Illit
Illit, nazývaný také hydromica nebo hydromuskovit,[6] je skupina blízce příbuzných neexpandujících jílových minerálů. Illit je sekundární minerální sraženina a příklad fylosilikátu neboli vrstevnatého hlinitokřemičitanu. Jeho strukturu tvoří sendvič vrstev tetraedr oxidu křemičitého (T) - oktaedr oxidu hlinitého (O) - tetraedr oxidu křemičitého (T) v poměru 2:1.[5] Prostor mezi touto posloupností vrstev T-O-T je obsazen slabě hydratovanými draselnými kationty, které jsou zodpovědné za absenci bobtnání. Strukturně je illit dosti podobný muskovitu, má o něco více křemíku, hořčíku, železa a vody a o něco méně tetraedrického hliníku a mezivrstev draslíku. Chemický vzorec se udává jako (K,H3O)(Al,Mg,Fe)2(Si,Al)4O10[(OH)2-(H2O)],[3] ale dochází ke značné iontové (izomorfní) substituci. Vyskytuje se ve formě agregátů drobných monoklinických šedých až bílých krystalů. Vzhledem k malým rozměrům vyžaduje pozitivní identifikace obvykle rentgenovou difrakci nebo SEM-EDS (automatickou mineralogickou) analýzu. Illit se vyskytuje jako pozměněný produkt muskovitu a živce ve zvětrávacích a hydrotermálních prostředích; může být součástí sericitu. Běžně se vyskytuje v sedimentech, půdách a argilitických sedimentárních horninách a také v některých nízkostupňových metamorfovaných horninách. Na železo bohatý člen skupiny illitů, glaukonit, lze v sedimentech rozlišit pomocí rentgenové analýzy[7].Kationtová výměnná kapacita (CEC) illitu je menší než u smektitu, ale vyšší než u kaolinitu, obvykle kolem 20-30 meq/100 g.
| Illit | |
|---|---|
 Struktura illitu – USGS. | |
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | (K,H3O)(Al,Mg,Fe)2(Si,Al)4O10[(OH)2,(H2O)] |
| Identifikace | |
| Barva | bílý, nažloutlý |
| Vzhled krystalu | celistvý; jemnozrnné šupinky |
| Soustava | jednoklonná |
| Tvrdost | 1–2 |
| Štěpnost | dokonalá podle [001] |
| Vryp | bílý |
| Hustota | 2,6–2,9 g ⋅ cm−3 |
Illit byl poprvé popsán v roce 1937 v břidlicích Maquoketa v okrese Calhoun v Illinois v USA. Název byl odvozen od jeho typové lokality v Illinois[2].
Brammallit je analog bohatý na sodík. Avalit je chromonosná odrůda, která byla popsána z hory Avala u Bělehradu v Srbsku[8].
Zipao "jadeit" je ornamentální forma illitu vykazující pruhy červenofialové a světle žlutozelené barvy. Může být vyřezáván do přívěsků a jiných ozdob.
(článek přeložen z anglické wikipedie https://en.wikipedia.org/wiki/Illite) [1]
Krystalinita ilitu editovat
Krystalinita illitu se používá jako indikátor metamorfního stupně v jílovitých horninách metamorfovaných v podmínkách mezi diagenezí a nízkostupňovým metamorfismem.9 Předpokládá se, že s rostoucí teplotou dochází k přeměně illitu na muskovit[10].
Illit editovat
je v užším slova smyslu jílový minerál z oddělení fylosilikátů. Illit je dioktaedrická jílová slída.[2][3]
Charakteristickým znakem illitu je index lomu, který je vyšší než u kanadského balzámu, a poměrně vysoký dvojlom.[4]
Vzniká větráním alumosilikátů v alkalickém prostředí.[3] Oproti muskovitu obsahuje méně draslíku, zato obsahuje více vody, která je vázána v mezivrstevní oblasti ve formě hydroxoniových iontů.[2]
Illit je pojmenován podle státu Illinois, kde byl prvně popsán roku 1937 v jílových břidlicích z Calhoun County. Původně byl název illit používán pro celou skupinu jílových minerálů[2] nebo hydromuskovity v různých stupních přeměny a rozměry částic obvyklými u jílových minerálů[3].
Vyskytuje se v jílových břidlicích, v jílech a půdách spolu s kaolinitem a montmorillonitem.[5]
Při začátečním stádiu regionální metamorfózy se mění na sericit.[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Illite. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 1198684718.
- ↑ a b c d MELKA, Karel. Illit — In: BERNARD, Jan Hus, ROST, Rudolf a kolektiv. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha : Academia, 1992. ISBN 80-200-0360-6. S. 261.
- ↑ a b c Encyklopedický slovník geologických věd. A-M. 1. vyd. Praha : Academia, 1983. S. 550.
- ↑ PETRÁNEK, Jan. Usazené horniny. Jejich složení vznik a ložiska. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. S. 31.
- ↑ HEJTMAN, Bohuslav. KONTA, Jiří. Horninotvorné minerály. 1. vyd. Praha : Přírodovědecké vydavatelství, 1953. S. 224.
Literatura editovat
- MELKA, Karel; ŠŤASTNÝ, Martin. Encyklopedický přehled jílových a příbuzných minerálů. 1. vyd. Praha: Academia, 2014. 914 s. (Neživá příroda). ISBN 978-80-200-2369-8. S. 344, 370, 489–499.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu illit na Wikimedia Commons
