio de Janeiro, Brazílie antuka   Pablo Cuevas   Juan Sebastián Cabal
  Robert Farah 		6–4, 5–7, [10–8]
Finalista 5. 20. května 2018 Řím, Itálie antuka   João Sousa   Juan Sebastián Cabal
  Robert Farah 		6–3, 4–6, [4–10]
Vítěz 4. 29. srpna 2020 New York, Spojené státy tvrdý   Alex de Minaur   Jamie Murray
  Neal Skupski 		6–2, 7–5

Vítězství na challengerech ATP a okruhu Futures editovat

Legenda
Challengery (11)
Futures (12)

Dvouhra (23) editovat

č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
1. 27. června 2009 Melilla, Španělsko tvrdý   Andoni Vivanco-Guzmán 6–4, 6–4
2. 11. dubna 2010 Madrid, Španělsko tvrdý   Kārlis Lejnieks 7–5, 6–7(5-7), 6–3
3. 23. ledna 2011 Mallorca, Španělsko antuka   Pedro Clar-Roselló 2–6, 6–2, 6–3
4. 13. února 2011 Murcia, Španělsko antuka   Pablo Santos 1–0skreč.
5. 29. května 2011 Alessandria, Itálie antuka   Roberto Bautista Agut 3–6, 6–3, 7–5
6. 13. srpna 2011 Irun, Španělsko antuka   Martín Alund 6-4, 6–7(4-7), 6–4
7. 4. září 2011 Città di Como, Itálie antuka   Andreas Beck 6–4, 7–6(7–4)
8. 27. ledna 2013 Antalya, Turecko tvrdý   Toni Androić 6–3, 6–2
9. 10. února 2013 Mallorca, Španělsko antuka   Alessio di Mauro 6–1, 6–1
10. 17. února 2013 Mallorca, Španělsko antuka   Taró Daniel 6–3, 5–7, 6–1
11. 24. února 2013 Murcia, Španělsko antuka   Roberto Carballés Baena 6–7(7–9), 6–3, 6–3
12. 2. března 2013 Cartagena, Španělsko antuka   Roberto Carballés Baena 6–1, 6–0
13. 17. března 2013 Badalona, Španělsko antuka   Jordi Samper Montaña 2–6, 6–1, 7–6
14. 24. března 2013 Villajoyosa, Španělsko koberec   Roberto Carballés Baena 6–3, 6–7, 6–3
15. 22. června 2013 Tanger, Maroko antuka   Michail Kukuškin 6–2, 4–1skreč
16. 4. srpna 2013 El Espinar, Španělsko tvrdý   Albano Olivetti 6–4, 7–6(7–2)
17. 18. srpna 2013 Cordenons, Španělsko tvrdý   Grégoire Burquier 6–4, 6–4
18. 1. září 2013 Città di Como, Itálie antuka   Dominic Thiem 6–2, 5–7, 6–0
19. 15. června 2014 Città di Caltanissetta, Španělsko antuka   Facundo Bagnis 4–6, 6–4, 6–1
20. 21. června 2014 Mohammedia, Maroko antuka   Daniel Muñoz de la Nava 7–6(7–2), 2–6, 6–2
21. 14. září 2014 Sevilla, Španělsko antuka   Taró Daniel 6–4, 6–1
22. 21. června 2015 Perugia, Itálie antuka   Matteo Viola 6–2, 6–2
23. 19. července 2015 Poznań, Polsko antuka   Radu Albot 6–4, 6–4

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pablo Carreño Busta na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Pablo Carreño na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20170911a11. září 2017
  2. ↑ a b c Pablo Carreño na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20170911a11. září 2017
  3. ↑ Pablo Carreño Busta na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20170513a13. května 2017
  4. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Djokovič je bez singlové medaile! Bronz si z Tokia odváží Španěl Carreño. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-31 [cit. 2021-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-31. 
  5. ↑ ITF Juniors Profile. www.itftennis.com [online]. [cit. 2016-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-10. 
  6. ↑ Australian Open 2017: fans celebrate Uzbek Denis Istomin's record run [online]. The Sydney Morning Herald [cit. 2017-03-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ Bryan brothers reach Australian Open doubles final [online]. ESPN [cit. 2017-03-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ Dolgopolov Sets Nishikori Final Clash In Buenos Aires [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2017-03-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ Carreno Busta Rallies Past Ruud, Sets Thiem Final In Rio [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2017-03-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Thiem Reigns In Rio [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2017-03-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ Cuevas Closes In On Sao Paulo Three-Peat|Association of Tennis Professionals [online]. [cit. 2017-03-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ Carreno Busta Back From The Brink For SF Spot [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. 
  13. ↑ Federer and Wawrinka in all-Swiss final at Indian Wells [online]. Eurosport [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. 
  14. ↑ Djokovic Survives Spanish Test In Monte-Carlo [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2017-04-22]. Dostupné online. 
  15. ↑ Murray Gets Revenge Over Ramos-Vinolas [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2017-04-29]. Dostupné online. 
  16. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Carreño-Busta v Estorilu získal první titul z oblíbené antuky [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-07 [cit. 2017-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-23. 
  17. ↑ French Open: Pablo Carreno Busta ousts Grigor Dimitrov to seal last 16 spot [online]. vavel.com [cit. 2017-06-03]. Dostupné online. 
  18. ↑ Carreno Busta Breaks Through At Roland Garros [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2017-06-10]. Dostupné online. 
  19. ↑ Flawless! Carreno Busta Through To US Open SFs [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2017-09-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pablo_Carreño_Busta&oldid=23723109“