Wikipedie

Daviscupový tým Finska

Daviscupový tým Finska reprezentuje Finsko v Davisově poháru od roku 1928 pod vedením národního tenisového svazu Suomen Tennisliitto.

Finsko

Kapitán Jarkko Nieminen
Žebříček ITF 12.
Nejvýše v žebříčku ITF 12. (27. listopadu 2023)
Barvy       modrá
      bílá
Poprvé v soutěži 1928
Odehraných let 78
Zápasů celkem 139 (60–79)
Roky ve Světové skupině 3 (6–3)
Nejlepší umístění semifinále (2023)
Nejvíce výher, celkem Jarkko Nieminen (63–27)
Nejvíce výher, dvouhra Jarkko Nieminen (48–11)
Nejvíce výher, čtyřhra Henri Kontinen (16–6)
Nejlepší pár Kontinen / Nieminen (9–3)
Nejvíce zápasů Jarkko Nieminen (35)
Nejvíce odehraných let Jarkko Nieminen (18)

Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2023

V době existence jediné Světové skupiny mezi lety 1981–2018 hráli Fini její kvalifikaci v letech 1990, 1999 a 2002. Do nejvyšší úrovně soutěže však nikdy nepostoupili. Po vzniku finálového turnaje v roce 2019 se do závěrečné fáze poprvé probojovali v roce 2023, kdy dosáhli maxima účastí ve světovém semifinále.

Týmovým statistikám vévodí bývalý třináctý hráč světa Jarkko Nieminen, který dosáhl nejvyššího počtu vítězných utkání i dvouher a odehrál nejvyšší počet 35 mezistátních zápasů v osmnácti ročnících.

Historie editovat

Finsko v soutěži debutovalo v roce 1928. V evropském pásmu nedříve porazilo Jugoslávii, ale ve druhém kole nestačilo na Velkou Británii. Pásmové čtvrtfinále si poprvé zahrálo v roce 1968. Fakticky se jednalo o druhé kolo jedné ze dvou zón, do nichž bylo evropské pásmo po nárůstu účastnických zemí rozděleno. Opět v něm podlehlo Velké Británii.

V roce 1981, kdy byl zaveden formát Světové skupiny, hráli Fini poprvé zonální semifinále evropského pásma. V Helsinkách ale podlehli Nizozemsku. Shodný scénář se zopakoval i v následujícínm ročníku 1982, kdy je do zonálního finále nepustili Irové dublinskou výhrou. Do samotné kvalifikace o účast ve Světové skupině zasáhli v letech 1990, 1999 a 2002. Postupně je však vyřadily Švédsko, Itálie a potřetí Nizozemsko.[1]

Po zavedení finálového turnaje v roce 2019 se do něj finský výběr kvalifikoval v ročníku 2023 po výhře v Espoo nad Argentinou.[2] Postupem do světového semifinále přes obhájce titulu z Kanady vytvořil nové maximum v soutěži. Mezi posledními čtyřmi výběry však Finové podlehli Austrálii, když Otto Virtanen i Emil Ruusuvuori prohráli dvouhry.[3]

Statistiky editovat

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalý třináctý hráč žebříčku Jarkko Nieminen, který vyhrál celkově 63 utkání včetně nejvyššího počtu 38 dvouher v rámci 35 mezistátních zápasů. Do prvního střetnutí nastoupil v kvalifikaci Světové skupiny 1999 proti Itálii, v níž podlehl Gaudenzimu. Reprezentační kariéru uzavřel 2. skupinou euroafrické zóny 2016 proti Dánsku. Odehrál tak nejvyšší počet osmnácti ročníků soutěže. Rekordní počet 16 čtyřher vyhrál Henri Kontinen.[4]

Minimálně dvacet vyhraných zápasů zaznamenali Tuomas Ketola, Jarkko Nieminen, Henri Kontinen, Leo Palin a Olli Rahnasto. V 16 letech a 165 dnech se právě Rahnasto stal nejmladším Finem, který zasáhl do soutěže, když v červnu 1982 nastoupil do dvouhry evropského pásma proti Řecku. Naopak jako nejstarší utkání odehrál Sakari Salo ve 43 letech a 133 dnech, když se představil ve čtyřhře květnového prvního kola evropského pásma 1962 proti Sovětskému svazu.[4]

Nejdelší finské utkání trvalo 4 hodiny a 35 minut. Ve druhém kole 2. skupiny euroafrické zóny 2013 v něm Harri Heliövaara porazil Ira Jamese McGeeho po pětisetovém průběhu 4–6, 6–4, 7–6, 6–7 a 6–4. Nejvyšší počet 240 gamů Fini odehráli v úvodním kole 1. skupiny euroafrické zóny 2010 proti Polsku, s výsledkem zápasů 3:2. Dvě z pěti sopotských utkání měla pětisetový a dvě čtyřsetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Finsku podařil dvakrát, a to ve druhé euroafrické skupině 1997 s Řeckem a poté i s Polskem.[4]

Přehled zápasů editovat

2010–2019 editovat

Rok úroveň[4] datum místo soupeř skóre výsledek
2010 1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 5.–7. března Sopoty, Polsko   Polsko 3–2 výhra
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo 7.–9. května Pretorie, Jižní Afrika   Jihoafrická republika 0–5 výhra
2011 1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 4.–6. března Lublaň, Slovinsko   Slovinsko 2–3 prohra
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže 16.–18. září Espoo, Finsko   Polsko 3–2 výhra
2012 1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 10.–12. února 's-Hertogenbosch, Nizozemsko   Nizozemsko 0–5 prohra
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže 14.–16. září Kluž, Rumunsko   Rumunsko 2–3 prohra
1. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo baráže 19.–21. října Helsinky, Finsko   Dánsko 1–4 prohra
2013 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 1.–3. února Sofie, Bulharsko   Bulharsko 3–2 výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo 5.–7. dubna Dublin, Irsko   Irsko 3–2 výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž 13.–15. září Riga, Lotyšsko   Lotyšsko 2–3 prohra
2014 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 31. ledna – 2. února Helsinky, Finsko   Bulharsko 3–2 výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo 4.–6. dubna Helsinky, Finsko   Bosna a Hercegovina 2–3 prohra
2015 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 6.–8. března Roquebrune-Cap-Martin, Francie   Monako 3–2 výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo 17.–19. července Viana do Castelo, Portugalsko   Portugalsko 1–4 prohra
2016 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 4.–6. března Kittilä, Finsko   Zimbabwe 4–1 výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo 15.–17. července Kongens Lyngby, Dánsko   Dánsko 2–3 prohra
2017 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 3.–5. února Tbilisi, Gruzie   Gruzie 2–3 prohra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo baráže 7.–9. dubna Hanko, Finsko   Madagaskar 3–2 výhra
2018 2. skupina zóny Evropy a Afriky, 1. kolo 3.–4. února Tunis, Tunisko   Tunisko 3–2 výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, 2. kolo 7.–8. dubna Helsinky, Finsko   Litva 3–2 výhra
2. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž 14.–15. září Káhira, Egypt   Egypt 3–2 výhra
2019 1. skupina zóny Evropy a Afriky, baráž 13.–14. září Helsinky, Finsko   Rakousko 2–3 prohra

2020–2029 editovat

Rok úroveň[4] datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2021 1. světová skupina, baráž 6.–7. března 2020 Metepec, Mexiko antuka   Mexiko 3–2 prohra
1. světová skupina 17.–18. září 2021 Espoo, Finsko tvrdý (h)   Indie 3–1 výhra
2022 Kvalifikační kolo 4.–5. března Espoo, Finsko tvrdý (h)   Belgie 2–3 prohra
1. světová skupina 16.–17. září Espoo, Finsko tvrdý (h)   Nový Zéland 5–0 výhra
2023 Kvalifikační kolo 4.–5. února Espoo, Finsko tvrdý (h)   Argentina 3–1 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 12. září Split, Chorvatsko tvrdý (h)   Nizozemsko 1–2 prohra
15. září   Chorvatsko 2–1 výhra
16. září   Spojené státy 3–0 výhra
Finálový turnaj, čtvrtfinále 21. listopadu Málaga, Španělsko tvrdý (h)   Kanada 2–1 výhra
Finálový turnaj, semifinále 24. listopadu   Austrálie 0–2 prohra

Složení týmu editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ SALOMAA, Tomi. Historiaa! Suomi jyräsi Davis Cupin finaaliturnaukseen. Iltalehti [online]. 2023-02-05 [cit. 2023-09-15]. Dostupné online. (finsky) 
  2. ↑ Davis Cup: Finland eliminates Argentina. All Things Nordic [online]. 2023 [cit. 2023-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ ROBERTS, Matt. Finland v Australia: De Minaur sets up second straight Davis Cup final for Aussies. Davis Cup [online]. 2023-11-24 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e Finland [online]. Davis Cup [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Daviscupový_tým_Finska&oldid=23418296“