Pavel Eisner
Pavel Eisner, též Paul Eisner, někdy vystupující pod pseudonymem Jan Ort (16. ledna 1889 Praha – 8. července 1958 Praha) byl český překladatel, literární vědec, lingvista, publicista a básník židovského původu.
| Pavel Eisner | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. ledna 1889 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 8. července 1958 (ve věku 69 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Pseudonym | Jan Ort |
| Povolání | jazykovědec, spisovatel, překladatel, básník, novinář a redaktor |
| Alma mater | Univerzita Karlova Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze |
| Témata | Pražský lingvistický kroužek, Pražská německá literatura a překlad |
| Významná díla | Chrám i tvrz Čeština poklepem a poslechem |
| Děti | Dagmar Eisnerová dcera |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Pocházel z pražské židovské rodiny. Odmalička byl bilingvní. Studoval slavistiku, germanistiku a romanistiku na pražské německé univerzitě, kterou dokončil roku 1918. Od roku 1914 působil jako překladatel v České obchodní a živnostenské komoře. Souběžně pracoval i jako redaktor pražského německého deníku Prager Presse. Kromě toho přispíval i do řady kulturních časopisů, od března 1936 byl členem Pražského lingvistického kroužku.[1] Po německé okupaci roku 1939 byl perzekvován na základě aplikace tzv. norimberských zákonů. Jeho deportaci do Terezína odložil fakt, že měl německou manželku a nebyl praktikujícím židem.
Zemřel roku 1958 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Překladatel editovat
Eisner je jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů, ovládal 12 jazyků – angličtinu, francouzštinu, islandštinu, italštinu, maďarštinu, němčinu, norštinu, perštinu, ruštinu, srbochorvatštinu, španělštinu a s jazykovou pomocí odborníků překládal i z tibetštiny. Nejčastěji překládal z němčiny (např. díla hlavních představitelů pražské německy psané literatury: Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch, Franz Werfel, většinu díla Thomase Manna). Překládal rovněž odborná díla z oblasti muzikologie a operní libreta. Českou literaturu také překládal do němčiny. Jeho překlady, především z němčiny, jsou jazykově velmi kultivované, vynikají přesností a detailní znalostí českého i výchozího jazyka. Je pro ně typické časté používání neobvyklých výrazů, zejm. archaismů a neologismů, a obecně neobvyklých jazykových prostředků.[2]
Dílo editovat
- Die Tschechen : Eine Anthologie aus fünf Jahrhunderten (Čechové : antologie z české literatury pěti století), München : R. Piper, 1928, 442 stran,[3]
- Na skále: dvanáct zastavení Máchovských. 1. vyd. Praha: Karel Voleský, 1945. 182 s.
Lingvistická díla editovat
- Chrám i tvrz (1946)
- Čeština poklepem a poslechem (1948)
- Malované děti (1949)
- Rady Čechům jak se hravě přiučiti češtině
Poezie editovat
Sonety kněžně (1945)
Překlady editovat
- Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád
- Franz Werfel: Čtyřicet dnů 1934
- Franz Kafka: Proces, Praha : Československý spisovatel, 1958
- Walt Whitman: Demokracie, ženo má!: výbor ze Stébel trávy, Praha : Jaroslav Podroužek, 1945
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Pražský lingvistický kroužek v dokumentech, s. 391.
- ↑ Jiří Pelán: České překlady Françoise Villona. www.obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2009-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-22.
- ↑ recenze: LEPPIN, Paul. Die Tschechen. Rozpravy Aventina. Roč. 4, čís. 13–14, s. 139. Dostupné online.
Literatura editovat
- ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 149.
- Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 615.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 650–653.
- Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 49.
- Pražský lingvistický kroužek v dokumentech / Petr Čermák, Claudio Poeta, Jan Čermák. Praha : Academia, 2012. 783 s. ISBN 978-80-200-2097-0.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 289.
- VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 60.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 562–563.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Eisner na Wikimedia Commons 
Osoba Pavel Eisner ve Wikicitátech
Autor Pavel Eisner ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Eisner
- Pavel Eisner v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Pavel Eisner ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Pavel Eisner na stránkách Obce překladatelů
- Pavel Eisner na stránkách Ústavu pro jazyk český AV ČR
