Murmansk byl lehký křižník sovětského námořnictva, poslední ze 14 postavených křižníků Projektu 68bis.

Vrak Murmansku před vyzvednutím
Vrak Murmansku před vyzvednutím
Základní údaje
Vlajka
Typlehký křižník
TřídaProjekt 68bis
Jméno podleMurmansk
Zahájení stavby28. ledna 1953
Spuštěna na vodu24. dubna 1955
Uvedena do služby22. září 1955
Osud1989 vyřazen
1994 ztroskotal
vrak rozebrán
Takticko-technická data
Výtlak14 290 t (standardní)
17 970 t (plný)
Délka210,1 m
Šířka22,1 m
Ponor7,8 m
Pohon2 turbíny, 16 kotlů
Rychlost33,7 uzlu
Posádka1270
Pancíř150 mm (můstek)
125 mm (boky, čela věží)
75 mm (paluba)
Výzbroj12× 152mm kanón (4×3)
12× 100mm kanón (6×2)
32× 37mm kanón (16×2)
10× 533mm torpédomet (2×5)

Stavba editovat

Stavba křižníku byla zahájena 28. ledna 1953, trup byl na vodu spuštěn 24. dubna 1955 a do operační služby Murmansk vstoupil dne 22. září 1955.[1]

Konstrukce editovat

Výzbroj Murmansku tvořilo dvanáct 152mm kanónů MK-5-bis v třídělových věžích, sekundární ráží představovalo dvanáct 100mm kanónů SM-5-1 ve dvoudělových věžích a plavidla dále nesla 32 protiletadlových 37mm kanónů V-11 v dvouhlavňových postaveních. Plavidla také nesla dva pětihlavňové 533mm torpédomety PTA-53-68bis. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a šestnáct kotlů. Nejvyšší rychlost přesahovala 33 uzlů.

Operační služba editovat

Křižník byl v operační službě v letech 1955–1989.

Vrak editovat

Po vyřazení byl Murmansk prodán k sešrotování. Během vlečení na místo rozebrání se loď dostala do bouře, dne 24. 12. 1994 se přetrhla vlečná lana a křižník ztroskotal na pobřeží Norska u ostrova Sørøya v blízkosti rybářské vesnice Sørvær. Po zaplavení vnitřních prostor trup dosedl na dno. Roku 2009 norská vláda rozhodla o likvidaci vraku. Kolem vraku byly postaveny hráze, z jeho okolí byla vyčerpána voda a poté byl rozebrán.[2]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Light Cruisers Project 68bis Project 68bis-ZIF [online]. Russian-ships.info [cit. 2014-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. (anglicky) 
  2. "Murmansk" demolition in final phase [online]. Barents Observer, rev. 2012-05-16 [cit. 2014-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-23. 

Literatura editovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy editovat