Arkóza
Arkóza je typ pískovce s podílem nestabilních zrn (živce, muskovit, úlomky nestabilních hornin) nad 25 %[1]. Přechod od křemenných pískovců k arkózám tvoří arkózové pískovce s podílem nestabilních součástí od 10 do 25%.[2]
| Arkóza | |
|---|---|
 Arkóza z oblasti Španí Doliny | |
| Zařazení | sedimentární |
| Hlavní minerály | křemen, živce, muskovit |
| Akcesorie | limonit, hematit, illit |
| Textura | psamitická |
| Barva | šedá, zelená, hnědá, růžová |
Jde o zpevněnou sedimentární horninu říčního vzniku střední až hrubé zrnitosti. Má různou barvu, nejčastěji však hnědou, žlutou nebo bílou. Arkóza má obvykle jílovitou základní hmotu a vápnitý, někdy křemitý tmel. Často je zbarvená do růžova (od růžových živců) nebo do červena (od hematitu). Často obsahuje i lupínky muskovitu. Hrubozrnné arkózy se podobají žule. V důsledku krátkého transportu jsou slabě vytříděny.
Termín jako první použil A. Brongniart v roce 1823.[3]
Vznik a výskyt editovat
Arkóza vzniká všude, kde zvětrávají magmatické nebo metamorfované horniny bohaté na živec, například granitoidy.
Zvětralina, která tvoří klasty arkózy, je zpravidla jen krátce transportována nebo se velmi rychle usazuje; zrna nestabilních hornin a živců by se při delším transportu rychle rozpadla. Arkóza se tak tvoří především na okraji horských pásem ve vyšších zeměpisných šířkách. Živce totiž chemicky zvětrávají v povrchových podmínkách na jílové minerály (kaolinizace), obzvlášť ve vlhkém a teplejším prostředí.
Arkózy se proto nacházejí spíše v sušším a chladnějším prostředí, i když to není pravidlem.[4] Podle dnešních představ vznikají arkózy přímo nebo hned po skončení orogeneze v neklidném prostředí. Jsou proto texturně nezralými horninami: častá je hrubá vrstevnatost nebo šikmé zvrstvení. Z velké části se arkózy nacházejí přímo v nadloží granitických hornin; typické jsou též pro deltové, říční a kontinentální prostředí. Větší tělesa arkózy tak nalezneme především v říčních plošinách na úpatích hor.
Výskyt editovat
Ve světě jsou známy například ze sparagmitového souboru baltického štítu nebo z Německa (Sárská pánev). V Českém masivu arkózy vytvářejí polohy v karbonských a permských sedimentech, hlavně mezi Rakovníkem a Kladnem, v pánvi plzeňské a svatoňovické[5] nebo v blanické a boskovické brázdě.[6]
Na Slovensku jsou v Západních Karpatech známé polohy arkóz ze Starohorských vrchů, Slovenského rudohoří, ale i z obalových jednotek tatrika, např. z karbonských hornin selecké jednotky v Považském Inovci.
Použití editovat
Arkózy se běžně používají jako stavební kámen nebo jako přísada do betonu a jako kamenivo. Arkózové pískovce a arkózy od Kamenných Žehrovic u Kladna byly použity při stavbě Národního divadla v Praze.[2] Historicky sloužily také k výrobě mlýnských kamenů.[5] V případě vysoké čistoty mohou být také těženy jako zdroj živců pro sklářský průmysl.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arkóza na slovenské Wikipedii.
- ↑ Folk, R.L., 1980: Petrology of sedimentary rocks. Archivováno 14. 2. 2006 na Wayback Machine. Hemphill, Austin, 182 s.
- ↑ a b DUDEK, Arnošt; MALKOVSKÝ, Miroslav; SUK, Miloš. Atlas hornin. 2. vyd. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 142–3.
- ↑ Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, Petrografičeskij slovar. Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 29
- ↑ PETRÁNEK, Jan. On-line geologická encyklopedie - Arkóza [online]. geology.cz [cit. 2016-03-10]. Dostupné online.
- ↑ a b NĚMEC, František. Klíč k určování nerostů a hornin. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 222 s. S. 174.
- ↑ Přehled názvů hornin [online]. geologie.estranky.cz [cit. 2016-03-10]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu arkóza na Wikimedia Commons
