Wikipedie

Lída Faltová

česká redaktorka a překladatelka

Ludmila Faltová, rozená Pospíšilová, (26. září 1890 Žerůtky[1] – 20. prosince 1944 tamtéž) byla česká redaktorka a překladatelka z nizozemštiny, francouzštiny a němčiny.

Lída Faltová
Rodné jménoLudmila Pospíšilová
Narození26. září 1890
Žerůtky
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. prosince 1944 (ve věku 54 let)
Žerůtky
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolánípřekladatelka a redaktorka
Manžel(ka)Josef Falta (od 1923)
DětiStanislav Falta
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis editovat

Narodila se v Žerůtkách u Lysic v domě č. p. 7.[1] Byla pokřtěna 2. října 1890.[1] V dětství se s rodiči přestěhovala do Rozhraní na Letovicku a nedaleké obce Bradleny (nyní Bradlné). Později studovala v Brně na dívčím lyceu Vesna (1904–1910). Poté působila jako redaktorka v různých brněnských listech. V letech 1919–1923 se věnovala studiu románských jazyků na nově založené filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dostala se do kruhu intelektuálů, kteří se soustředili kolem Jiřího Mahena. Zde se seznámila se svým budoucím manželem, Josefem Faltou (1895–1974), který pracoval jako redaktor sociálně-demokratického deníku Právo lidu. Později v letech 1927–1931 působil jako šéfredaktor almanachu Ruch. V roce 1923 se vzali. Od 20. let publikovala články v časopisech a novinách (Svoboda, Právo lidu, Niva, Lidové noviny, Panorama) o překládaných autorech a o dění v cizích literaturách. Své překlady vydávala knižně od roku 1925. Podepisovala se jako Lída Faltová.[2][3]

Její dům v Žerůtkách se stal místem setkávání kulturních osobností. Ve 2. polovině 30. let sem každoročně na několik týdnů v létě jezdili spisovatel K. J. Beneš s manželkou houslistkou Ervínou Brokešovou. Mezi dalšími návštěvníky byl i básník Klement Bochořák, který ve své knize V druhé světnici napsal:

„Ze žerůteckého Vašíčkova rodu pocházely i pratetičky, které k nám chodívaly, Marie, Adelína a tak dále. Dcera jedné byla Ludmila Faltová, překladatelka románů, velmi si její osoby cenil básník Halas, který dům v Žerůtkách dvakrát navštívil“.

Na Lídu Faltovou a její vztah k rodné domovině vzpomínal i překladatel Pavel Eisner v poválečném nekrologu Za Lídou Faltovou:

„Svou Moravu milovala láskou na slovo skoupou, ale rozhořelou v oheň stáložárný. Byla doslova nabita zkazkami a lidovým podáním svého rodného kraje, byla prostoupena zpěvem lidové mluvy. Sotva kdy zapomenu, jak na procházkách v okolí svých milovaných Žerůtek vypravovala místní lidové pověsti, jak se její zamlklá horoucnost prozrazovala slovy, jimiž komentovala jednotlivá lidová úsloví, jednotlivé krásy lidové mluvy nářeční“.

V roce 1931 se s manželem přestěhovali do Prahy. Falta v Praze pracoval asistent senátora Františka Soukupa. Lída spolu s manželem pravidelně cestovala po severoevropských a západoevropských zemích, čímž si vytříbila své jazykové dovednosti, které pak zúročila ve své překladatelské činnosti.[2]

Když vypukla 2. světová válka, její manžel emigroval do Spojených států, kde pomáhal zahraničnímu odboji. Syn Stanislav byl pár dní po maturitě zatčen a do konce války byl vězněn. Lída odloučení od manžela a syna snášela těžce. Navíc jí zemřela matka a potýkala s vážnými zdravotními problémy. Zimu a Vánoce roku 1943 strávila v Rožmitále pod Třemšínem u své přítelkyně Ervíny Brokešové, jejíž manžel K. J. Beneš byl vězněn v Pankrácké věznici. Poté se vrátila do Prahy a odtud do rodných Žerůtek, odkud byla po zhoršení nemoci odvezena do nemocnice v Brně, kde jí byla operována štítná žláza. V nemocnici zažila tvrdý nálet, po kterém musela uvolnit místo těžce raněným. Cestou do zpět do Žerůtek se slabá a nemocná zhroutila na silnici. Někdo ji našel a dovezl na žebřiňáku domů, kde se trochu zotavila a kam jí došel dopis z Prahy s oznámením, že její syn půjde před soud, a že mu hrozí trest smrti. Krátce po přečtení dopisu, dne 20. prosince 1944, náhle zemřela.[4]

Byla zpopelněna v brněnském krematoriu a pohřbena v Praze-Bubenči.[3]

Dílo editovat

Za svého života vydala na šest desítek knižních titulů, další vyšly i posmrtně a některé vycházejí dodnes v reedicích. Pavel Eisner ve svém nekrologu zmínil i nedopsaný román (bez dalších podrobností) a že ke konci života překládala poezii, byť žádná nebyla vydána. Překládala především díla nizozemských autorů, ale najdou se i její překlady z francouzštiny (díla švýcarského spisovatele Charlese-Ferdinanda Ramuze), němčiny (např. Mládí krále Jindřicha Čtvrtého od Heinricha Manna). Z nizozemštiny měla v meziválečné době přeložit až polovinu všech překladů do češtiny, čímž je považována za nejvýznamnější překladatelku z nizozemštiny 1. poloviny 20. století. Zaměřovala se především na populární nizozemskou literaturu, která mohla být na českém trhu čtenářsky atraktivní. Šlo tedy spíše o lehčí a zábavnější četbu, žánrově se jednalo o velké výpravné romány, venkovské prózy, cestopisné prózy a díla s koloniální tematikou. Společným prvkem překladů byl sociální aspekt, což mohlo být zadáním nakladatelství, pro které překládala. Těmi byla zejména Družstevní práce a Melantrich.[2]

Po její smrti její překlady opětovně vycházely po celé následující půlstoletí.[3]

Překlady (výběr) editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c Matrika narození 1862–1917 – římskokatolická farnost Lysice
  2. ↑ a b c BOČEK, Vít. Rendez-vous s jazykem: Ludmila Faltová (1890–1944) [online]. Ohlasy dění na Boskovicku, 2020-9-28 [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c FALTOVÁ Ludmila 26.9.1890-8.12.1944 [online]. Biografický slovník [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ BROKEŠOVÁ, Ervína. Žila jsem nadějí. 2. vyd. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1972. 188 s. S. 122, 164, 169. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lída_Faltová&oldid=22009227“