Wikipedie

Arno Kraus (starší)

český spisovatel a překladatel
Možná hledáte: Arno Kraus (mladší) (básník, syn) nebo Arnošt Kraus (profesor, historik).

Arno Kraus, vlastním jménem Arnošt Kraus (2. února 1895, Kolín[1] – 5. května 1975, Třebotov) byl český spisovatel a překladatel, především z maďarštiny. Překládal též pod pseudonymy R. O. Rakusan, či A. J. Kučera.[2]

Arno Kraus
Arno Kraus (starší)
Arno Kraus (starší)
Narození19. února 1895
Kolín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. května 1974 (ve věku 79 let)
Třebotov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymRastislav Otakar Rakusan
A. J. Kučera
Povoláníprozaik, překladatel
Alma materUniverzita Karlova
Děti
Příbuzní
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v rodině kolínského poštovního úředníka Františka Krause (1868–??) a matky Václavy, rozené Vítkovcové (1871–??).[1] Měl mladšího bratra Františka (1897–??)[3] Jeho strýcem byl spisovatel Karl Kraus (1874-1936), prastrýcem profesor Arnošt Vilém Kraus (1859–1943).

V roce 1915 maturoval na gymnáziu v pražské Křemencově ulici. Po maturitě sloužil v armádě v Maďarsku a studoval medicínu v Budapešti. V roce 1919 se vrátil do Prahy, kde krátce hrál ve Švandově divadle a pracoval jako úředník. V roce 1921 vystoupil z římskokatolické církve.[1] V letech 1927–1931 studoval práva na Univerzitě Karlově. V období První republiky cestoval Evropou, severní Afrikou a po Blízkém východě.[4]

Jako novinář byl ve 20. letech vedoucím dětské rubriky Práva lidu, jeho příspěvky se objevovaly v letech 1927 až 1974 v různých denících a časopisech.[4]

Kromě literárního měl též výtvarné nadání; uváděl, že tři roky navštěvoval Umělecko-průmyslovou školu. V edici Klub 777 bibliofilů spolupracoval krátce (1941) s Toyen a Jaroslavem Podroužkem.[5]

Rodinný život editovat

Syn Arno Kraus mladší (1921–1982) byl též spisovatel a básník.[6] Podle vlastního vyprávění žil Arno Kraus ml. s matčinými rodiči a matkou v pavlačovém domě na Žižkově; jeho matka zemřela, když mu bylo pět let a on pak prožil několik let v sirotčinci.[7][8]

Hodnocení Krausových překladů editovat

Arno Kraus vycházel ve svých překladech ze zásady tlumočit ducha a myšlenky díla, nikoliv pouze převádět slova. Tato metoda byla hodnocena rozporně. Například v roce 1944 uvedly Lidové noviny Krausovy úpravy překladu z maďarštiny slovy „...Nutno přiznat, že úpravu provedl v zájmu díla, nikoliv proti němu...“,[9] a ještě v roce 1947 Rudé právo napsalo „...Skutečně dobrý převod Balászovy knihy do češtiny pořídil známý náš překladatel z maďarštiny dr. Arno Kraus...“.[10] V padesátých letech bylo jeho překladatelské dílo naopak kritizováno pro nepřesnost a vulgarizaci.[11] Postavení předního překladatele z maďarštiny se mu proto podařilo znovu získat až v závěru života.[4]

Dílo editovat

Vlastní dílo editovat

Díla se sporným autorstvím otec/syn editovat

U některých děl je na titulní stránce a v literatuře jako autor uváděn Arno Kraus ml. Dle Lexikonu české literatury se jedná o společná díla otce a syna:[4]

  • Perníkový drobeček (ilustroval Jaromír Hofmann, V Praze, Rudolf Kmoch, 1946)
  • Případ sestry Marie (dívčí román z 2. světové války, Třebechovice p. O., Antonín Dědourek, 1946)
  • O potrestaném Chlubílkovi (ilustroval Josef Paukert, Praha, Odeon, 1947)
  • Tři mušketýři až do smrti (převyprávění románového souboru Alexandra Dumase st., ilustroval Zdeněk Müller, Litoměřice-Pax, František Hnyk, 1946)

Převyprávěná cizí díla editovat

Pro nakladatelství Antonín Dědourek v Třebechovicích pod Orebem převyprávěl díla:

  • Vzpoura na Bounty (Arno Kraus, podle románu Johna Barrowa (1764-1848), ilustrace František Ketzek, Třebechovice p. O., Antonín Dědourek, 1946 též vydala Práce 1949)
  • Bílá růže Oconeů (Arno Kraus, na námět románu Charlese Sealsfielda Bílá růže, Třebechovice p. O., Antonín Dědourek, 1947)
  • Hrabě de Monte Christo (Arno Kraus, podle stejnojm. románu Alexndra Dumase st., Třebechovice p. O., Antonín Dědourek, 1947)

V jiných nakladatelstvích vyšlo:

  • Dívka od řeky Natchez (Na námět románu Charlese Sealsfielda Legitimní a Republikáni upravil Arno Kraus, ilustroval Jan Javorský, Praha, Olympia, 1973)


Překlady z maďarštiny pod vlastní jménem editovat

  • Karavana otroků, dobrodružství v Sudanu (Autor Karel May, ilustrovali Zdeněk Burian a Věnceslav Černý, V Praze, Toužimský & Moravec, 1934)
  • Ulice u rybařící kočky (Autor Jolán Földesová, z maďarského originálu přeložil Arno Kraus, Praha, Evropský literární klub, 1937)
  • Omyl (Autor Ferenc Körmendi, přeložil a doslov napsal Arno Kraus, Praha, Evropský literární klub, 1940)
  • Pokušení v Budapešti (Autor Ferenc Körmendi, Praha, Sfinx, Bohumil Janda, 1940)
  • Setkání (Autor Ferenc Körmendi, přeložil a doslov napsal Arno Kraus, Praha, Stanislav Plzák, 1940
  • Host v Bolzanu (Autor Sándor Márai, přeložil a doslov napsal Arno Kraus, Praha, Evropský literární klub, 1942)
  • Zlatý most (Autor Lajos Zilahy Lajos, doslov napsal Vilém Peřina, Praha, Evropský literární klub, 1943)
  • Děla míří na Budapešť (Autor Béla IIIés, přeložil a doslov napsal Arno Kraus, předmluva Karel A. Krejčí, Praha, Naše vojsko, 1951 a 1954)
  • Karpatská rapsodie (Autor Béla IIIés, přeložil a doslov napsal Arno Kraus, Praha, Naše vojsko, 1951 a SNKLHU 1954, 1965)
  • Požár pod Moskvou (Autor Béla IIIés Béla, Praha, Naše vojsko, 1951)
  • Devět setkání (Autor Béla IIIés Béla, Praha, Československý spisovatel, 1952)
  • Tak se panstvo baví (Autor Móricz Zsigmond, Praha, Odeon, 1973)
  • Ulice rybařící kočky (Autor Jolán Földesová, Praha, Melantrich, 1977)

Překlady z maďarštiny pod pseudonymem Rastislav Otakar (R. O.) Rakusan editovat

  • Tak se panstvo baví (autor Zsigmond Móricz, úvod, doslov a pozn. Petr Rákos, Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954)
  • Král Pecivál (autor Ferenc Móra, vybral a poznámkami opatřil Ladislav Hradský, doslov Kálmán Vargha ; přeložil Rastislav Otakar Rakušan, ilustrace Tamás Szecsko ; [barev.] předsádku navrhl a iniciály nakreslil Lumír Ševčík, Praha, SNDK, 1956)
  • Příbuzní; Motýlek (Auor Zsigmond Móricz, doslov a poznámky napsal Petr Rákos, Praha : SNKLHU, 1956)
  • Lidé z pusty (Autor Gyula Illyés, úvod Petr Rákos, Praha, SNKLHU, 1957)
  • Opravdový blankyt (Autor Béla Balázs, ilustroval Vladimír Kopecký, Praha, Státní nakladatelství dětské knihy, 1958)
  • Věřím v člověka; vzkříšení Hannibala (Autor Ferenc Móra, z maďarských originálů vybral Petr Rákos, předmluvu napsala Miroslava Petrovská, Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958)
  • Sándor Rózsa koni uzdu pouští (Autor Zsigmond Moricz, verše přebásnil Jindřich Pokorný, Praha, SNKLHU, 1961)
  • Sándor Rózsa zle se chmuří (Autor Zsigmond Móricz, verše přebásnil Jindřich Pokorný, doslov a poznámky Petr Rákos, Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1961)

Ostatní překlady editovat

  • Ztracená léta (Autor Jacob Wassermann, Praha, Průlom, 1930)
  • Ukolébavky (naše i cizí) (vybrali, uspořádali a přeložili Arno Kraus a Jaroslav Podroužek, podle grafické úpravy Josefa Ficence, obálku a vstupní kresbu provedla Toyen, V Praze, Rudolf Kmoch, 1941)
  • Děti země (Autor Kristmann Gudmundsson, Praha, Plzákovo nakladatelství, 1941)
  • Příhody Frantíka Finna (Autor Mark Twain, pův. název Huckleberry Finn, vydal Rudolf Kmoch, 1948)
  • Oliver Twist (Autor Charles Dickens, doslov Karel Štěpaník, ilustrace Pavel Šimon, Praha, Melantrich, 1952)

Zajímavost editovat

Arno Kraus podporoval v literární tvorbě svého syna Arno Krause ml., upravoval jeho díla a postupoval mu nakladatelské smlouvy. Proto odborníci považují za sporné některé údaje o autorství. Lexikon české literatury... uvádí na základě svědectví Arno Krause některá díla, připisovaná Arno Krausovi ml., jako společná díla otce a syna.[4] Též periodika po 2. světové válce většinou nerozlišovala, zda píší o otci či synovi a je třeba je identifikovat podle souvislostí.[p 1]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Otec byl někdy označován akademickým titulem dr., syn ing. Politické poválečné aktivity a angažované básně se týkají syna.

Reference editovat

  1. ↑ a b c Matrika narozených, Kolín, 1892–1899, snímek 199
  2. ↑ Arno Kraus. www.databaze-prekladu.cz [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ Matrika narozených, Kolín, 1892–1899, snímek 337
  4. ↑ a b c d e FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0469-6. Kapitola Arno Kraus, s. 951–953. 
  5. ↑ Moravská galerie, Toyen, Kraus, Podroužek: Ukolébavky
  6. ↑ Jan Kliment: Za básníkem a soudruhem. Rudé právo. 4. 4. 1953, s. 5. Dostupné online. 
  7. ↑ Arno Kraus ml.: Malá vlastenecká úvaha. Scéna. 5. 1. 1977, s. 1. Dostupné online. 
  8. ↑ Arno Kraus ml.: Komunismus a kultura. Rudé právo. 10. 1. 1976, s. 5. Dostupné online. 
  9. ↑ Maďarský román z vysoké společnosti. Lidové noviny. 7. 2. 1944, s. 2. Dostupné online. 
  10. ↑ (Dostupné online v NK ČR). Rudé právo. 6. 12. 1947, s. 4. Dostupné online. 
  11. ↑ Josef Sekera: Konec se špatnou prací překladatelů. Literární noviny. 26. 1. 1944, s. 3. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0469-6. Kapitola Arno Kraus, s. 951–953. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arno_Kraus_(starší)&oldid=22037483“