Parní turbína
Parní turbína je turbína, točivý tepelný stroj, který převádí tlakovou a kinetickou energii páry, přicházející z generátoru páry, tj. parního kotle, na energii mechanického rotačního pohybu hřídele, osy stroje. Parní turbína má vnější spalování. To znamená, že se palivo spaluje mimo motor.
Vynálezce editovat
Parní moderní turbínu vynalezl Charles Algernon Parsons v roce 1884. Postupně byla zdokonalována a spolu se spalovacím motorem ve dvacátém století postupně nahradila parní stroj, který předčí účinností.
Sestava editovat
Skládá se z jednoho, nebo několika postupně se zvětšujících lopatkových kol:
- nepohyblivá lopatková kola, která jsou součástí statoru stroje, se nazývají rozváděcí.
- pohyblivá, která jsou spojena s rotující osou (resp. jsou umístěna na hřídeli) stroje, se nazývají oběžná a spolu s hřídelí (osou) tvoří rotor.
Pro zvýšení účinnosti bývají obvykle velké parní turbíny rozděleny na několik stupňů, dílů – vysokotlaký a nízkotlaký, případně i středotlaké stupně. Mezi nimi může být i regenerátor páry, který znovu ohřeje expanzí zchladlou páru, čímž zvětší (za cenu dodání relativně malé energie) její objem.
Užití editovat
Parní turbína je využívána
- především v energetice pro pohon alternátoru tepelných elektráren (uhelných nebo jaderných). Hřídel turbíny je s hřídelí alternátoru spojena pevnou spojkou.
- jako lodní pohon (parník, bitevní loď, jaderná ponorka).
Konstrukce parních turbín editovat
Lopatky – Oběžné lopatky jsou vyrobeny frézováním nebo přesným odléváním. Proti kmitání se spojují konce lopatek bandáží nebo jsou vyztuženy dráty.
Skříň – Je odlitá z oceli, horizontálně dělená s tvarem přizpůsobeným tvaru rotoru
Ucpávky – Labyrintové s postupnou expanzí unikající páry
Ložiska – Rotor je uložen v radiálních ložiscích a pro zachycení axiální síly je vloženo axiální ložisko. Ložiska jsou kluzná.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu parní turbína na Wikimedia Commons - Galerie parní turbína na Wikimedia Commons
