Saské vévodství

historický státní útvar
Tento článek je o středověkém kmenovém vévodství. O vévodství albrechtinské větve Wettinů pojednává článek Saské vévodství (1485–1547).

Saské vévodství (dolnoněmecky Hartogdom Sassen, psáno v runách: ᚼᛅᚱᛐᚮᚵᛐᚢᛗ ᛊᚨᚼᛊᛁᚾ, německy Herzogtum Sachsen) bylo středověké kmenové vévodství existující do roku 1296 a rozkládající se především na území současné německé spolkové země Dolní Sasko, ale zasahovalo i na území Saska-Anhaltska a Severního Porýní-Vestfálska, Šlesvicka-Holštýnska a okrajových oblastí severního Durynska a Hesenska.[1] Roku 1296 se vévodství definitivně rozpadlo na Sasko-Wittenbersko a Sasko-Lauenbursko.

Saské vévodství
Hartogdom Sassen (nds)
Herzogtum Sachsen (de)
ᚼᛅᚱᛐᚮᚵᛐᚢᛗ ᛊᚨᚼᛊᛁᚾ (runy)
 Staré Sasko 8041296
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Saské vévodství okolo roku 1000 v rámci Německého království a Svaté říše římské
žádné
Obyvatelstvo
Národnostní složení
Státní útvar
Franská říše Franská říše (843911)
Východofranská říšeVýchodofranská říše Východofranská říše (911962)
Německé královstvíNěmecké království Německé království
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská (od 962)
saský tolar
Vznik
Zánik
Státní útvary a území
Předcházející
Staré Sasko Staré Sasko
Následující
Sasko-wittenberské vévodství Sasko-wittenberské vévodství
Sasko-lauenburské vévodství Sasko-lauenburské vévodství
Vestfálské vévodství Vestfálské vévodství
Oldenburské hrabství Oldenburské hrabství
Anhaltské hrabství Anhaltské hrabství
Blankenburské hrabství Blankenburské hrabství
Brémské knížecí arcibiskupství Brémské knížecí arcibiskupství
Münsterské knížecí biskupství Münsterské knížecí biskupství
Hildesheimské knížecí biskupství Hildesheimské knížecí biskupství
Teklenburské hrabství Teklenburské hrabství
Holštýnské hrabství Holštýnské hrabství
Hrabství Hoya Hrabství Hoya
Magdeburské knížecí arcibiskupství Magdeburské knížecí arcibiskupství
Verdenské knížecí biskupství Verdenské knížecí biskupství
Lübecké knížecí biskupství Lübecké knížecí biskupství
Mindenské knížecí biskupství Mindenské knížecí biskupství
Panství Lippe Panství Lippe
Osnabrücké knížecí biskupství Osnabrücké knížecí biskupství
Brunšvicko-lüneburské vévodství Brunšvicko-lüneburské vévodství
Ratzeburské knížecí biskupství Ratzeburské knížecí biskupství

Historie

editovat

Starší kmenové vévodství

editovat
O období 6.9. století pojednává článek Staří Sasové.

Po smlouvě z Verdunu (843) připadlo téměř celé Sasko Východofranské říši. V polovině 9. století zde vzniklo silné kmenové vévodství, jehož prvním známým vévodou byl Liudolf, zmiňovaný v pramenech k roku 850. Za vlády jeho syna Oty Osvíceného pak Sasové ovládli Durynsko. Jeho syn, Jindřich I. Ptáčník, se stal roku 919 králem Východofranské říše a Sasko jádrem vznikajícího císařství.

Mladší kmenové vévodství

editovat

Po nástupu Oty I. (936973) na německý trůn bylo Saské vévodství v roce 960 uděleno lénem Heřmanu Billungovi (odtud také další název Saska Země Billungů), přičemž nejdůležitější opěrné body zůstaly v držení krále. Zároveň výboji na východ vznikla Billunžská marka. Od konce 10. století a v 11. století postupně zanikla jednota vévodství, které se rozpadlo na řadu hrabství. V roce 1106 vymřel rod Billungů smrtí vévody Magnuse Saského, a Sasko získal Lothar Supplinburský, zvolený v roce 1125 římským králem jako Lothar III. Ten Sasko v roce 1137 převedl na svého zetě, vévodu Jindřicha Pyšného (Heinricha der Stolze) z Bavorska, za jehož života byla Míšeňská marka nakrátko opanována Welfy (11371138).

Jindřich Lev (1142–1180)

editovat
 
Welfské Sasko a Bavorsko

Po sesazení Jindřicha Pyšného obdržel Saské vévodství Albrecht I. Medvěd z rodu Askánců, který je zpětně převedl v roce 1142 na Jindřichova syna, proslulého Jindřicha Lva, za což obdržel Braniborské markrabství. Jindřich Lev z rodu Welfů rozšířil území Saska především vítěznými boji s polabskými Slovany na východním a severovýchodním pomezí (zde získal roku 1160 Meklenbursko, které se pak roku 1170 zase plně osamostatnilo jako říšské knížectví) a získal i Bavorské vévodství.

Roku 1180 poráží Jindřicha Lva císař Fridrich I. Barbarossa, který mu většinu držav zabavil a vévodství bylo rozděleno, čímž také de facto zaniklo.

Askánské období (1180–1423)

editovat

Bernhard, hrabě askánský, získal titul vévody a rodové državy, k nimž si ještě vydobyl Wittenbersko a Lauenbursko; arcibiskup kolínský pak Vestfálsko (jako vévodství); pomořanská knížata byla v roce 1181 povýšena na vévody; lankrabě durynský Herman I. obdržel Saskou Falc (Saské falckrabství, založené Jindřichem I. Ptáčníkem); Lübeck byl v roce 1182 povýšen na říšské město; a Jindřichu Lvu zůstaly pouze část Engern a Ostfálsko (z těchto zemí pak vzniklo roku 1235 Brunšvicko)

 
Znak Welfů v klášteře Steingaden z 13. století

V roce 1260 si Bernhardovi vnuci rozdělili jeho území mezi sebe a to tak, že Johann získal Sasko-Lauenbursko a Albrecht Sasko-Wittenbersko. Obě linie spolu soupeřili o zisk kurfiřtského hlasu, který byl v roce 1356 přiřčen císařem Karlem IV. Rudolfu I. (12971356), vévodovi sasko-wittenberskému společně s úřadem říšského vikariátu.

Když v roce 1423 vymřela wittenberská linie sasko-askánského domu, obdržel kurfiřtský titul a zároveň přeneseně i titul vévodů saských míšeňský markrabě Fridrich IV. (I.) Bojovný z rodu Wettinů. Wittenberg se pak stal hlavním městem Saského kurfiřtství.

Symbolika

editovat

Reference

editovat
  1. viz mapa (Archivováno 8. 7. 2006 na Wayback Machine.)

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat