Důl Max
Důl Max na černé uhlí byl hlouben v letech 1890 až 1892 jižně od Libušína na Kladensku. Uhlí se z dolu dopravovalo větví (vlečkou) Kladensko-nučické dráhy. Těžba byla ukončena v roce 1980.[1] Strojovna dolu je od roku 2002 chráněna jako kulturní památka.[2]
| Důl Max | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Těžba | černé uhlí |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Středočeský |
| Okres | Kladno |
| Obec | Libušín |
| Souřadnice | 50°9′35,2″ s. š., 14°3′31,5″ v. d. |
 | |
| Provozní údaje | |
| Období těžby | 1892–1980 |
| Kód památky | 51356/2-4447 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Název editovat
Důl byl několikrát přejmenováván, nesl jména President Beneš, Fierlinger II a Gottwald I. Pojmenován byl po členovi správní rady Pražské železářské společnosti Maxi Egonu Fürtenbergovi.[1]
Těžba editovat
Nad šachtou byly vybudovány přímo u sebe dvě příhradové těžní věže otočené vůči sobě o 90 stupňů. Těžbu zajišťovaly parní těžní stroje firem Breitfeld, Daněk a spol. p. Karlín a Škodovy strojírny v Plzni. V roce 1938 byl jeden parní těžní stroj nahrazen elektrickým, pro něj byla vystavěna nová strojovna s ocelovou konstrukcí. Na konci čtyřicátých let 20. století byla i druhá strojovna přestavěna na umístění elektrického těžního stroje. V sedmdesátých letech 20. století byla úpravna uhlí přemístěna na důl Schöller a v roce 1973 byla zrušena vlečka.
Uzavření dolu editovat
Těžba byla zcela ukončena roku 1980. Likvidace vlastních těžních věží proběhla 17. června 1989. Podstatnou část areálu dolu převzalo ředitelství spojů, převážně jako sklady.
Reference editovat
- ↑ a b Vlečka na důl Max [online]. Kladno minulé, 2008-03-16 [cit. 2020-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-05-28]. Identifikátor záznamu 453569 : Strojovna uhelného dolu Max/President Beneš/Fierlinger II/Gottwald I. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].