Terezie Měchurová

manželka Františka Palackého

Terezie Měchurová (10. ledna 1807 Praha18. srpna 1860 Děčín-Podmokly) byla manželkou českého historika a politika Františka Palackého.

Terezie Měchurová
Jindřich Schödl: Terezie Měchurová jako nevěsta
Jindřich Schödl: Terezie Měchurová jako nevěsta
Narození10. ledna 1807 nebo 1807
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. srpna 1860 nebo 1860 (ve věku 52–53 let)
Děčín IV-Podmokly
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť
Děti
Rodiče
Příbuzní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Antonín Machek: Terezie Palacká s dětmi Janem a Marií, asi 1837
 
Terezie Palacká s dcerou Marií, později Riegrovou, daguerotypie, asi 1848

Pocházela z rodiny Jana Měchury, bohatého advokáta českých šlechticů a velkostatkáře a jeho první manželky Marie (její otec byl bratrancem Jana Jeníka z Bratřic).[1] Bratr Leopold byl hudebním skladatelem. S Palackým, za kterého se provdala 16. září 1827[2], se seznámila v Praze v kulturním salónu svého otce v domě čp. 719/II v nynější Palackého ulici. Po tchánově smrti vedl tento salón Palacký. Ona i její sestra Antonie byly vzdělané zejména v hudbě, obě hrály na harfu. Terezie do manželství přinesla věno, které vyřešilo Palackého finanční problémy. Jelikož byl protestant, musel se před svatbou zavázat ke katolické výchově svých dětí.

 
Hrob Františka a Terezie Palackých v Lobkovicích

Terezie měla velmi křehké zdraví. Měla vrozenou srdeční vadu a od dětství trpěla na další nemoci. Když rodinný lékař Měchurů Jan Theobald Held řekl Palackému, že se uchází o ruku dívky, která nikdy nebude zcela zdravá, František Palacký odpověděl: „Tím větší důvod, abych si ji vzal.“ Held mu tehdy radil, aby se oženil s Tereziinou sestrou Antonií, rovněž harfenistkou.

Jejich manželství bylo převážně šťastné. I když František Palacký hodně cestoval, psal své ženě z cest dopisy, celkem jí poslal 502 dopisů. Vozil jí suvenýry a odvážel ji pravidelně na dovolenou ke Středozemnímu moři, na Azurové pobřeží, naposledy krátce před její smrtí byli již po několikáté v Nice (v korespondenci Palackého je město psáno italsky Nizza a v salónu Palackých dosud visí dobová litografie letoviska s tímto označením). Terezie Palacká zemřela na zpáteční cestě, při zastávce vlaku v železniční stanici Podmokly, podle textu parte "na vodnatelnost, způsobenou nemocí srdce...ve věku 53 let a 7 měsíců...".[3]

Pohřbena byla v rodinné hrobce v Lobkovicích u Neratovic, kam byli později uloženi i její manžel a dcera Marie Riegrová-Palacká.

Památky

editovat
  • Jindřich Schödl: Zásnubní portrét, miniatura akvarelem na slonovině, Praha 1823 (protějšek k portrétu Františka Palackého, v koženém pouzdře); sbírka Národního muzea v Praze
  • Antonín Machek: Podobizna s dětmi Janem a Marií, olejomalba na plátně; Praha asi 1837; zámek Maleč, originál v majetku rodiny[4], v expozici je replika.
  • Portrét Terezie Měchrové s dcerou Marií, daguerotypie, Praha 1848-1850
  • Tereziina harfa, expozice Českého muzea hudby v Praze, Karmelitská ulice

Reference

editovat
  1. http://urbanpeople.cz/archiv/cisla/5-2003-10/pruhled-do-zpusobu-zivota-prazske-mestanske-rodiny-mechurovy-a-palackeho-kolem-poloviny-19.-stoleti.html[nedostupný zdroj]
  2. Předslav 04 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online. 
  3. Národní muzeum, oddělení HM 1.2., text parte citován podle evidenční karty z kartotéky sbírky
  4. Luděk Novák, Antonín Machek. SNKLHU Praha 1962, s. 124, č. kat. 148, s vyobrazením

Literatura

editovat
  • KOŘALKA, Jiří. František Palacký: (1798–1876): životopis. Vyd. 1. Praha: Argo, 1998. 661 s., [8] s. obr. příl. Ecce homo; sv. 1. ISBN 80-7203-125-2.
  • ŘEZNÍČEK, Václav. Velký Čech: život, působení a význam Fr. Palackého, otce národa. 2. vyd. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1897. 357 s., [25] l. obr. příl.

Externí odkazy

editovat

Související články

editovat