Vlajka prezidenta České republiky

symbol vedoucího představitele státu

Vlajka prezidenta České republiky nebo také standarta prezidenta České republiky je podle zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, oficiálním státním symbolem České republiky.

Vlajka českého prezidenta
Poměr stran: 1:1

Jejím autorem (stejně jako předchozí vlajky prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky) je český heraldik Jiří Louda.

Oficiální popis:[1]

Vlajka prezidenta republiky je bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÍTĚZÍ na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi.

Použití

editovat

Jediným legálním uživatelem standarty je prezident České republiky. Podmínky použití stanovuje zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky. Vlajku prezidenta republiky lze užít k označení:[2]

  • sídla prezidenta republiky v době jeho přítomnosti v České republice,
  • dopravního prostředku používaného prezidentem republiky.

Prezidenti

editovat

Současnou vlajku užívali následující prezidenti:

Od roku 2023 vlajku užívá i současný prezident Petr Pavel.

Historický vývoj

editovat

Republika Československá

editovat
 
Vlajka prezidenta Republiky československé užívaná v letech 19181939. Tuto vlajku používali Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Emil Hácha.

Oficiální popis podle zákona ze dne 30. března 1920, č. 252/1920 Sb., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti:[3]

Standarta presidentova jest bílá s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole vetkán velký státní znak.

Protektorát Čechy a Morava

editovat
 
Se vznikem Protektorátu Čechy a Morava došlo i ke změně vlajky státního prezidenta, a to vládním nařízením č. 222/1939 Sb.:[4] Vlajku užíval Emil Hácha.
Standarta státního presidenta je tvaru čtvercového, bílá, s vetkaným větším znakem Protektorátu Čechy a Morava.

Československá republika

editovat
 
Po skončení druhé světové války v letech 19451960 používali prezidenti Československé republiky prezidentskou vlajku z předválečného Československa. Paradoxem je, že na této vlajce byl Veliký znak republiky Československé, v jehož druhém poli zadního štítu byl znak Podkarpatské Rusi, která byla v roce 1945 připojena k Sovětskému svazu.[5] Tuto vlajku používali Edvard Beneš, Klement Gottwald, Antonín Zápotocký a Antonín Novotný.

Československá socialistická republika

editovat
 
Vlajka prezidenta Československé socialistické republiky užívaná v letech 19601990. Tuto vlajku používali Antonín Novotný, Ludvík Svoboda, Gustáv Husák a Václav Havel.

Oficiální popis:[6]

Standarta presidenta republiky je bílá, s okrajem z bílých, modrých a červených políček. V jejím středu je státní znak, po jeho stranách jsou lipové ratolesti. Pod státním znakem je heslo „Pravda vítězí“ na stuze červené barvy. Písmena nápisu jsou barvy zlaté.

Česká a Slovenská Federativní Republika

editovat
 
Vlajka prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky užívaná v letech 19901992. Tuto vlajku používal Václav Havel. Nápis na stuze byl v latině, aby se předešlo dvojjazyčnosti a nemusela tak být upřednostněna čeština před slovenštinou nebo naopak.[7]

Oficiální popis:[8]

Vlajka a standarta prezidenta Republiky česko-slovenské je bílá s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je vetkán znak Republiky česko-slovenské. Pod ním je na červené stuze stříbrný nápis „VERITAS VINCIT“. Nad oběma konci stuhy jsou zlaté lipové snítky o dvou[9] listech. Standarta prezidenta je čtvercového formátu.

Zneužití vlajky

editovat

Trestní zákoník neobsahuje hanobení státních symbolů[10] (mezi které patří i standarta prezidenta republiky). Zákon o užívání státních symbolů z roku 2001 uvádí, že za „zneužití, úmyslné poškození nebo hrubé znevážení státních symbolů České republiky“ lze uložit pokutu do deseti tisíc korun.[11]

Prezidentská vlajka byla stažena dne 26. září 2015[12] členy skupiny Ztohoven ze střechy Pražského hradu a nahrazena velkými červenými trenkami, které měly představovat politickou orientaci prezidenta Miloše Zemana. Obvodní soud rozhodl, že akce skupiny Ztohoven nebyla trestným činem. Odvolací soud verdikt zrušil, protože svobodu nelze nadřadit právu na majetek. [13]

Reference

editovat
  1. § 5 odst. 1 zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky. Dostupné online.
  2. § 10 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů. Dostupné online.
  3. § 2 zákona č. 252/1920 Sb., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti. Dostupné online.
  4. Čl. 1 bod 2 vládního nařízení č. 222/1939 Sb., jímž se mění zákon ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti. Dostupné online.
  5. Historie státního znaku [online]. Praha: Vláda České republiky [cit. 2014-10-30]. Dostupné online. 
  6. § 3 zákona č. 163/1960 Sb., o státním znaku a o státní vlajce. Dostupné online.
  7. Stenoprotokol ze společné 27. schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů FS ČSSR (20. dubna 1990) [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2010-07-18 [cit. 2014-10-30]. Dostupné online. 
  8. Čl. IV ústavního zákona č. 102/1990 Sb., o státních symbolech České a Slovenské Federativní Republiky. Dostupné online.
  9. Redakční sdělení o opravě chyb [online]. Federální ministerstvo vnitra, 1990-10-10 [cit. 2014-10-30]. Dostupné online. 
  10. STUDIO, L. E. R. Hanobení státních symbolů | mylaw. mylaw.cz [online]. 2019-08-28 [cit. 2023-04-22]. Dostupné online. 
  11. http://zpravy.idnes.cz/standarta-prezidenta-0tg-/domaci.aspx?c=A160627_194455_domaci_cen Za první republiky by rozstříhání standarty přišlo draho, nyní na 10 tisíc
  12. Česko má světovou ostudu. Falešní kominíci pronikli na Hrad a vyvěsili místo standarty rudé trenky | SECURITY MAGAZÍN. www.securitymagazin.cz [online]. [cit. 2023-04-22]. Dostupné online. 
  13. Soudkyně dala Ztohoven za výměnu standarty podmínky. Byť sama s rozsudkem nesouhlasí. ČT24 [online]. [cit. 2023-04-22]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat