Yekta Uzunoğlu

Kurdský lékař, spisovatel a překladatel

Yekta Uzunoğlu (kurdsky Yekta Geylanî, * 10. května 1953 Silvan) je kurdský aktivista, spisovatel, překladatel, lékařpodnikatel [1][2]s kurdsko-arménskými kořeny.[3][4]

MUDr. Yekta Uzunoğlu
Yekta Uzunoğlu (2017)
Yekta Uzunoğlu (2017)
Narození10. května 1953 (71 let)
Silvan
Alma materUniverzita Karlova
Povolánílékař, spisovatel, překladatel a podnikatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od roku 1971 upozorňuje na potlačování kurdské menšiny v Turecku, Íránu, IrákuSýrii. Je autorem překladů mj. částí Bible a děl Karla Čapkačeštiny do kurdštiny a naopak kurdské poezieprózy do češtiny a němčiny.

Od roku 1994 vede četné soudní spory s českým státem; od roku 1994 byl několikrát odsouzen za různé trestné činy a posléze osvobozen, v souvislosti s těmito spory taktéž vysoudil různá finanční odškodnění. Některé civilní i trestní případy nejsou dodnes (2018) uzavřeny.

Život a politické aktivity

editovat

Mládí a působení v ČSSR

editovat

Narodil se roku 1953 v tureckém městě Silvan (kurdsky Farqin) jako třetí dítě kurdského právníka Ahmeta Uzunoğlu. Od roku 1970 studoval francouzštinu na Institut de TourainePaříži. Po vojenském puči v Turecku v březnu 1971 získal stipendium na studia v ČSSR.[5]

Během studia se přátelil s disidenty a pronásledovanými lidmi zejména z řad adventistické církve, pro které pořádal společně s Pavlem Martáskem přednášky o Svaté zemi. Roku 1975 se zúčastnil hladovky na švédském velvyslanectví v ČSSR, kterou kurdští studenti protestovali proti vydávání kurdských studentů z ČSSR do Iráku pod vedením Saddáma Husajna. Roku 1976 spoluzaložil s Prof. Dr. Pavel Marťásek DrSc.[6] a Vladimir Kořenský v komunistickém Československu ilegální nakladatelství ARARAT, jež se věnovalo samizdatovým publikacím mj. jeho vlastních děl o Kurdech a Kurdistánu v češtině a děl francouzských autorů z University Sorbonne Prof. Joyce Blau ve francouzštině.[7][8][9][10][5][11]

V roce 1978 se podílel na založení kurdského Červeného půlměsíce. V roce 1979 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, pak mu nebylo prodlouženo vízum a byl vyhoštěn z ČSSR. Následně odjel do Paříže, kde mu bylo uděleno výzkumní stipendium na Pasteurově ústavu; namísto toho však v březnu 1980 odjel jako humanitární pracovník právě vznikající organizace Lékaři bez hranic do Íránu a posléze do Iráku. V listopadu téhož roku mu turecká vláda za jeho angažmá v rámci MSF odebrala cestovní pas.[5]

Působení v SRN

editovat

V roce 1981 získal status politického uprchlíka ve Spolkové republice Německo, kde začal spolupracovat s hnutím Amnesty International. O dva roky později byl jedním ze zakládajících členů Institut Kurde de Paris a rovněž kurdského institutu v Bonnu; až do roku 1988 byl jeho ředitelem.[12][13]

V roce 1987 vytvořil s pomocí protestantské církve kurdské vysílání celosvětové rozhlasové stanice Radio Monte Carlo. V letech 1987–1988 přednášel na různých místech Evropy o lidských a kulturních právech menšinRomů.[5] V roce 1988 poprvé v kurdské historii nejen že zahájil kurdské vysílání na krátkých vlnách v Rádio Monte Carlo, ale účinkoval i sám osobně.[14]

Po roce 1989

editovat
 
Yekta Uzunoğlu s Václavem Havlem (2006)

Krátce po Sametové revoluci se vrátil do ČSFR, kde koncem roku 1990 založil pobočku své obchodní společnosti[1][2]. Od roku 1991 uveřejňoval články týkající se lidských práv a pořádal mezinárodní semináře k ekonomickým reformám v ČSFR. V roce 1992 se podílel na vzniku československo-turecké bilaterální smlouvy o spolupráci v oblasti boje proti organizovanému zločinu. V roce 1993 založil v ČR, NěmeckuTurecku různé obchodně-výrobní společnosti. V roce 1994 podepsal smlouvu s firmou ŠKODA-Praha, čímž se jedna z jeho firem stala výhradním zástupcem automobilky na Středním východě. V roce 1996 mu bylo uděleno německé občanství.[5]

V říjnu 2015 uspořádal Uzunoglu na pozvání syrských kurdských ozbrojených sil YPG a YPJ návštěvu poslance Evropského parlamentu Jaromíra Štětiny do Kobane. Společně překročili 800 km přes syrský Kurdistán, Rojavu. Jaromír Štětina ve funkci místopředsedy podvýboru Evropského parlamentu vyzval zástupce syrských Kurdů a jejich organizací YPG a YPJ k návštěvě Evropského parlamentu a zasedání Výboru, aby byli svědky situace na místě.[15][16]

Soudní spory s českým státem

editovat

Obvinění z mučení (1994–2007)

editovat

V noci z 13. na 14. září 1994 byl Uzunoğlu spolu s třemi dalšími Kurdy zadržen příslušníky OBOZ pod osobním velením Josefa Opavy (později odsouzeného jako člen takzvaného Berdychova gangu), a až do uvalení vazby o téměř tři dny později (s překročením tehdejší zákonné lhůty 24 hodin, tedy protiprávně) zadržován.[17][18][19]

16. září 1994 byla na Uzunoğlua uvalena vazba. Dle tiskové zprávy detektiva OBOZ, Jiřího Gregora, Uzunoğlu „obchodoval se zbraněmi a drogami". Oficiálně byl však o měsíc později obviněn z „mučení, přípravy trojnásobné vraždy, nedovoleného ozbrojování a podvodů v obchodní činnosti"

Do 10. dubna 1995 byly všechny části obvinění staženy zpět jakožto bezpředmětné, s výjimkou mučení. Toho se měl Uzunoğlu dopustit v noci z 8. na 9. září na Otanu Göksenovi a večer 13. září na dvou osobách (včetně vlastního bratrance). V obou případech měli Uzunoğluovi asistovat zbylé tři zadržené osoby, z nichž jedna je jeho synovcem – ten však byl dle spisu zatčen už odpoledne, tedy před údajným mučením. Ani v této podobě však nebyla obžaloba Městským soudem v Praze přijata, rozhodnutí definitivně potvrdil 14. února 1995 Vrchní soud v Praze.[20]

Mezitím byla šestiměsíční vazba celkem čtyřikrát prodloužena, naposledy kvůli překročení zákonné hranice dvou let dokonce Nejvyšším soudem České republiky. V té době byl dle tehdejšího ministra vnitra Jana Rumla i týrán.[20][5]

V roce 1996 dostal německé občanství, ještě ve vazbě v bezpečnostní cele bezpečnostního patra Vazební věznice Ruzyně.[20][5]

12. března 1997 byl Uzunoğlu propuštěn z vazby a ihned podal trestní oznámení na Jiřího Gregora za „pomluvu a lživou zprávu poskytnutou ČTK“. V květnu odjel navštívit rodinu do Turecka, odkud mu v červnu bylo zakázáno vyjet.[5]

V té době byl nadále stíhán pro údajné omezování osobní svobody a mučení tureckého ilegála-emigranta Otana Göksela aias Gürkana Gönena[21][22][22][23].[24] Toto jméno bylo během procesu obžalovaným prokázáno jako falešné a dotyčný přiznal, že v ČR žije už od 80. let na falešný pas. Začal tvrdit, že se jmenuje Gurkan Gönen, nicméně i pravost této identity byla obžalovaným u soudu zpochybněna.[25] Dle zprávy Inspekce MV ČR pracoval Göksen/Gönen jako agent přímo pod kpt. Horákem, jenž řídil zatčení Uzunoğlua.[26] Rovněž byl dlouhodobým konfidentem StB.[26]

 
Yekta Uzunoglu se světícím biskupem pražským Mons. Václavem Malým 21.12. 2015

Dne 3. března 2006 byl na Uzunoğluovu podporu zveřejněn otevřený dopis „Žalujeme",[27] který podepsaly významné osobnosti veřejného života, konkrétně: Pavel Dostál, Táňa Fischerová, František Janouch[28], Karel Jech, Květa Jechová, Svatopluk Karásek, Jaroslav Kořán, Dana Němcová, Karel Schwarzenberg, Jiřina Šiklová, Věněk Šilhán, Libuše Šilhánová, Jaromír Štětina a Petruška Šustrová.[29][30]

V březnu 2007 Uzunoğlu zahájil na protest proti vleklému procesu hladovku, kterou po 11 dnech ukončil, jednodenní hladovkou ho podpořila řada lidí včetně bývalého prezidenta Václava Havla.[31]

Dne 29. března 2007 uložil Obvodní soud pro Prahu 4 Uzunoğluovi za „vydírání a mučení jednoho cizince“ (Gürkena Gönena) dvouletý podmíněný trest vězení se zkušební dobou na pět let a zprostil jej obžaloby „z mučení dalších dvou cizinců“. Jeho dva spoluobžalované, souzené v nepřítomnosti, odsoudil soud k vyhoštění na deset let. Uzunoğlu označil rozhodnutí soudu za fašizující a proti verdiktu se odvolal, obavy o spravedlivý průběh procesu vyjádřila podle tisku i mezinárodní organizace Amnesty International.[32][20][33]

31. července 2007 jej odvolací pražský městský soud osvobodil a zrušil tak dřívější rozsudek obvodního soudu.[34]

Obvinění z dalších trestních činů (od 2016)

editovat

Dne 3. března 2016 byla na něj u Okresního soudu Praha-východ podána obžaloba pro trestný čin křivého obvinění a dva přečiny pomluvy. V této věci proběhlo jediné hlavní líčení v prosinci 2016; další byly zrušeny na žádost Uzunogly a v důsledku omluv, odůvodněných lékařskými zprávami ze švýcarskýchegyptských nemocnic. Jelikož se v mezidobí, kdy měl být léčen, věnoval publicistické činnosti a na sociální síti a dalších webech prezentoval cestovatelské fotografie z různých zemí světa, byl soudem v březnu 2017 vyzván, aby doložil podrobné lékařské zprávy o svých hospitalizacích a sdělil, kde se v tomto období pohyboval.[35]

Protože Uzunoğlu na výzvu soudu nereagoval (a to ani v prodloužené lhůtě), dne 21. dubna 2017 byl vydán soudní příkaz k jeho zatčení, jež proběhlo dne 28. dubna 2017. Dalšího dne byl nicméně přijat jeho písemný slib a jeho vazba byla nahrazena probačním dohledem. Uzunoglu okamžitě podal proti tomuto usnesení okresního soudu stížnost ke Krajskému soudu v Praze, která byla dne 30. dubna 2017 zamítnuta.[35]

Uzunoğlu pak proti rozhodnutím obou nižších soudů podal ústavní stížnost, v níž namítal porušení svého práva na zákonného soudce; rozhodovala o něm totiž soudkyně okresního soudu, která u něj předtím nařídila domovní prohlídku. K tomuto pochybení podle něj nepřihlédl ani krajský soud. Ústavní soud jeho stížnost přijal, nálezem ze dne 2. února 2018 rozhodl, že je částečně důvodná (napadená rozhodnutí z důvodu porušení stěžovatelova práva na zákonného soudce zrušil, ale neposuzoval jejich obsah) a usnesení obou soudů proto zrušil.[35]

Zatykač Turecka v roce 2019

editovat

V roce 2015 navštívili na žádost poslance Jaromíra Štětiny, místopředsedy Výboru pro bezpečnost a obranu Evropského parlamentu, Dr. Yekta Uzunoğlu s poslancem Evropského parlamentu Jaromírem Štětinou Severní Sýrii - Rojavu, aby se přesvědčili o situaci ve válce proti ISIS.[36][37] Po návratu z cesty MUDr. Uzunoglu sdílel několik fotografií z jejich návštěvy na své stránce Twitter, které byly stejné jako fotografie, co sdílel poslanec Jaromír Štětina na svém osobním účtu Twitter a tyto fotografie lze nalézt také na oficiální webové stránce EP. V lednu 2019 Turecko vydalo zatykač na MUDr. Uzunoglu právě kvůli těmto fotografiím na jeho stránce Twitter. Aby se zabránilo uvěznění MUDr. Uzunoglu, který je německým občanem, v ČR a jeho vydání do Turecka, Amnesty International, kurdský PEN klub a poslanci EP varovali německou i českou vládu před tímto krokem.[38][39][40][40]

Publikace

editovat
PŘEKLADY DO KURDY
PŘEKLADY DO ČEŠTINY
  • 33 kurşun -(33 Střel) -Překlad a vydání knihy Ahmed Arif do češtiny, 2014 - Vydal Českého PEN Klub
  • Hasretiden Prangalar Eskittim - (Touhou Po Tobě Mi Pouta Zrezavěla ) - Ahmed Arif : přebásnil Václav Daněk Nakladatelství Olgy a Olega Krylových, Praha 2009, vyšlo jako 2. svazek knihovničky Českého PEN Klubu a Člověka v tísni

Ocenění

editovat

V dubnu 2006 obdržel Cenu Františka Kriegla, již uděluje Nadace Charty 77, a to „za dlouholetý a neohrožený boj za lidská práva a lidskou důstojnost jak za komunistického režimu (zakončený jeho vyhoštěním z Československa v roce 1979), tak i po listopadu 1989, kdy byl v roce 1994 zatčen a celých 31 měsíců vězněn, a již skoro 12 let se na české polistopadové justicí domáhá spravedlivého procesu a očištění svého jména.“[5]

Reference

editovat
  1. a b MUDr. Yekta Uzunoglu, Diazova 305 v obchodním rejstříku. Podnikatel.cz [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. 
  2. a b Yekta Uzunoglu ⇒ Obchodní rejstřík | Peníze.cz. rejstrik.penize.cz [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. 
  3. Yekta Uzunoglu - Blog iDNES.cz. iDNES.cz [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. 
  4. Oficiální blog Yekta Uzunoglu | Vaše Věc. vasevec.parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-23. 
  5. a b c d e f g h i Nadace Charty 77: Nadace Charty 77 vyhlašuje Cenu Františka Kriegla. [Ekolist.cz [online]. BEZK, z.s., 2006-04-22 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  6. Středočeské inovační centrum [online]. [cit. 2019-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-04. 
  7. Yekta Uzunoğlu: Çapxane Ararat'ın Hikayesi - 3. Nerina Azad [online]. [cit. 2019-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-04. (turecky) 
  8. PIRTUKWEJE. Pirtûk û Wêje [online]. 2017-06-02 [cit. 2019-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-25. (německy) 
  9. RiaTaza [online]. 2019-02-25 [cit. 2019-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. KURDOLOGIE, Österreichische Gesellschaft zur Förderung der; STUDIEN, Europäisches Zentrum für kurdische; SCHMIDINGER, Thomas. Wiener Jahrbuch für Kurdische Studien (Ausgabe 2/2014): Schwerpunkt: Die Geschichte von kurdischen Studien und Kurdologie. Nationale Methodologien und transnationale Verflechtungen. [s.l.]: BoD – Books on Demand 622 s. Dostupné online. ISBN 9783944690322. (německy) Google-Books-ID: sOukCQAAQBAJ. 
  11. Yekta Uzunoğlu: Çapxane Ararat'ın Hikayesi - 1. Nerina Azad [online]. [cit. 2019-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-07. (turecky) 
  12. BAUER, Antje. Türkische Fundamentalisten machen mobil. Die Tageszeitung: taz. 1987-07-13, s. 5. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. ISSN 0931-9085. (německy) 
  13. KURDOLOGIE, Österreichische Gesellschaft zur Förderung der; STUDIEN, Europäisches Zentrum für kurdische; SCHMIDINGER, Thomas. Wiener Jahrbuch für Kurdische Studien (Ausgabe 2/2014): Schwerpunkt: Die Geschichte von kurdischen Studien und Kurdologie. Nationale Methodologien und transnationale Verflechtungen. [s.l.]: BoD – Books on Demand 622 s. Dostupné online. ISBN 9783944690322. (německy) Google-Books-ID: sOukCQAAQBAJ. 
  14. RiaTaza [online]. 2019-04-28 [cit. 2019-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Visit of Jaromír Štětina MEP to Kobani. www.eppgroup.eu [online]. [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. CÁPOVÁ, Michaela. FOTO ze zničeného Kobani: Jen Kurdové mohou zastavit islamisty. Echo24 [online]. 2015-10-23 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  17. https://web.archive.org/web/20120519175133/http://www.uzunoglu.info/causa.html
  18. www.jaromirstetina.cz [online]. [cit. 28-02-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-04-2015. 
  19. Yekta Uzunoglu: případ, o který už nikdo nestojí. iDNES.cz [online]. 2006-08-24 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. 
  20. a b c d Fair trial concerns in the case of Yekta Uzunoglu [online]. Amnesty International, March 2007 [cit. 2017-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-04. 
  21. http://neviditelnypes.lidovky.cz/tiskni.aspx?r=p_spolecnost&c=A060914_141031_p_spolecnost_wag. Lidovky.cz [online]. [cit. 2019-05-04]. Dostupné online. 
  22. a b Kurdové  a Kurdistán - zpravodajství. kurdove.ecn.cz [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné online. 
  23. LUKÁŠ, Jiří. PROHLÁŠENÍ AMNESTY INTERNATIONAL KE KAUZE UZUNOGLU. old.spoleksalamoun.com [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-09. 
  24. SPURNÝ, Jaroslav. Turecké hospodářství. Týdeník Respekt. Dostupné online [cit. 2018-07-09]. 
  25. Uzunoglu označil svědka za atentátníka na papeže. iDNES.cz [online]. 2006-08-24 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. 
  26. a b Islamistický trojský kůň v ČR. www.novarepublika.cz [online]. [cit. 2017-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-24. 
  27. http://kurdove.ecn.cz/dokumenty.shtml?x=1588690
  28. http://neviditelnypes.lidovky.cz/tiskni.aspx?r=p_spolecnost&c=A060914_141031_p_spolecnost_wag. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-07-09]. Dostupné online. 
  29. Stanovisko ČHV. Yekta Uzunoglu. Dostupné online [cit. 2017-06-03]. 
  30. http://neviditelnypes.lidovky.cz/dokument-zalujeme-035-/p_spolecnost.aspx?c=A070314_181413_p_spolecnost_wag. Lidovky.cz [online]. 2007-03-15 [cit. 2017-06-03]. Dostupné online. 
  31. Uzunoglu ukončil hladovku, v úterý jde k soudu. iDNES.cz [online]. 2007-03-25 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. 
  32. Uzunoglu po 12 letech slyšel rozsudek. Má podmínku. iDNES.cz [online]. 2007-03-29 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. 
  33. République tchèque. Inquiétudes concernant l'équité du procès de Yekta Uzunoglu - Amnesty International Sénégal. www.amnesty.sn [online]. [cit. 2017-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-17. (francouzsky) 
  34. Odvolací soud osvobodil po 13 letech Uzunoglua. iDNES.cz [online]. 2007-07-31 [cit. 2018-07-06]. Dostupné online. 
  35. a b c Nález Ústavního soudu ČR č. číslo: III. ÚS 1920/17 ze dne 13. února 2018 [online]. Ústavní soud ČR [cit. 2018-07-13]. Dostupné online. 
  36. Jaromír Štětina byl kdysi uvězněn. Islámský stát o nás věděl. Lékař Yekta Uzunoglu se vrátil ze Sýrie a vypráví. Parlamentní listy [online]. [cit. 2019-04-13]. Dostupné online. 
  37. Visit of Jaromír Štětina MEP to Kobani. www.eppgroup.eu [online]. [cit. 2019-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. Amnesty International: Problematická situace v Turecku a Yekta Uzunoglu | 12. 4. 2019. Britské listy [online]. 2019-04-12 [cit. 2019-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. DAVID, Vystavil Ivan. Turecko zneužívá institut Interpolu k pronásledování novinářů a spisovatelů v zahraničí kritických k Turecku [online]. [cit. 2019-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-13. 
  40. a b Stanovisko Amnesty International: Turecká republika – MUDr. Yekta Uzunoglu | Vlastenecké noviny [online]. [cit. 2019-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-01. 
  41. a b UZUNOGLU, Yekta. Yekta Uzunoglu [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. 
  42. NATAŞA - Necati Siyahkan. Pinterest [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online. 
  43. 2 nejlepších obrázků z nástěnky Bîranîn v roce 2021. Pinterest [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat